|
ABY
TRAMPSKÉ OHNĚ HŘÁLY A SVÍTILY,
aneb ZKUŠENOSTI OHNIVCÚ(M).
|
|
"...Oheň je oltář trempů, totém je trempský kříž,
za žádný z diamantů ho s trempem nesměníš.
Oheň je oltář trempů, potlach je trempskou mší,
zní ze všech našich kempů, jen hluchý neslyší. ..." |
|
|
(zpívá se v písničce od
Jindra Šmejkala
a Láďa Svobodu Trampský oltář – Trampská mše).
Nebo i v Táborovém ohni Wabiho Ryvoly se zpívá: |
|
|
"...Modrý dým už korunami stromů stoupá, letí ke hvězdám,
praská dřevo do kytary tónů, oheň zpívá nám.
Hoří jasně oheň křišťálový, lesem smůla zavoní,
mluví s námi důvěrnými slovy píseň krásných dní…." |
|
Tyto písničky v úvodu uvádím proto, že je v nich asi
nejvýstižněji vyjádřený vztah trampů k trampským ohňům,
kdy v jejich plamenech a jiskrách vidí ty nejvěrnější
kamarády, kdy vzpomínají na mládí a na krásné romantické
chvíle v přírodě prožité v trampské osadě.
Proto je cosi
posvátného ve výročních trampských ohních, kde se už v jejich
přípravě objevuje takový přístup, aby průběh slavnostního
ohně byl svým obsahem zaměřený na prohlubování těch
nejušlechtilejších myšlenek života mezi kamarády.
Právě u těchto ohňů se chci zastavit se svými zkušenostmi
už jako starší pard, abych přispěl k lepší pohodě právě u
výročních ohňů. Nechci tady zbytečně připomínat různé
zásady a zvyky, které jsou nutné dodržovat podle určitých
pravidel (Zásady pobytu v přírodě – lze najít na
internetu), nebo další, které si kamarádi u slavnostních
ohňů připravují. V článku uvádím pouze jen problémy při
spalování dřeva na trampských ohních (!).
|
|
 |
Každý z nás, kdo se účastní výročních ohňů zná velice
dobře situace, kdy za špatného počasí, když je v noci
chladněji, zvláště na jaře, na podzim a v zimě, se začne,
po otevření šerifského kruhu, tvořit kruh kamarádů blíže
kolem ohně tak, že zacloní ostatním účastníkům nejen
výhled na oheň, ale hlavně přístup k sálavému teplu. Navíc
zacloní kamarády hrající na hudební nástroje a tím je
doslova odsoudí nejen do studeného stínu bez sálavého
tepla, ale i zvukového stínu, takže trampi písničky
neslyší, začnou se více bavit a zpívá pouze několik těch,
kteří jsou blízko muziky. Tím vším je hodně narušená
atmosféra kolem ohně a samozřejmě i celého potlachu. Že to
má důsledky i ve větší konzumaci alkoholu je zřejmé. Tyto
situace u ohňů mě dlouho štvou. Mrzí mě, že kamarádi
nemůžou naplno vychutnávat tu kouzelnou nenahraditelnou
atmosféru nádherného tance ohně a jeho hřejivý pocit,
písniček, vyprávění, vtipů a dalších příjemných zážitků s kamarády,
které jsou mnohokrát pracně připravené organizátory i
účinkujícími. Navíc je u mnoha ohňů vidět dost velké
prohřešky ohnivců, kteří nepřikládají na oheň aby hřál,
ale doslova pouze jen spalují dřevo bez využití jeho
výhřevnosti. Těchto chyb se dopouští někdy i starší
zkušenější kamarádi. Proto jsem napsal tento článek, abych
alespoň trošku přispěl k řešení podobných situací.
Při účasti na mnoha ohních při pozorování ohnivců
udržujících oheň, ze zkušeností řady kamarádů i svých
vlastních navrhuji organizátorům potlachů následující
zásady, o kterých by mělo vědět co nejvíc trampů, aby ohně
snad více hřály a svítily.
|
 |
Všichni kamarádi určitě znají nejpoužívanější typy
slavnostních ohňů :
1. Hranice Je to především Hranice z polen stejně dlouhých
skládaných do čtverce, s 3, 5, nebo 7 patry, uvnitř
vyplněných dole slabým chrastím, kůrou z břízy, výše
silnějším chrastím a pak slabými polínky, nahoře
silnějšími. Ze všech typů ohňů dává největší žár.
2. Pagoda
je nejvíce používaným tvarem slavnostního ohně.
Staví se čtyřboká nebo šestiboká. U šestiboké se nemusí
dělat záseky – nerozjíždí se (možnost zapálení je jen ze
tří stran). Staví se z 8 i více pater. Vnitřek se vycpává
podobně jako u Hranice, ale dáváme více silnějších větví a
polínka. Dá se postavit i s komínem (před vycpáváním se dá
svisle doprostřed silnější poleno, které se nakonec
opatrně vytáhne. Po zapálení plamen vyskočí komínem,
vytvoří na chvíli nad pagodou efektní plamenný květ).
3. Pyramida je nejjednodušší tvar ohně – polena skládáme
svisle do tvaru pyramidy, uprostřed je chrastí i polínka.
Používá se k posezení osady apod. (Při hoření Pagody se
často používá svislé stavění polen okolo ohně – podobně
jako u Pyramidy - což je velice špatné,(!!) protože cloní
sálavému teplu do stran ohně!! Oheň sálá jen nahoru.)
|
Jaké dřevo ?
Dřevo je dobré chystat pokud možno na jaře, rozštípat a
nechat do podzimu vyschnout na vzduchu. (Ideální je dřevo
staré 2 až 3 roky - je lehčí, při poklepání zvoní – nezní
tupě). Čím je dřevo sušší, tím má vyšší výhřevnost.
Čerstvě poražený strom má obsah vody asi 50 % jeho váhy.
V ohni trvá dlouho, než se odpaří. Smrk schne 1 rok,
v ohni praská, jednorázově vydává víc energie, ale velmi
rychle hoří. Víc ho spotřebujeme. Podobně schne a hoří
topol,je výhřevný. Bukové a březové dříví se vysuší za
kratší dobu než dub nebo akát. Buk má větší výhřevnost, na
dešti hnije. Hoří pomalu, dlouho žhne. Dub dlouho schne.
Bříza dobře hoří i polosyrová (má modrý plamen). Buk,
bříza, jasan, dub, javor a jeřáb je těžší a déle hoří,
zvláště suchý. Podle možností osady pak provádět výběr a
chystání dřeva v dostatečném množství (!!) jak pro
slavnostní oheň, tak i pro kuchyňský oheň (buřťák).
|
Jak přikládat na oheň !
Oheň typu Hranice má největší žár, protože má dostatek
vzduchu pro hoření ! Toto je dobré využít při přikládání
dříví u ohně typu Pagoda :
a) polínka z horní části Pagody postupně shazovat do její
vnitřní části včas (!), aby plamen hořel stále intenzivně
(až po dolní patro) a nevyhořelo jen chrastí uvnitř
b) na oheň přikládat pouze z horní části (!), kde je
nejlépe využita teplota plamene - aby oheň žhnul a sálal
do stran od ohně (!). Vždy postupovat podle dalšího bodu
c) dalšími poleny přikládat pravidelně (!) postupně po
jednom kuse tak, aby nedošlo k náhlému ochlazení ohně (!!)
studeným příp. vlhkým dřevem. Proto nepřikládat větším
počtem polen najednou (!!). Polena pokládat vodorovně (!)
na horní část ohně od okraje do středu přes sebe (!), aby
oheň měl vždy dostatek vzduchu a polena ležela v oblasti
největších plamenů a tím i žáru. Plamen tímto maximálně
využít ! Dlouhé plameny jsou efektní jen při zapálení ohně,
později už ne.
(Hoření je velice složitý chemický proces -
podrobněji nájdete na internetu: heslo „Dřevo a jeho spalování“.
Tento proces je potřeba využívat i u našich ohňů !)
|
Řešit
to dvěma ohnivci ?
d) polena neskládat vodorovně těsně souběžně vedle sebe a
vůbec ne nastojato-stíní (!!)
e) přikládat střídavě slabšími poleny se silnými (!) k podpoře
hoření silných polen
f) pokud máme, střídáme polena z měkkého dřeva s poleny
z tvrdého dřeva. Suchá
polena z tvrdého dřeva hoří pomaleji a nemusí se tak často
přikládat.
Kamarádi, toto není kompletní návod na řešení nahoře
uvedeného problému. Je to jenom malá praktická pomůcka ke
kvalitnějšímu využití našich ohňů. Můžete ji doplnit o své
vlastní zkušenosti, aby posloužily i ostatním.
|
|
Jara P a l e c
OLD BOYS Brno
volné trampské
sdružení kamarádů a kamarádek
Brněnští Old
Pardi
|
 |
K a m a r á d i !
Rozmnožte tuto pomůcku mezi
trampské osady, zveřejněním v trampských
tiskovinách, internetem, letáčkem apod.
Vždyť funkce ohnivců je velice odpovědná.
Palec Old
Boys
|
|
 |
Text
Palec z OLD BOYS Brno
fotografie
Pekelník
Grafika
Bakala, Pekelník, Windy Bill
Hudba
v pozadí stránky
pieseň "Trampský oltář – Trampská mše"
od Jindra Šmejkala
a Láďu Svobodu.
Spievá trampské
spoločenství SEŠLOST
/pieseň je v
demo verzii/
Stránku pripravil
Pekelník. |
|
|
|
|
|