Vždy
se jednalo najít a přicházet do míst kam se muselo jíst pěkný kus
od možností veřejné dopravy a tak kam se nedalo jet automobilem,
na motorce anebo podobně. Odměnou bylo tábořit na místech člověkem
málo a nebo vůbec nedotčených. Chtělo to obyčejně zvládnout pěšky
s tornou na zádech několik pořádných, často namáhavých kilometrů.
To byl podle mne tramping jak má být.
Dnes
kdy kde kdo má snímací přenosnou digitální kameru se to na Youtube
hemží nahrávkami z různých trampských akcí. I když se tam také
objevují natáčky trampů podle toho původního trampování, tak
bohužel ještě více jsou tam vidět potlachy a setkání kde se to
hemží stánky na pivo, buřty a mnoho jiného. Kromě toho kousek od
táborového ohně parkují automobily a vůbec jsou všude vidět
atributy civilizace. Ti co tam sedí pějí nostalgicky trampské
písně, jsou odění jako trampové a popíjejí u toho pivo, anebo jiné
ohnivé nápoje. Tím to ale celé končí.
Tak
si říkám co má tohle společného s trampingem tak jak my jsme ho
znali. Vím, že čas se nedá zastavit, všechno se mění i my sami,
ale já nemám pro takový tramping vůbec žádné pochopení. Se
smutkem v srdci se podivuji kam se ten náš starý tramping
ztrácí.
Trampové v šedesátých létech často snili o svobodě a tak je divné
jak mnozí taky trampové s tou nynější svobodou zacházejí. Nastala
snad převážně doba astrachánů, paďourků a mastňáků, kteří dnes
více a více ovládají pole, které v dřívějších dobách patřilo
výlučně trampům?
