Malagelo – oj,oj,oj

Na břehu řeky vesele plápolal malý trampský ohníček a zaplašoval okolní stíny kradoucí se na skupinku okolo sedících trampů.

Jeden z nich už značně pokročilého věku seděl nejblíže k ohni aby si prohřál zkřehlé údy. Ač ostatní trampové byli o jednu až dvě generace mladší přesto mezi všemi vládla spokojená soudržnost a pohoda – tak jako to v trampských osadách obyčejně bývá.

Jako při každém večerním ohni to byl právě čas odpočinku a také chvíle na vyprávění. Mladší trampové měli chuť si něco poslechnout z historie jejich osady. Proto se obrátili na toho nejstaršího trampa kterému říkali Blondec a řekli:

Šerife jak to vlastně bylo s tou naší osadou od začátku a kdo byl prvním šerifem té naší osady “Stříbrna peřej”?

Blondec se trochu usmál naklonil se nad ohníčkem a vytáhnul z něj uhlík aby si zapálil dýmku než začal vyprávět. Víte kluci tenkrát před více jak padesáti léty rostly v celé naší republice nové osady jako houby po dešti. Můj starší brácha už jezdil několik let s takovou trampskou osadou a tak i já jsem dostal nápad, že s mými kamarády bychom také mohli založit naši vlastní osadu.

Seděli jsme jeden večer v našem dolíku na kraji srázu místního písečňáku. To bylo naše tajné místo kde jsme se setkávali. Mimo mne tam byli kamaradi Joska, Zrzek, Vendy, Basa, Dlouhán a Šlajzna. No už nikdo z nich bohužel dnes kromě mne a Dlouhána nešlape trávu.

Byli jsme včetne mně parta rozjívených kluků právě se potýkajících s prvními roky puberty. Vystaveni působení hormonů kterým jsme nerozuměli a které nás často vyváděli z míry. Jedinou jistotu kterou jsme cítili byla v naší partě. No a tak kluci na můj návrh založit trampskou osadu hned zabrali a odpověděli: no, proč vlastně ne tak tedy jednohlasné jó . Tak jsme se hned dali do diskuse o tom co to obnáší a jak by se ta naše trampská osada měla jmenovat.

Větsina z nás se už od dětských let věnovala kanoistice a tak nám to připadalo jasné že naše osadní jméno by mělo být něco od vody.

Každý vodák ví, že právě peřej je pro všechny mokré bratry něco posvátného. Kamarád Vendy okamžitě navrhnul osada “Peřej”. To se všem líbilo avšak kamarád Joska řeknul: Peřej to zní dobře ale něco tomu chybí. Tím pádem by se to snad mělo nějakým pěkným a vhodným příslovcem posíliti. Hned někdo rázem navrhnul:

“Zlatá peřej”. Pche to zni nějak moc maloměšťácky říkali ostatní. Zlaté hodinky, zlaté brýle, zlaté zuby a podobně. Ne zlato to nebude bylo definitivní rozhodnutí. Další kamarád zvaný Basa nesměle špitnul. A proč ne tedy stříbro. Přece se zpívá “za noci stříbří se řeka” a měsíc také stříbří koruny stromů a skály a vůbec. To se nám všem hned zalíbilo. Tak jsme jednohlasně řeknuli jo a príma a tim se naše osada od té doby jmenuje ”Stříbrna peřej”.

Byli jsme všichni náramně spokojeni s naším rozhodnutím a já který jsem toho věděl o trampingu od mého bráchy nejvíce jsem okamžitě kul železo dokud bylo žhavé.

Řeknul jsem tedy: No když jsme teď ta trampská osada tak také musíme mít šerifa. Kluci nevěděli co to obnáší a tak jsem jim vysvětlil že šerif zastupuje osadu při setkáních s jinými trampy a osadami a také když se o něco v té vlastní osadě hlasuje, že šerif má při nerozhodném hlasování dva hlasy a tak rozhodne co tedy bude platit. Při tom vysvětlování jsem tajně doufal, že někdo okamžitě řekne: tak to je jasné, o čem budeme debatovat, šerifem bude Blondec když to tak dobře všechno ví. Najednou řeknul kamarád Šlajzna: Já jsem četl v jednom Rodokapsu, že o šerifa se musí hlasovat. No tak budeme hlasovat odvětil kamarád Joska. Dal jsem klukům každému papírek a půjčil jim tužku aby tam napsali koho tedy volí. Rozhonuto a uděláno. Kamarad Dlouhan potom vzal od každého složený papirek, odkašlal si a začal ty papírky jeden po druhém rozbalovat a číst.

Poslední na řadě byl papírek od kamaráda Zrzka. Napětí bylo veliké protože jak Joska tak i já jsme každý dostali tři hlasy. Zrzkův hlas by mohl být rozhodující. A také byl. Dlouhán rozbalil Zrzkův papírek odkašlal si podíval se po nás a řekl: Joska.

Tím pádem byl kamarád Joska zvolen naším prvním šerifem. Joska se zvednul a zadrhávajícím hlasem pronesl: děkuju vám kluci já se budu snažit dělat šerifa naší osady co nejlépe. Já jsem se chvíli cítil zklamaný ale v zápětí jsem si řeknul že on fakticky ten Joska je z nás všech ten nejvhodnějsi aby byl nás šerif. Kluci dáme mu hobla vykřiknul jsem. Potom jsme mu srdečně potřásli rukou.

Když jsme se uklidnili postavil se Joska před nás a řeknul no kluci já bych tedy navrhnul, že bychom to celé měli nějak oslavit. Jak ale, s tím jsme žádný z nás větší zkušenosti neměli. Naše dřívější oslavy sestávaly většinou z toho, že nám někdo nabídnul kousek dorty a k tomu limonádu. Koupime velkou dortu navrhnul tedy někdo.

Pche dortu řekl na to Šlajzna to je pro maly děcka. Ode dneška jsme trampové a tak to podle toho musíme oslavit. Jaké oslavy trampové maji jsme ale vlastně nevěděli jenom jsme čítávali o amerických trapeřích a kovbojích že ti obycejně při nějaké oslave popíjeli ohnivou vodu. S tím jsme ale take žádné zkušenosti neměli. Já jsem ovšem věděl, že můj brácha a jeho kamarádi si rádi dali při jejich slezinách pivo a někdy také něco ostřejšího. No uděláme to tak, že to to celé jak se říká zapijeme. Zapijeme a čím limonádou? Pochechtávali se kluci mému návrhu.

Ne limonádou ale naše babička si v drogerii kupuje něco co se jmenuje Malagelo. Je to takové tmavé zdravotní železité víno a babička si to moc pochvaluje, že je to velice dobré a tak si dá každý den skleničku hned ráno jak vstane. Také říká, že je to daleko levnější než víno v obchodě proto, že je to zdravotní a udělané hlavně z ovoce a bylinek. Flaška stojí míň jak deset kaček. Tak to zkusíme řekl Zrzek to bude jistě lepší než limonáda. Joska rozhodnul že jsme domluveni a že se hned na to dohromady složíme. Peněz jsme tenkrát moc neměli chodili jsme poslední rok do školy a jenom Joska byl prvni rok v učení. Obrátili jsme všechny naše kapsy a dostali tak skoro celou padesátku. Já jsem to vzal a řeknul jsem: já to zítra koupim, paní v drogerii mně už zná protože to tam kupuji pro babičku.

Druhý den jsem hned po škole šel do drogerie koupit to Malagelo. Paní v drogerii na mně vyvalila oči a řekla. A to ty chceš koupit za celou padesátku? Není za tím nějaká lumpárna? Uši mně zrudly ale hned jsem odpověděl: jistě že není můžete se zeptat babičky. A na co toho kupuje tvá babička tolik najednou? No pokračoval jsem ve vymýšlení: babička bude mít brzy sedumdesát a když za ní přijdou ty její známé babky tak nic jiného pít nechtějí. Prodavačka kroutila hlavou ale naskládala ty flašky do mé kabely a věnovala se dalším zákazníkům.

Příští den jak jsme se domluvili tak jsme se zase setkali v našem dolíku nad písečňákem. Já jsem měl ty flašky s sebou a představte si kamarád Vendy se vytasil se žvýkacím tabákem. Bylo to zabalené v úhledném balíčku s obrázkem fousatého námořníka a barevným nápisem Anchor což nám Vendy důležitě vysvětloval ze to znamená v angličtině kotva. Co s tím ptal se Dlouhán. My přece tabák nepoužíváme. No přece když jsme trampové tak to teď budeme žvýkat k tomu Malagelu. Tak to dělají praví kovbojové a námořníci. Viděl jsem to ve filmu.Přesvědčoval nás všechny Vendy.

Joska jako šerif otevřel první flašku řekl ahoj a hluboce se napil. Jé kluci řeknul to chutná skoro jako medicína proti kašli, dobré jenom snad o něco sladší. A když je to zdravotní tak nám z toho nemůže nic být. Předal flašku dalšímu kamarádovi a ta hned šla jednou dokola a všichni při tom uznale pokyvovali hlavou. Ještě než byla první flaška prázdná tak zase Vendy řekl no protože je Joska šerifem tak si musí s každým z nás osobně připít. Takže jo. Napřed Joska a hned po něm rychle po jednom každý z nás. A tak toho Joska vypil daleko více než my ostatní. Rázem byla i druhá flaška prázdná protože to vše probíhalo zavratně rychlým tempem.

V tom Vendy vytáhnul svůj žvýkací tabák a řekl a teď kluci tomu nasadíme korunu když budeme k tomu Malagelu žvýkat ten tabák. V tom úhledném balíčku byl tabák porcovaný v malých sáčcích a tak každému jeden dal. Nikomu se do toho moc nechtělo a všichni nedůvěřivě pokukovali jeden po druhém. Srabi, řekl Vendy. Já vám to ukážu. Strčil si tu odporně vypadající žmolku do pusy a začal úsilovně žvýkat. Oči mu vyjely až na vrchol hlavy ale přiškrceně řekl fajn kluci chutná to výborně. Tak jsme si to všichni nacpali do úst a začali žvýkat. První zblednul Dlouhán a odklidil se za blízko stojící smrk kde to všechno za nadávání vyplivnul . Ale ostatní kluci žvýkali statečně dál. Vendyn vyplivnul kaskádu hnědých slin, nadechnul se a řekl: Ono to bude chutnat ještě lépe když to budeme zapíjet tím dobrým Malagelem. Kluci se začali přetahovat o třetí flaku a upíjet z ní jako by umírali žízní. Nejvíce náš šerif Joska který celou tu procedůru chtěl vydržet nejdéle aby dokázal že je skutečně hoden být naším šerifem. Ani jsme nevěděli jak a poslední flaška byla prázdná.

No a v zápětí to začalo. Všichni kluci včetně mně už vyzvrátili ty hořce chutnající sliny se žaludečními šťávami které nyní odporně chutnaly Malagelem. Všichni kromě Josky. Ten to všechno napořád měl v sobě ale už o ničem nevěděl protože spal jako dřevo až to vypadalo že je v bezvědomí.

Co s ním teď budeme dělat kluci ptal se Basa. On domů sám nedojde. Postavíme ho u jejich dveří zazvoníme a utečeme a oni si ho jeho máma s tátou potom vezmou domů. Myšlenka to snad nebyla tak šlechetně kamarádská ale měli jsme najednou všichni velice špatné svědomí a strach z toho co by následovalo kdybychom to celé museli rodičům Josky vysvětlovat.

Pověsili jsme Josku každou rukou kolem krku jednoho kamaráda a zbytek nás ho ze všech stran podpíral. Joska o ničem nevěděl a vláčel nohama bezvládně po chodníku. Ještě že jsme cestou nikoho nepotkali.

Postavili jsme Josku u dveří, zazvonili a chtěli utéci. Ale než bys řeknul popokatepetl otevřely se dveře, Joska spadnul jako pytel brambor do vnitřku a hned se vyřítila ven Joskova máma a jeho tatík který zařval: co jste s ním provedli chuligáni, co se stalo. Joskova máma zalomila ruky a zaštkala : Jozinku co ti to udělali. A potom na na svého manžela: Ježíškristusmáriapanenkaskákavá táto podívej on umíra! Pane Bože - on umíra!!! Joskův táta zvednul Joskovu hlavu a čichnul mu k obličeji a řekl neblbni stará. Prdlajs, on neumírá ale je ožráty jako prase. Co jste pili kluci: Malagelo špitnuli jsme. Malagelo takovou sračku pro báby, řekl Joskův táta a ptal se znovu a co víc. My jsme také k tomu žvýkali tabák přiznali jsme se. Malagelo a tabák zařičela Joskova matka: námořníci, pobudové a vyvrhelové. Sodoma Gomora. Uklidni se stará řekl Joskův táta. Strčíme ho pod sprchu a uvař silny kaffe s citronem já ho z toho dostanu a pak si s ním řádně popovídám a s vámi take parchanti a pri tom se na nás dival a významně se chytal za opasek. A vy ničemové se mně tady nemotejte už vás tady nechci ani vidět. Pro nás to znělo jako výstřel ze startovací pistole a my jsme od tam co nejrychleji odpálili a rozprchli se domu.

Tak jsme oslavili volbu našeho prvního šerifa Josky a vpluli do bohaté historie naší milé osady. Zajímavé je, že od té neblahé zkušenosti s Malagelem nikdo z nás dlouho neholdoval silnějším nápojům než kávě a čaji. A i když už dnes na stará kolena do sklenice s pivem zrovna nepliváme tak nikdo z nás není a nebyl na nějaký jiný alkolhol závislý.

Co nám z té příhody však pro všechna příští léta zůstalo bylo že vždy když někdo mezi námi řeknul Malagelo tak jsme všichni zalomili ruce , obrátili oči vzhůru a sborově mnohohlasně odpovidali: oj,oj,oj.

Mirek Karela – KAMI, 2017, Švédsko