LAPONAK aneb SAMEKNIV

Aby nedošlo k nějakému omylu tak musím hned v úvodu říci, ze nejsem ani antropolog, etnolog a nebo jazykozpytec a tak moje poznatky v tomto članku jsou v některých částech ryze subjektivní.

Chtěl bych napsat několik řádku o jedné časti lidské rasy, která na vzdory moderní technické éry napořád žije v mnoha ohledech jako jejich předkové. Jedna se o Laponce nebo jak se jim říká ve Švédsku Samer.

Laponci /Samove žijí většinou v zemi půlnočního slunce v okolí severního polárního kruhu, který se táhne pres všechny země Skandinávie. Dělí se obecně na jižní Samy a na severní Samy vzhledem k poloze polárního kruhu. Rozdíly mezi těmi dvěma skupinami jsou v prve řade kulturní což se ukazuje v jejich krojích a lidové tvořivosti ve formě výrobku z parohu sobu a losu. Laponce vidíte jak ve Švédsku, tak i v Norsku a Finsku. Za starých dob kdy hranice těchto zemi nebyli tak ostře vyhraničené jako nyní kotovali Laponci volně pres cele toto území což bylo závisle na přesunu stád sobu. Samove dnes mají vlastni vlajku, která obsahuje typické barvy Samu a mají také jejich symboliku. Stejné barvy se často objevuji na typických laponských oděvech.
 

Při osidlovaní původního Laponska byli Samové často vystaveni hrubému, až nelidskému zacházeni od bílých dobrodruhu, které lákala přírodní bohatství Laponska (zlato, stříbro, cín, železná ruda atd.). Také při nuceni Laponcu ke křesťanství v 16-tem století a při vybíráni dani se děli na důkaz "lásky k bližnímu" různé krutosti. Laponec, který například odmítal tu novou láskyplnou viru byl vysvlečen do naha a posazen do díry v ledu až tam zamrzl a zahynul. To aby ti ostatní "pohane" názorně viděli, ze je podstatné lepši nechat se pokrstit než zůstat trucovitým pohanem. To je jeden smutni díl mimo jiné švédské historie. Podobalo se to velice osidlováni Severní Ameriky od přicházejících nenasytných bělochů a tragickému osudu mnoha indiánských kmenu. Dnes ovsem Samove jsou pravoplatnými občany Švédska a jako národnostní menšina se hrdě hlásí ke svému původu. Jejich počet ve Švédsku je asi 15000. Zúčastňují se pilně celosvětových setkáváni podobných národu jako indiáni, eskymáci a další a tam předvádějí své kulturní dědictví do kterého patři i jejich tance znázorňující na přiklad lov a nebo JOJK (jojkovaní), což by se snad tak trochu dalo přirovnat k indiánským zpěvům a tancům při bubínků.

Když potkáte nějakého Laponce, jak poznáte, ze je to Laponec? Během století se pochopitelně smíchala část Laponců s přicházejícími lidmi z jižního Švédska, Finska a Norska. To také postupe mělo za výsledek, že v mnoha případech se typické genetické znaky Laponců poněkud ztratily. Ale ne u všech. Nastale můžete potkat Laponce jejichž vzezřeni obličeje prozrazuje dávna přistěhovalce snad z Asie.( o tom se ti učeni napořád dohaduji ). Poměrné nízké čelo, úzké škvíry očí s poněkud větši vzdálenosti od sebe, vystouple lícní kosti, střídmé a řídké ofousení atd. Tak trochu podobnost se severoamerickými indiány, eskymáky, čukotci a dalšími podobnými národy jejichž dřívější způsob života a obživy byl v mnohem identicky. Hlavním způsobem obživy Laponců byl ( a ještě porad je chov sobů), rybaření lososovitých ryb, lov losu, polárních lišek, rosomáků, bobru, medvědu a také sněžných koroptvi a dalších druhu fauny. Doprava po zasněžených pláních se podnikala za pomoci sobího zpražení, které táhlo typické laponské saně (PULKA). Po prastarých horách severního Laponska, které jsou ohlazeny do oblosti během veku a pláních se Laponci pohybovali za pomoci dřevených sněžnic ze kterých se postupně vyvinuly dnešní lyže. Laponci bydleli v takzvaných "KĹTA" která připomínala velice indiánské tepee. I samotni laponština je jazyk, který se počítá mezi ugrofinské měla vliv na vznik dnešní švédštiny která časem přibrala některé laponské výrazy jako například POJKE - chlapec, PULKA -saně a dalši.

Dnes ovsem shánějí Laponci svá stáda za pomoci motorových skútru a někdy i helikoptérou a bydli v domkových osadách. Poprvé když jsme jeli do Laponska tak jsme navštívili muzeum Samu v osadě Jokkmokk na polárním kruhu. Tam jsme mohli zhlednout mnoho přikladu nádherné laponské ruční tvorby, jako šamanské (NĹJDEN) bubínky, oděvy, mosny, boty a mnoho dalších výrobku ze sobi kůže a parohu, březové kůry, cínu a mazurového dřeva a oděvu vyšívaných cínovým drátem. Několik laponských umělců jsou na přiklad členově laponských rodin jménem Pirak, Skum, Turi a další (laponská jména).

 

Jejich výrobky jako malby a ruční výroba jsou vysoké kvality a posuzuji se jako vysoce umělecká práce a část je jich vystavena ve Švédskem národním muzeum.

No já jako tramp, myslivec, rybař, lovec a světoběžník jsem se pochopitelně nejvíce zajímal o laponské nože. No vůbec rukodělná výroba lidi kteří žili v úzkém svazku s přírodou mne vždycky fascinovala. Už jako malý skautík jsem si vyrobil první luk a indiánskou čelenku a měl bobříka zručnosti. Výzdoba laponských nožů za pomoci vrypu by v mnohem mohl soutěžit s krásou florentinských krajek. Ty nejlepší exempláře jsou nesmírně ceněny od sběratelů nožů a vůbec laponské ruční výroby. Nejvzácnější a ojedinělé originály od laponských mistru výtvarníku mají často cenu mnoha tisíců švédských korun.

A tak i tenkrát byly ceny těchto skvostu pro nás nedostupná a tak jsem se rozhodnul, ze si alespoň jeden takový nůž vyrobím sám. Tedy rozhodnuti na zaklade skoro hloupé nevědomosti . Nemel jsem tehdy vůbec zdáni co to obnáší. Někdy se člověk málem přecení, což jsem záhy doznal. Ale nedal jsem se.

Tak jsem se do toho s elánem pustil. Napřed jsem si sehnal všechnu dostupnou literaturu o Laponcích a jejich způsobu života. Prostudoval jsem laponské, formy a vzory které se vyrývají do pochev a nožů. Zjistil jsem , ze jižní Laponci mají jinou formu pochev než severní. Začal jsem studovat laponskou mytologii a jejich božstva. Zhruba se dá říci, ze jejich hlavni božstva jsou 4 a to v prve řade SOB (nejvíce uctívány je bílý), bůžek VETRU, bůžek PLODNOSTI a bůžek LOVU.

Nůž má - MUSI byt výhradně vyroben ručním naradím, .pilkou, pilníkem a nožem. Proto mne výroba tohoto a každého dalšího nože vzala asi 150 hodin práce. To už také proto, ze jsem se napřed MUSEL naučit samotnou techniku vyrývaní za pomoci palce a ostré špičky krátkého noze, seznámit se s tradičníma materiály laponských nožů a vyřešit moji specialitu (což umím pouze já) jak dostat z pochvy a do pochvy pres okraj růžici, která slouží k tomu aby ruka nesklouzla nechtěně na ostři nože. Tento stop laponské nože obyčejně nemají.

 

Čepel noze je ručně kovaná ve Finsku. Rukojeť nože je z mazurové břízy, která roste v Laponsku a nikdy nepraská. Na obou stranách je zakončeni rukojeti z paroží losa a soba. Mezi jednotlivými díly jsou vložené plátky z kůry severské břízy a plátky cínového plechu (na ochranu před zlými duchy - věří Laponci). Cela rukojeť nože je slepena pryskyřičným lepidlem. Na úzké časti čepeli jsou postupe navlékaný a slepeny časti rukojeti a zakončena roznýtováním do nýtů s polokulatou hlavičkou. Konečná úprava je leštěni do sametového povrchu a pořádné napuštěni lněným olejem.

Pochva byla rovněž vyrobena z paroží losa a její vrchní díl je z napolo vydělané kůže soba (napolo vydělaná proto aby po vyformováni ztvrdla). Šije se totiž za mokra aby se schnutím stáhla a dostala dokonalou formu okolo rukojeti. Když je to správně uděláno, tak když se nůž zasune do pochvy tak to musíte slyšet KLICK a nůž nesmi vypadnout z pochvy i když nůž v pochvě obrátíte směrem k zemi. Proto je také spodní díl pochvy prohnuty, aby jste si ji přidržovali jednou rukou, když druhou rukou vytahujete nůž ven. Řemínek na zavěšeni je ze stejné kůže. Kožená část pochvy je ručně šita šlachou ze soba. Vyryta zdobeni jsou typické laponské vzory, které se vyskytuji na laponské ruční výrobě. Po vyryti špičkou nože se rytina zaplňuje práškem z březové kůry smíchané se sobím tukem (lojem). Kostěná část pochvy je také nýtovaná třemi malými, téměř nepatrnými mosaznými nýty. Siluetu losa na konci noze jsem někdy používal i ke zdobeni předních časti na mých pochvách. No a má signatura na zadní straně pochvy jsou stylizovaně iniciály mého jména.

Musím bez obalu přiznat, ze jsem s tou výrobou chtěl nespočetněkrát praštit. Zvláště ťežké bylo naučit se vrypovací techniku laponsky vzoru a symbolu. Ale vždy když už jsem to skoro vzdal tak jsem si zazpíval: "..na Aljašce zlato leží pro toho kdo se nevzdává" - a zase jsem se do toho s vervou dal.

Když se mne ten první nůž povedl tak jsem potom časem vyrobil celkem osem nožů. Každý nůž je ale jinací a tak je každy jen v jednom provedeni a originál.

A když se poletech naše finanční situace zlepšila natolik, že jsme si to mohli dovolit, tak mne moje drahá darovala k jednomu kulatému výročí pravý laponák, vyrobeny od čistokrevného Laponce. Tento nůž je nyní společně s ostatními loveckými potřebami a zbraněmi uschován v mém trezoru na zbraně.

 

 

Některé z mých nožů pověšených na desce vyplavené z moře. Mam je v mém trampském koutku a jsou tam i vidět některé laponáky, které jsem vyrobil. Oválná kůže napnuta na dřeveném rámu, je kůže laponského bubínku s magickými posvátnými znaky Laponců.

Tak to tedy bylo několik slov o Laponsku a Laponcích.

AHOJ

KAMI- záři 2012