ALEŠ

Aleš Klestil

z trampskej osady

KAMARÁDI OSTROVA

založenej v roku 1979

Victoria BC Kanada

TRAMPSKÝ NOVINÁR,  FILMÁR PUBLICISTA

 

 
 
 
 
 

 

Můj život

Aleš Klestil – Britská Columbie - Kanada

Osadu jsme založili začátkem šedesátých let. Můj táta dělal v ocelárně s Pepíkem  Jankovským, známým pod trampskou přezdívkou Škyt, který se svoji ženou Květou, jezdili za  osadu Mimo Zákon. U něj mi táta domluvil pár lekcí v hraní na kytaru, bylo mi asi 14 let a tím začalo naše dlouholeté přátelství, trvající až do Škytovy smrti v roce 2009.

 

 

Jezdili jsme po Středohoří, na Lovoš, do Oparna, na Milešovku a často na osadu Oharku na Ohři. Třikrát jsem byl autostopem na Slovensku. Jednou s Tondou Gebrtem, potom se Slávkem ze Sitting Bullu a nakonec s Ešusem z naší osady. Ten po našem odchodu v roce 1975 z Československa, emigroval do Austrálie.

V Chabařovicích bylo více trampských osad a sleziny všech dohromady bývaly každý čtvrtek v Zátiší, kde se také dohadovalo, co se bude dělat - kdy a kde.

 

 

Po “krvavém potlachu” v Jetřichovicích v roce 1963 byly v Ústí nad Labem založeny Spojené Trampské Osady (STO Severu) a jejich sleziny byly Pod Hradem na Střekově. Odtamtud je ale vykázali, jako nevítané živly. Tenkrát jsme potkali Čódla a Čáru z Vlčice v Přestanově. Hledali nové místo na sleziny a my jim nabídli, aby přesídlili do Chabařovic, kam až k Zátiší jezdila z Ústí elina č.7 a později autobus.

 

 
 
 

 

Naše osada Hvězda Severu vstoupila zanedlouho do STO a sleziny se u nás v Chabáku konaly pravidelně i po roce 1975, kdy už jsme emigrovali.

 

 
 
 
 

 
 

..."Kolikrát jsme tak stoupali silničkou vzhůru z Těchlovic na Rychnov a pak dál na Slukovou, na Unii. Těsně pod vrcholem stoupání, než nás cedule upozornila, že jsme na Rychnově, v tu dobu už málokdo vzpomenul, že míjíme bývalou chalupu osady T.O. Hvězda severu.

Rigo - Mery tu měl dokonce svou trampskou svatbu. Založili ji kamarádi Aleš, Madla, Ešus, Míla Šmídů a Petr Rohlena. Členem Spojených trampských osad se osada stala až v roce 1965. Pronajmutou chalupu dali do pořádku a když už byla "v šusu", tak si ji majitel vzal zpět.

/Zdroj: 2005 Fešák - Jozef Stelzig S.T.O. SEVERU Ústeckého kraje, člen ústecko - děčínské osady SEVERŠTÍ VLCI/

 

 

Osada Hvězda Severu měla napřed pronajatou chatu Severku v Rychnově pod Slukovou, ale později jsme si koupili vlastní chatu Aljašku na Větrově v horách u Krásného Lesa. Na Severce byl jeden potlach STO a na Aljašce se konaly Silvestry a párkrát TraSeKiNe (tramp se kilometrů nebojí) pochod na 100 km za 24 hodin. Potlachy ani sportovní hry tam dělat nešly, protože bouda byla asi 300 metrů od státní hranice s NDR.

 

 

V zimě jsme chodili na boudu pěšky asi 8 km, cesta se na hřebenu Krušných hor neprotahovala. Na jednoho Silvestra se nám podařilo dojet autem přes pláně (bojový KDF) a jestli se dobře pamatuji, tak tam tehdy přišli také kluci z Oharky a Kapitán Kid.

 

 
 

Při hledání nové boudy objevili mezi Adolfovem a Krásným Lesem, na Větrově (Streckenwald) "Aljašku". Ta se pak na čas, po vyplacení jednoho podílu, stala baštou STO.

/Zdroj: 2005, Fešák - Jozef Stelzig S.T.O. SEVERU Ústeckého kraje, člen ústecko - děčínské osady SEVERŠTÍ VLCI/

 

 

Na chajdě jsme natáčeli “hrané” trampské filmy. Pořádali jsme totiž -jako STO -po několik roků soutěž o trampského Oskara v amatérském 8mm filmu. Do poroty nám tehdy dojížděl Jožka Slavík z osady Kamarád, se kterým jsem si dopisoval i ze zahraničí, až do jeho smrti.  Oskara se párkrát zúčastnil také Wimpy z pražské osady Sovy, se kterým jsme se stali životními kamarády.

 

 

 Aleš a jeho  8mm kamera v roku 1963

 

Rozhodně jsem si nemyslel, že se budeme mít v cizině lépe než v Československu. Maruš pracovala jako dětská sestra v jeslích a já jako externí opravář televizí pro komunální služby v Ústí nad Labem. Služebním autem jsem jezdil po okrese a opravoval 8 -15 televizí každý den, což pro mne byla nejen práce, ale také zábava a hobby zároveň. Placeni jsme nebyli hodinově, ale procentuelní částkou z účtované sumy, což bylo hodně peněz, pokud jsi patřil ke špičce. K tomu se přidružovaly „diškréce“, neboli „dárky“ od spokojených zákazníků ve formě peněz nebo protislužeb. Maruš také vydělávala dobře a po rodičích jsme měli baráček a tím bydlení zdarma. A na hřebenu hor nad Varvažovem jsme s osadníky spoluvlastnili velikou chatu  Aljašku.

Měli jsme touhu po volnosti a svobodě, zrovna tak, jako hodně ostatních emigrantů. Žili jsme v kraji, kde bylo veliké znečištění ovzduší a ze kterého nebylo možno uniknout jinam, kde by vzduch byl čistší. Povolení mohl dostat pouze ten, kdo šel buďto do zemědělství, nebo do dolů. Odhadnout rozsah zamoření našeho okolí nebylo normálnímu smrtelníkovi umožněno, ale jednou mi pomohla náhoda celý rozsah zamoření objasnit. Šéf mi dal objednávku opravy pro jistého papaláše z okresního výboru s tím, že ho mám v úřadě vyzvednout, odvézt domů, opravit mu televizi a zase ho odvézt zpátky na okres. Taková taxi služba nebyla jen tak pro každého. Zajel jsem tedy na výbor a čekal asi hodinu ve veliké místnosti na potentáta, který byl ještě na nějaké schůzi. Protože jsem byl vášnivým sběratelem map, tak mě zaujaly velké stojany, ve kterých visely různé nástěnné mapy. Zeptal jsem se sekretářky, zda se na ně mohu podívat. Bylo na nich všechno možné, hustota obyvatelstva, zemědělská produkce a podobně. Nejvíce mě ale zaujala mapa, která barevně zobrazovala velikost znečištění ovzduší. Našel jsem naše Chabařovice a zjistil, že nám tam spadne asi 50.000 tun popílku na čtvereční kilometr ročně. Už mi bylo jasné, proč má náš kluk problémy s průduškami a proč je čerstvý sníh druhého dne černý. To rozhodlo. Ukázalo se, že je jednodušší z republiky odejít, než se v ní přestěhovat. Od rozhodnutí nám to trvalo pět dlouhých let, než se nám při návratu z dovolené v Jugoslavii, povedlo se dvěma dětmi přejet do Rakouska a zažádat tam o azyl.

To bylo v září 1975.

 

 


V Rakousku jsme zažádali o Kanadu a po deseti měsících čekání napřed v Traiskirchenu a pak v Bad Kreuzenu jsme odletěli celá rodina do Edmontonu. Tam nás emigrační úřady umístily. Ještě v Rakousku jsem sice (přes emigrační tisk) dostal nabídku práce jako opravář u Toronta v Ontariu, kde jsme měli mezipřistání, ale báli jsme se cestu přerušit a jít jinam, než kam nás kanadská vláda posílala. Mé první zaměstnání v Kanadě bylo ve veliké fotolaboratoři, jako opravář elektroniky.
 

 

 

Všechny kamarády z trampingu jsme měli ve Vancouveru a tak jsme za rok našetřili na přestěhování se do Britské Columbie. Známí v Edmontonu nás varovali, že B.C. je sice krásná, ale není tam práce, pořád prší a moře smrdí. Na rady jsme nedbali a v roce 1976 se stěhovali. Nejdříve do Surrey u Vancouveru a po pár měsících na ostrov do Campbell River, kde jsme zůstali skoro dva roky. Pracoval jsem ve svém oboru jako TV technik pro veliký obchod a teprve později jsem zjistil, že jsem byl nejlevnějším opravářem v okolí. Nikdo mě neupozornil, že za svoji práci účtuji málo. Dílnu jsem vyprázdnil a pak se třepotal, že nebudu mít co dělat. Příroda kolem Campbell River je nádherná, ale za kamarády do Vancouveru bylo daleko. Našel jsem si práci zase ve fotolaboratoři, tentokrát ve Victorii. Nebylo to těžké, už jsem měl praxi z Edmontonu, tu každý zaměstnavatel vyžaduje. Maruš začala pracovat v nemocnici, děti si zvykaly zase na nové okolí. Po roce jsme koupili domek na půjčku a usadili se natrvalo ve Victorii.
 

 

 

Příchodem do B.C. jsme se napojili na haldu trampů, kteří odešli povětšinou v roce 68 - 69. Spojené trampské Osady Vancouver dělaly první potlach v roce 1981 na řece Squamish. To jsme již měli ve Victorii založenou osadu Kamarádi Ostrova a první Vítání Jara Na Ostrově jsme pořádali v roce 1982 a vydrželi s akcí každé Velikonoce až do roku 2010.

 

 
 
 
 

 

Spolupracovali jsme s trampy z Calgary, Edmontonu a Vancouveru a také s ostatními trampy z Yukonu, Washingtonu, Oregonu a ostatních států v US.

 

 

V roce 1989 jsem si pořídil laserovou tiskárnu a začal vydávat trampský časopis, který jsme pojmenovali STOPA z důvodů pokračování tradice časopisu STOPA, který v šedesátých letech vydával Rigomery pro STO Severu (v dobách rudého temna měl časopis jen jeden exemplář psaný na stroji). Jak jsem se již zmínil nahoře, jako osada jsme se účastnili všech akcí, které naše osa Victoria - Vancouver - Calgary - Edmonton pořádala.

V roce 1998 to byl světový potlach na Bush River, každý sudý rok potlach calgarských na podzim, každý lichý rok potlach Vancoverských a každé Velikonoce jarní oheň na Ostrově.

Mezi nejkvalitnější akce patřily sjezdy řek v yukonské divočině - Yukon River 2003 a Teslin River 2005, ze kterých jsou udělány DVD 13 disky.

 

 

Filmování nás bavilo a spolu s Maruš a ostatními filmujícími trampy jsme udělali přes 30 disků z vandrů a ostatních trampských akcí.

Aleš

 
 
 
 
 
 

 

 
 

 

TRAMPSKÉ STRETNUTIA POTLACHY A SLEZINY

 

 

VÍTANÍ JARA NA OSTROVE
KAMARÁDI OSTROVA
1983

 
 
 
 
 

KAMARÁDI OSTROVA 1985

 
 
 
 

 

VÍTANÍ JARA NA OSTROVE
KAMARÁDI OSTROVA
1990

 
 
 
 

 

POTLACH TPBH CALGARY 1990

 
 
 
 

 

VÍTANÍ JARA NA OSTROVE
KAMARÁDI OSTROVA
1991

 
 
 
 

 
 
 

 

Fishing derby v Cariboo

 
 
 
 
 

STO Vancouver 1991

 
 
 
 
 

 

POTLACH TPBH CALGARY

1994

 

 
 
 

 
 

 

VÍTANÍ JARA
na Ostrove
T.O. KAMARÁDI OSTROVA
1995 Mušlárna

 
 
 
 

 
 

 

Veľrybárská výprava v roku 1999

 
 
 
 

 
 
 

STO Vancouver 2003

 
 
 
 
 

KAMARÁDI OSTROVA 2004

 
 
 
 

 

VÍTANÍ JARA NA OSTROVE
KAMARÁDI OSTROVA 2005

 
 
 
 

 

VÍTANÍ JARA NA OSTROVE
KAMARÁDI OSTROVA 200
6

 
 
 
 

 
 
 

 

VÍTANÍ JARA NA OSTROVE
KAMARÁDI OSTROVA 2007

 
 
 
 

 
 

 

KAMARÁDI OSTROVA 2008

 
 
 
 

 

KAMARÁDI OSTROVA 2009

 
 
 
 
 

VÍTANÍ JARA NA OSTROVEKAMARÁDI OSTROVA

2010

 
 
 

 

TRAMPSKÉ JUBILEA A SVADBY

 
 

 

VENCOVA 65

 

 
 
 

 

Trampská svadba Tom a Svetlana

 

 
 
 

 

Trampská svadba Daši a Boba

 

 
 

 

SVĚTOVÉ POTLACHY

   
   

COLORADO USA
4. SVĚTOVÝ POTLACH 1993

 
 
 

 

 

   

KANADA BUSH RIVER
5. SVĚTOVÝ POTLACH 1998

 
 
 

 

 

   

USA TEXAS
7. SVĚTOVÝ POTLACH 2006

 
 

 

   

 

   

KANADA BUSH RIVER
8. SVĚTOVÝ POTLACH 2011

 
 

 

Sjezdy řek v yukonské divočině -

Yukon River 2003 a Teslin River 2005

 

   
 
   

Yukon River 2003

   
 
 

 
   

Teslin  River 2005

   
 
 

 

VEĽKÝ VANDR YUKON 1990

 
 
 
 

 

VANDRY S LAMPOU

 

 
   

Vandry  z LAMPOU

   
 
   

Memoriál za LAMPU  2005

   
 
 
 
 
 
 

 

Text:

Trampi sobě - o sobě -přímo v první osobě
(otýpka nezávislých pramenů dějin zahraničního trampingu)

Případným dějepiscům exportovaného trampingu předkládám ty nejautentičtější podklady, což zabrání tomu, aby si je (třeba i mimoděk) přibarvili k obrazu
svému (což bývá běžné) a riskovali tím případné výtky, že to bylo ve skutečnosti jinak.  „Ty vole, jakejpak podklad, nebo prameny pro dějepisce, dyť tohle samotný jsou dějiny jako bejk, a nejen exilový!“
Jak říkáme my, latiníci…….no coment. 

Nad Zlatou řekou k 1. Máji Léta Páně 2012  Zdeněk Praďour Nossberger

P.S. „Ni zisk – ni slávu“ – „made in sympatie k trampingu“ – k volnému nakládání !

Pieseň v pozadí stránky s názvom

 "SPOMIENKA"

Hudba a text: Július Hečko - Píďo

T.O. HLADUJÚCI ZUBRI Nitra


 

 
 
 
 

Grafika a fotografie Trampský archív TRAMP NET

Stránku navrhol a pripravil Pekelník

© Pekelník KRONIKA TRAMPSKÝCH OSÁD

 

 
 


 

 
 
 

 

© TRAMP NET Pekelník