ZÁŘE

Byla polární noc a já jsem prošlapával sněžnicemi namáhavě hluboký sníh ke svému plánovanému nočnímu příbytku. Hodlal jsem přespat v tak zvaném Härbre. Měl jsem na sobě oblečení z kůže soba a k tomu ze stejného materiálu huňatou čepici a přes obličej vlněný šátek sahající až k očím Takže zima mně nebyla přesto že foukal ostrý severák jak se říká ve Švédsku Nordan. Tma byla pořádná i když vlastně noc byla jasná a severka mně ukazovala spolehnlivě cestu k mému cíli.

K tomu všemu jak je zde poměrně obvyklé šlehaly po obloze kaskády neustále se měnící barevné polární záře. Pro mně už to zdaleka nebyla nějaká nová podívaná ale vzpomněl jsem si při tom na dávného trampa kamráda Řízka. Bylo to někdy v roce 1957 a seděli jsme tenkrát asi k jedenácté hodině večer na Templáku na Jihlavce když jsme viděděli na obloze neobvyklý úkaz který jsme nikdy před tím neviděli. Jak jsme se dočetli v pondělí v novinách tak to byla v té části Evropy málo kdy viděná polární záře. Ovšem zdaleka ne tak silná a fascinující jako ta záře kterou jsem právě viděl.

No proč jsem se vlastně vydal na lov tak daleko na sever. Chtěl jsem si zalovit sněžné koroptve Snöripa a možná i nějakého polárního zajíce Polarhare.

 

Fjällripa/snöripa – sněžná neboli polární koroptev

Polarhare – polární zajíc

Vlastně to byla pro mne velká čest být pozvaný od kamaráda ze studií pravého laponce jménem Akka na lov do Laponska. Oni jsou to právě v první řadě laponci kteří tam od pradávna mají privilegium k volnému lovu. Všichni ostatní zájemci, lovci k tomu musí mít zvláštní povolení které se uděluje jenom od příslušné laponské komunity.

Ten můj cíl byl tedy tak zvané Härbre což je vidět často v laponské pustině.

 

Za polárním kruhem Härbre je typická  stavba na kůlech poměrně vysoko nad zemí.

Härbre je typická za polárním kruhem stavba na kůlech poměrně vysoko nad zemí. Hlavně se používá jako stavba na uchování lovecké kořisti ale také mnohdy se v ní přespává. Mimo severní Skandinavii se vyskytuje i na Aljašce a severní Kanadě. Že se staví na kůlech má podstatný význam když je hluboký sníh hlavně proto aby chránila úlovek před dravými zvířaty. Z těch je nojhorší dravý Rosomák který má švédské jméno Järven což pocházi od slova srdnatý. A opravdu tohle zvíře se naprosto ničeho nebojí a jak má jen možnost tak docela vyplundruje takovou severskou spižírnu. Jeho srdnatost je až někdy nepochopitelná protože zvíře není ani tak veliké zřídka větší jak 100 centimetrů a váží tak asi 15 kilogramů. Má neobvyklý chrup který má celých třicet osum ostrých zubů a velice silný stisk čelistí a silné pazoury s velkými drápy.

 

Järven - Rosomák

Připomíná poněkud malého medvěda ale nepatří mezi medvědy ale mezi čeleď kunovitou. Je tak otrý a odvážný že může zahnat na útěk i medvěda nebo vlka.

Ale nazpět k těm příbytkům v zemi Laponců. Když jsem se blížil k tomu vyhlídnutému příbytku tak jsem míjel zbytky laponské K°ata což je příbytek značně připomínající indiánské teepee a stavěný na stejném principu. Laponci ho hlavně používají při shromažďování a značkování sobích stád. To chytají soby za rohy laponským lasem, povalí je na zem a potom dělají značkovácí zářezy v uších sobů.

 

Laponské K°ata což je příbytek značně připomínající indiánské teepee a stavěný na stejném principu.

Jistě ze jsou za polárním kruhem i další příslušníci severské fauny. Mimo sobů a losů třeba medvědi, vlci a polární lišky Fjällräv ale na některé byla právě doba hájení a některé patří mezi chráněné druhy. Polární liška Fjällräv je o něco menší než evropská liška ale je to velice pěkné a čilé zvířátko které dovede vypátrat hraboše i pod hlubokým sněhem. Je to takový symbol mistra na přežití v drsné laponské přírodě Fjällräven je ve švédštině určitá forma tohoto slova. Proto také známá švedská firma která vyrábí oděvy do divočiny a přírody ji má ve svém jménu. Zajímavé je, že drobnější zvěř jako polární liška, polární zajíc a sněžná koroptev mění své zimní ošacení na bílou barvu.

 

Fjällräven – horská nebo polární liška

Hlavně proto aby se chránila před dravými ptáky kterých je v laponsku také požehnaně. To také znamená, že lovec se musí celý odít do bílého aby ve svém lovu vůbec uspěl.

V ruksaku jem měl na lov moji oblíbenou skládací Remingtonku kaliber 22RL vybavenou spolehlivym zaměřovačem a můj nerozlučný laponský nůž.

Konečně jsem došel k tomu Härbre a tak jak bylo zvykem v těchto liduprázdných severských pláních byl můj na tuhle noc zvolený příbytek odemčený a bez zámku. To aby náhodný návštěvník který byl nucen hledat úkryt před nepohodou a mrazem tam mohl najít dobré útočiště. Malá snad 4x4 metry místnůstka s palandou a malým stolem s jednou židlí a Vinckem jak jsme vžddy říkali malým litinovým kamínkům . To bylo zhruba všechno.Dokonce u těch kamínek byla nachystaná hranička suchých březových polen. Uvnitř byla zima nejméně tak jako venku a tak jsem okamžitě zatopil a připravoval si jídlo a čaj z vody z rozpuštěného sněhu.

Noc byla klidná a ráno přestalo foukat tak jsem hned po snídani na sebe natáhnul přes teplé oblečení můj bílý overall a pod čepici bílou kuklu která měla jen otvor pro oči a hajdy na lov těch sněžných koroptví. Kdyby to všechno bylo černé tak bych asi vypadal jako nějaký terorista.

Vyšel jsem do té nekřesťanské zimy a šel asi 300 metrů směrem na západ.  Daleko na obzoru se rýsovaly vrcholky laponských hor. Na Těch zajímavé, že jsou úplně jinačí než evropské Alpy. Nikdy se nehonosí špicatými vrcholy a štíty ale jsou více méně zakulacené. Je to tím, že jsou podstatně starší než Alpy a tak posouvající se ledovce je ohladily do nynejší zakulacené formy.

V dáli asi 200 metrů ode mně byla malá vyvýšenina porostlá zakrslými keříky kde jsem viděl i nadálku nějaký pohyb. Vzal jsem dalekohled a zjistil že se u těch keříků pohybuje a pase na nějakých zmrzlých bobulích hejno sněžných koroptví. Na to jsem čekal ale vzdálenost na střelbu byla pořád velká. Tak jsem se přiblížil asi o sto metrů a řekl jsem si že to by mohlo fungovat.

Smontoval jsem moji Remingtonku podložil ji ruksakem a v leže jsem začal mířit. Pic a první koroptev se položila. Ostatní vůbec nereagovali a ani nezvedli hlavu. Zvuk výstřelu byl totiž nepatrný protože jsem záměrně zvolil slabší patrony a ta malá ráže s poměrně malou dávku střelného prachu nezněla o nic více než pořádné plesknutí dlaněmi. Pic, další koroptev se odebrala ke svým předkům. Šlo to jako na drátku a během chvilky jsem měl na hromádce sedum koroptví. Až tehdy se ty ostatní koroptve zvednuly a odletěly pryč.

Byl jsem nad míru spokojený. Šel jsem ke svému úlovku a okamžitě koroptve vyháčkoval. Potom jsem je svázal na k tomu určený řemínek a šel nazpět do mého Härbre. Napřed jsem si na oslavu dal pořádnou skleničku Whisky a potom jsem vyříznul prsa dvou koroptpí a hned jsem si je začal připravovat k obědu. To co zbylo z těch koroptví jsem jednoduše hodil kus od chaty a věděl jsem že se o to postarají velmi brzy dravci.

Taková čerstvá koroptví prsíčka po anglicku to znamená upečená na slanině je úžasná pochoutka. Zapil jsem to čajem a labužnicky jsem se natáhnul na palandu a ještě jednou v duchu prožíval ten vydařený lov.

Když jsem si odpočinul nabalil jsem vše do mého ruksaku poděkoval neznámému za přespání a vydal se nazpět do civilizace. No a tak to byl opět jeden zajímavý den československého trampa daleko ve světě, který už nemusí jenom snít o tom že je trapper na dalekém severu.
 

KAMI duben 2016