Tak se se všemi pozdravit a 
                  popovídat. Letos se tam sešlo tak sto až stopadesát 
                  trampů.Oheň se zapaloval v pět.. Nedaleko hranice byla 
                  připravená malá hranička a před ní na lavičce nachystané 
                  propriety k rozdělávání ohně pomocí luku. To jsem ještě nikdy 
                  neviděla. Ale kamarádovi Bobanovi ze Slavonic se to v cuku 
                  letu povedlo. Od planoucích třísek vzplanula hranička, od 
                  které pak osm kamarádů pověřených slavnostním zapalováním 
                  hranice zapálilo své fakule. 
                  
                  Oheň nám zapálili z osmi stran 
                  tito kamarádi : Béďa Šedivka, Jordán, Karel, Sova, Hasič, Petr 
                  Špaček, Artur - šerif jihočeských trampů, Rinta a Boban. 
                  Zazněla Vlajka a Do Osady přišla dívka a pak nás Kryšpín 
                  všechny přivítal. Připravené bylo vystoupení sedmi kamarádů či 
                  skupin. To vše zahájil svou písní neúnavný Béďa Šedifka z 
                  Plzně. Po něm nám zahráli a zazpívali  Jordán z T.O. Rowers, 
                  Rinta - šerif brněnských Old Boys, Johan z Ostravy,  
                  českobudějovický Rosta z T.O. Blanice, T.O. Roza, Jelen z T.O. 
                  Šíny. Zasmáli jsme se i vtipně předvedenému divadelnímu 
                  vystoupení.
                  
                  A pak začala volná zábava. 
                  Oheň nás i v tom třeskutém mrazu krásně hřál a nádherné 
                  písničky zněly do noci. 
                  
                   Obdivovala jsem, jak to měli 
                  pěkně vymyšlené. Pultíky na horké i jiné nápoje, a před 
                  muzikanty si nikdo nesměl stoupnout, aby jim neumrzly prstíky. 
                  To se bohužel na jiných akcích mnohdy nerespektuje....
                  
                  Ale vše krásné jednou musí 
                  skončit, tedy aspoň pro nás slabší jedince, neb odjezd 
                  autobusu byl naplánovaný na půl desátou. Jak již staré 
                  přísloví praví, v nejlepším přestat...
                  
                  Bylo to krásné a bylo toho 
                  dost. Ostatní kamarádi si to dál užívali, již bez nás, tak si 
                  od někoho u nich nechejte povědět, jak to bylo dál...
                  
                  V Brně na roli jsme se 
                  rozloučili a jenom vzpomínky a fotky zůstaly.
                  
                  Díky za tuhle nádhernou akci 
                  Kryšpínovi a ostatním kamarádům z Dechtárny. Příprava jistě 
                  nebyla procházka růžovou zahrádkou, ale tvrdá poctivá práce.
                   
                  
                  Myslím, že by si tahle 
                  jedinečná akce zasloužila, aby se také něco víc  vědělo o její 
                  historii. Nedalo mi to a dodatečně jsem vyzpovídala 
                  zakladatele této nádherné tradice – kamaráda Kryšpína, aby mi 
                  pověděl, jak to vlastně všechno začalo....
                  
                  V roce 1975 kamarádi Milan 
                  Kryšpín Slavík a bratři Bartošíkovi Vlasta Zobák a Pavel Zobák 
                  ml. pozvali kamarády na I. Zimní oheň, který se konal za obcí 
                  Kaliště pod Javořicí – nejvyšším kopcem Českomoravské 
                  vrchoviny. Akci nazvali Zimní hry. Koho by tehdy napadlo, že 
                  se tahle akce udrží při životě celých 43 let. Byl to běh na 
                  dlouhou trať. Následující dva velké zimní ohně se konaly u 
                  Hodic, pak se akce přesunula k Lovětínu na Camp osady White 
                  Canyon.  IV. Zimní hry byly poznamenané návštěvou VB. Někdo je 
                  tehdy v roce 1978 udal, dodnes se neví proč. Dokonce je někdo 
                  spojoval s Chartou 77, ač oni nikdy netahali politiku na čundr 
                  a je to tak dodnes. 
                  
                  V jedenadvaceti letech odešel 
                  Kryšpín na vojnu. Naštěstí se mu vždy podařilo dostat 
                  dovolenku, aby se i jako záklaďák mohl zimních her zúčastnit.
                  
                  Po vojně odešel pracovat do  
                  lesů, jako lesní dělník. Při té příležitosti našel přes 
                  známého hajného flek u Salavic, kde se konaly 6. – 9. Zimní 
                  hry.
                  
                  To se  již Zobáci z rodinných 
                  i jiných důvodů do organizování nezapojili a Kryšpín na to 
                  zůstal sám. Přidali se k němu kamarádi Hadas a Vitamín  a 
                  občas pomáhali i jiní.
                  
                  Na Vysočině většinou bývalo 
                  hodně sněhu i pěkné mrazy, ale to nikdy neřešili.  Už horší 
                  byla obleva, nebo náledí.
                  
                  V roce 1981 ho osud zavál do 
                  Brna a začal se seznamovat s brněnskými trampy. Hadas ho 
                  pobízel, aby přestal pořádat hry na Jihlavsku, ale přesídlil 
                  je na Brněnsko. To se záhy stalo.
                  
                  Časem se zimní hry 
                  přejmenovaly na Zimní tábořeni. Také se pomalu přestávalo 
                  soutěžit, ale bylo to hlavně o setkání, muzice, zpěvu a všemu 
                  co k tomu patří.
                  
                  Někdy v roce 1986 se Kryšpín 
                  seznámil s kamarádem Dechtíkem a založili Camp Dechtárna. To 
                  je do dnešních dnů jejich základna. Postupně se k nim 
                  přidávali další kamarádi a přiložili ruce k dílu. Díky tomu 
                  mohou tyhle ohně hořet dál a dál.
                  
                  V roce 1987 se krátce vrátili 
                  i s pětadvaceti brněnskými kamarády do Lovětína u Jihlavy, na 
                  Camp osady White Canyon. Tam také prožili nejmrazivější noc, 
                  když bylo -27. Větší mráz prý Kryšpín dodnes na čundru nikdy 
                  nezažil...
                  
                  Ne pokaždé se tahle akce 
                  konala vyloženě pod širým nebem. Třeba 12. zimní táboření 
                  proběhlo na ranči osady Rowers v Radoškově, dvakrát na chatě 
                  osady Pavouk na Bílém potoce, třikrát u kamaráda Kosti na 
                  trampském táboře Ruda. To pětadvacáté se dokonce konalo ve 
                  Westernovém městečku Šiklův Mlýn a pětatřicáté na Plzeňsku u 
                  Bédi Šedifky ve Štáhlavicích. Jednou také na Bobravě u 
                  kamarádů Marcely a Bobra, či kamaráda Prcka. Většinou ale byl 
                  oheň venku.
                  
                  Největší osmihranná hranice 
                  vzplála na 30. zimním táboření. Plameny šlehaly do výšky 
                  zhruba sedmnácti metrů.
                  
                  Letos se konal prý poslední 
                  velký oheň, po delší době opět s osmihrannou hranicí. 
                  
                  
                  Vzhledem k svému věku kamarádi 
                  rozhodli odejít trochu do ústraní. Budou se sice scházet, když 
                  jim to zdraví dovolí, do té doby co budou žít vždy poslední 
                  víkend v lednu, ale větší akce ponechají mladší generaci...
                  
                  
                  Kryšpín mi při našem rozhovoru 
                  zdůraznil, jak je velmi vděčný všem současným členům osady za 
                  obětavost a pomoc při pořádání těchto akcí. A tímto by jim rád 
                  moc poděkoval..
                  
                  Dnešní členové Campu Dechtárna 
                  jsou Dechtík, Kryšpín, který to všechno spískal, Tonda, Prcek, 
                  Hasič, Moka, Lad‘a, Džabas, Džovas, Zdenek  - Kondor, Klečon, 
                  Cvrk z Austrálie a Zanek.  
                  
                  Béďa Sedifka je jejich čestný 
                  člen, jezdi na tuhle akci pravidelně od 10. výročí,  tehdy 
                  ještě jenom Béďa, dávno předtím, než mu zešedl vlas a 
                  vysloužil si tím ten dodatek.... Svou přítomností dodává 
                  zimnímu táboření ten správný punc a s kytarou dodnes rozdává 
                  ty správné tony.