Kamarád Renáč


Aniž bych jen na malý okamžik váhal mohu říci, že kamarád Renáč patří mezi nejvýraznější předatavitele brněnského poválečného trampingu. Začal s trampingem hned po druhé světové válce. Posléze byl členem trampské osady LUTNA STOP založené roku 1949 zvaná často mezi trampy LUTNAŘI.

	Kreslil kamarát Placin - Pavel Vašíček z Brna

V čele této osady byl kamarád Petec, zvaný též král Jihlavky a mnoho dalších dnes už legendárních kamarádů jako Usman, Lopata, Michec, Metla, Milan, Luis Melón, Cvrček, Čirda (pozdější šerif OLD BOYS) a další kamarádi.

	Renáč s Petecem a věrným jezevčíkem v šedesátých létech

Kamarád Renáč je známá postava brněnského trampingu a to jako trampská osobnost a snad ještě více jako jeden z členů trampského pěveckého sboru jménem Mariňáci. Tato skupina si získala svůj věhlas v šedesátých létech výborným podáním tehdy pro trampský svět nových písní pocházejícich původně od průkopníků divokého západu a doplněných českými texty.

Jak by také ne vždyť Mariňáci sestávali z výborných muzikantů a kamarádů. Pupál, Michec, Metla, Pimpec a Renáč v té době doslovně dominovali na brněnském trampském pěveckém poli. Písně Zelené pláně, Chladná voda a nebo Západ dohasíná se mezi mnohými dalšími staly doslova trampskými evergreeny.

	MARIŇÁCI Pupál, Michec, Renáč, Pimpec, Metla

Najít kamaráda Renáče kdekoliv v hloučku trampů bylo snadné. Za prvé jak někde to byla jakákoliv trampská akce tak se tam zaručeně objevil kamarád Renáč. Ať už to byl potlach, věčer trampských písní, výroční puťáky na Jihlavce, Oslavce a nebo na Říčkách a Bobrůvce, všude tam byl Renáč. A v tom hloučku kamarádů, který se za hlasitého smíchu bezvadně bavil z Renáčova vyprávění byl slyšet hlavně jeho hlas. Renáč totiž dovedl svým způsobem vyprávění uměl i z nejobyčejnější historie udělat pořádnou srandu. Renáč si nikdy nebral ubrousek k ústům a svoje vyprávění z pravidla vyšperkoval šťavnatýni výrazy. Už jenom to stálo za poslech. Na mikulášských věčerech na Jihlavce v Kozlanech u Báby Zelinkové proslul Renáč vedle Mikuláše Usmana a anděla Peteca v roli čerta. Kdo to jednou zažil na to nikdy nemůže zapomenout.

Renáč byl také svého času příčinou pořekadla brněnských trampů t.zn. Renáčova budka. O co se vlastně jednalo. Renáč mnohdy tam kam přišel a líbilo se mu tam postavil bez povolení a jiných formalit malou budku. Doslova budku a ne ani miniaturní chatičku a nebo dokonce chatu. Mělo to sice čtyři stěny a střechu v rozměrech tak nanejvíce 2,5 x 3 metry. A to bylo vše. A tak když někdo z trampů uviděl někde nějakou malou budku tak na ni zpravidla ukázal prstem a řeknul „Hele Renáčova budka“. O tom bylo mezi trampy mnoho vtipkování a komického vyprávění a dala by se snad o tom napsat tlustá kniha.
 

	Jedna z Renáčových budek. Na rožku Usman a vedle něho Renáč a to pochopitelně s jeho nezbytným jezevčíkem.

Ovšem Renáčova pravá osobnost byla tím burdusním a jak si mnozí někdy mysleli trochu neomaleným způsobem jenom mistrná kamufláž skutečného Renáče. Za tou maskou byl a je kamarád Renáč citlivým, vnímavým a vysoce inteligentním člověkem, kterému ani pomalu 85 roků života neubralo na jeho jedinečném humoru. A když jde do tuhého tak Renáč vždy brilantně ukáže své nejlepší stránky. Renáčovo chování k jeho věčně v patách následujíciho jezevčíka zřetelně ukazuje jakým Renáč v podstatě je. Tolik citu a umění se vžít i do němé tváře se nedá předstírat.

To a mnoho jeho krásných vlastností také dosvědčují jeho řádky v našem více jak půl století dlouhém dopisování. Vzpomínám na dobu kdy se v šedesátých létech obnovoval Svaz brněnských osad a trampský občasník Tulák. Renáč často všechny překvapil jasným a chytrým úsudkem v našich debatách. A ještě snad více při seriozních rozhovorech v užším kruhu kdy nás Renáč neustále překvapoval svou hlubokou znalostí a zdravým úsudkem bez ohledu na to o čem diskuze jednala.

Vzpomínky na léta mého trampování ve společnosti kamaráda Renáče jsou vepsány v mém trampském srdci zlatým písmem. Jsem hrdý na to, že se mohu počítat mezi jeho staré pardy.
 

KAMI 2019
 

Text a fotografie na tejto stránke

Kami - Mirek Karela, Švédsko

Pieseň v pozadí stránky s názvom

"CESTA DO MEXICA"

(The Trail To Mexico)

Americká lidová

Český text: St.Mareš

Hrajú  a spievajú MARIŇÁCI Brno

Cesta do Mexika

                 C          F  C
     Já dávno si přál odsud odejít,
     i když od mládí jsem tu zvyklej žít,
                                E
     i když děvče svý tady nechávám,
     Ami           G7            F7    C
     že si mě chce vzít, slib už od ní mám.

     Když já v náručí milou objímám,
     když mě políbí, tolik rád ji mám.
     Ona říkává, jestli máš mě rád,
     jak se vrátíš k nám, hned se můžem brát.

     A když začne máj z domu odcházím,
     do Texasu sám zrána vyrazím,
     moje nejdražší na mě čekat má,
     vždyť mám slíbený, že se neprovdá.

     Jsem v Texasu sám, kdo mi práci dá,
     starej Stinson vám jednou povídá,
     já tě najímám, přišels akorát,
     musíš krávy mý do Mexika hnát.

     Už máj odchází léto začíná
     a já jsem tu sám v pustých končinách,
     to vám povídám, že je dlouhatá,
     tahle mexická cesta klikatá.

     A když končí nám cesta mexická,
     po mý nejdražší se mi zastýská,
     psaní posílám, kdy mě uhlídá
     a má nejdražší neodpovídá.

     Když vrátím se k nám, hned se běžím ptát,
     proč to děvče mý, proč mi nemá psát,
     a prý já si mám bohatšího vzít,
     musíš chlapče můj za jinejma jít.

     Ach čert má tě vzít i s tvým bohatstvím,
     ty si falešná já to dobře vím,
     v Mexiku se dám znova najmout rád
     s houfem kavbojů zase krávy hnát.

     Ach ne chlapče můj, dej si přece říct,
     do Mexika sám nevracej se víc,
     jiný holky znáš, faleš neznají,
     nechoď tam kde zlý kulky hvízdají.

     Já ke stádům svým, zas se vrátím sám,
     srdce falešný já tam nepoznám,
     kulky hvízdají pořád kolem nás,
     já tam budu žít, budu krávy pást.

Spievajú MARIŇÁCI

FT RECORDS MADE IN CZECH REPUBLIC

Pořad na CD ze starých záznamu sestavil kamarát Čiča z T.O. KARABÍNA