STARÝ TATÍČEK MŮJ
Něco málo
bylo tak jako dříve. Většina ale byla úplně jinak než jsme byli
zvyklí. To co bylo stejné jako dříve to byla naše pravidelná
trampská slezina. Setkávali jsme se každou středu na večer v zadní
místnosti naší oblíbené hospůdky „U Kaštanu“. Místa tam bylo dost
a tak tam i rádi zavítali kamarádi z jiných osad a také ti, kteří
si tam přišli poslechnout naše trampské písničky. Těch obyčejně
nebylo tak mnoho, protože se tam nic neservírovalo a tak každý kdo
něco chtěl na občerstvení si to musel donést sám od pultu v přední
místnosti. Snad i to bylo příčinou, že naše místnůstka nikdy
nebyla přeplněná až pod střechu. Mokří bratři a štamgasti se
raději tísnili v přední místnosti přímo u šenku. Nám to velice
vyhovovalo protože kromě naší osady a jiných kamárádů za námi tedy
zavítali jenom přátelé trampingu a ti kteří ve svém mládí kdysi
sami trampovali.
Tohle
bylo asi tak všechno jako vždy předtím. Všechno ostatní bylo úplně
jinak a z toho jsme se napořád nevzpamatovali a nevěděli co s tím.
Doslova přes noc jsme se ocitnuli v jiné zemi i když měla napořád
stejné jméno. Najednou tam nebyly ostnaté dráty a zákaz cestování
do jiného, pro nás tehdy neznámého světa, o kterém jsme mohli
nanejvíše snít a zpívat v našich roztoužených písních.
Seděla jsem s mým Béďou u našeho stolu s kytarou v klíně. Naše
osada měla už pěkných pár křížků za krkem. Před mnohými léty to
byl můj dědeček Josef zvaný mezi trampy Joe, který ji založil a my
jsme byli již třetí generace, která naši milou osadu držela při
životě.
Dědu jsem si moc nepamatovala protože zmizel někde koncem války.
Po něm převzal šerifskou hvězdu můj táta, který se jí honosil po
celou tu dobu, jak jsme říkali trampského temna, až ji nedávno
předal mému Béďovi. Na rozdíl od vzpomínek na dědy jsem byla už od
dětství tak i po dobu mého dospívání velice upnutá na mého táty.
Už od mala jsem si přála být ve všem jako on a tím byl můj táta
pro mně stále nevyčerpatelným zdrojem správného, čestného a
samostatného člověka. Táta se uměl dobře postarat jak sám o sebe
tak i o mámu a mně s bráchou a naučil nás již v útlém mládí
trampovat. Táta nikdy nikoho nepodvedl, nikomu nelhal a nic si
nevymýšlel. Vždy dodržel slovo a splnil to co slíbil. Ale jako
chlap nebyl zdaleka nějaká měkota. Vyprávěly se o těm až
neuvěřitelné historky. Na příklad jak chodil celý měsíc se
zlomenou nohou pevně zavázanou ve své botě kanadce. Vůbec se o něm
říkalo, že když šlo do tuhého tak byl pořádný tvrďas. A také
otevřeně řeknul co si myslí a bez obav vyjádřil svůj názor. To mu
sice získalo úctu a obdiv u lidí stejného ražení a hlavně u
kamarádů v osadě ale jinak s tím měl hodně potíží. V době v které
jsme tehdy žili nebylo vždy vhodné a ani dovolené říkat něco
jiného než tehdejším mocipánům bylo po chuti.
A teď
když najednou vše bylo jiné jsme toho měli plnou hlavu a neustále
debatovali o tom co to vlastně bude znamenat. Ohledně trampingu
doma jsme si mysleli, že nás už nikdy nikdo nebude pronásledovat a
nebo nás nutit abychom se organizovali. Jinak jsme měli stále
těžkosti pochopit, že konečně budeme moci roztáhnout svá křídla a
celý svět se nám otevírá. A že pokud na to budeme mít tak že
budeme moci sami rozhodovat o tom kam se chceme podívat. No
myšlenek takového ražení bylo hodně. Snad proto i ten náš zpěv
tehdy za moc nestál. Nakonec mně to dopálilo a vyhrkla jsem: kluci
nechte toho nekonečného plácání a raději se něco zaspívejme.
Prohrábla
jsem struny kytary a začla naši tehdy oblíbenou Daleko tam na
ranči malém žije tam starý tatíček můj..... Než jsme se dostali
k refrénu tak jem zahlédla koutkem oka jak do naší místnosti vešel
můj táta v doprovodu pro mně neznámého staršího muže. Když táta
slyšel co zpíváme tak se usmál, zamával nám rukou na pozdrav a
sednul si se svým doprovodem k vedlejšímu stolu.
Jak jsme
dozpívali hned jsem odložila kytaru a spěchala obejmout mého
drahého tátu. Zvědavě jsem se dívala kdo to tam s ním sedí. Ahoj
Mišpulko, řekl táta. On mně totiž nikdy jinak neřekl i když já
jsem se hrdě hlásila ke jménu první matky všeho lidstva. Ale to
mně nebylo moc platné protože i v naší osadě jsem nikdy nebyla nic
jiného než právě Mišpulka. Hned jsem tedy pěkně pozdravila tátova
společníka, kterého mně táta hned představil. To je můj starý
kamarád Roban, který patřil mnohá léta do naší osady dříve než
před více jako dvaceti léty emigroval do Brazílie.
Do Brazílie, žasla jsem. To znělo pořádně exoticky a rázem jsem
měla fůru otázek. Přisedla jsem si k tátovi a Robanovi, který
dodal no jo, já a tvůj táta Ferry jsme staří kamarádi. A tak jak
jsem hned mohl tak jsem se rozhodnul, že ho po těch všech létech
musím pozdravit. Že na to budu muset čekat tolik roků to jsem
neměl ani zdání, vždyť už mnozí kamarádi z naší staré osady sedí u
toho věčného táboráku. Chvíli jsme se bavili o jednom a druhém až
jsem konečně dostala šanci zeptat se na to co mně nejvíce zajímalo
a o čem jsme debatovali s klukama než se můj táta a Roban objevili
na scéně. Jak je to tedy s tím cestováním ve svobodném světě,
ptala jsem se. To musí být pořádné dobrodružství. Dobrodružství a
dobrodružství usmál se Roban. Jak se to vezme, odpověděl. Dnes už
to není zdaleka tak jak to bylo když se lidé museli trmácet po
světě pěšky, dostavníkem a nebo přes moře plachetnicemi. Letadlem
se rychle dostaneš kam tě napadne a v tom není žádná dramatika. Za
několik hodin a než se naděješ už můžeš stát třeba u Niagary. No a
vlastní dobrodužství záčíná teprve až tam kam dojdeš po svých.
Bohudík je takových míst na našem přelidněném světě stále dosti a
tak si jenom vybrat. Pro trampa je nejdůležitější se umět vyhnout
tak turistickým lákadlům a tak zvaným pastím na turisty, které
vznikly z důvodů vymáčknou z lidstva co nejvíce peněz. A taková
místa zpravidla nemají s romantikou a modravými dálkami co dělat.
Jistě je to zajímavé a mnohdy užitečné podívat se do světa ale při
tom by člověk neměl zapomínat na to co má okolo sebe a také odkud
pochází. Nemáš zdání jak jsem se po mnohá léta těšil na to, že
budu moci navštívit aspoň na chvíli naše stará tábořiště a
poslechnout si pěknou trampskou písničku přímo v tom prostředí kde
vznikla. Sice jsem nikdy nelitova, že jsem odešel a tím obohatil
můj život poznáním života v mnoha zemích naší modré planety ale
vědomí o tom kde máš své kořeny je k nezaplacení a vede tě celým
životem. Vždyť rodnou zemi máš jenom jednu. A když se jedná o
samotný domov ten můžeš mít kdekoliv na světě a tam kde si ho sám
vytvoříš. Hlavně když se nebojíš práce a umíš pořádně zabrat. To
právě našinec a nebo lépe řečeno krajané v zahraničí mnohdy uměli
přesvědčivě dokázat sami sobě a i celému okolnímu světu.
No otázek bylo ten večer nespočetně zvláště když se ke stolu mého
táty a Robana přestěhovali ostatní kamarádi a kamarádky z naší
osady. Nakonec táta řeknul, že už raději půjdou aby je snad máma
nevyhubovala kde zatvrdli, když ona jim po večeři důsledně řekla
aby si zašli na jedno čepované pivo „U Kaštanu“. Že to byla
nakonec dvě nebylo při tom všem povídání nic divného. Ještě než se
zvednuli od stolu řeknul táta: Mišpulko mohli byste nám ještě
jednou zazpívat tu písničku kterou jste zpívali když jsem přišli.
No proč ne, s radostí, odpověděla jsem. A tak jsme ji tam hned
procítěně dali.
Když jsme
končili slovy ...jeho oči vždy tak mile hřály když se jimi na mně
podíval.....leskly se tátovi nezvykle oči a potají si je i trochu
otřel. Snad myslel na to, že vzhledem k jeho pokročilému věku už
nikdy nebude mít možnosti rozlétnout se do širého světa tak jak to
bude dopřáno nám mladým. A také snad na to, že má milou dcerku
která se mu tak šťastně potatila.
KAMI 2018
| |
 |
|
Fotografie muže na
obrázku v úvode je fotografie mého táty, trampským
jménem Ferry. Patřil mezi první brněnské trampy
dvacátých let minulého století. Jako zakládající šerif
osady Čučanů byl také dobrým kamarádem brněnského
Anýzka. Tábořili spolu v počátcích trampování v Rokli,
kterou později zatopila brněnská přehrada. Námětem
povídky byl vlastně můj táta i s popisem jeho krásných
vlastností. Ovšem jiné postavy,doba a rám povídky jsou
konglomerát toho co se jako vždy v mých povídkách
skutečně přihodilo. A snad to má i tak trochu dělat se
stoletím našeho trampingu.
Kami
|
