POTLACH

T.O.SOVY

ZAPOMENUTÉ

ÚDOLÍ

27.9.2014

Dostala jsem pozvánku na 56. výročí pražské osady T.O. Sovy do Zapomenutého údolí. Nostalgicky jsem si zavzpomínala na staré kamarády, které jsem kromě Wimpyho kdysi dávno v Kanadě, neviděla snad půl století. Byl to pravě Wimpy, který přisel s nápadem uspořádat první celosvětový potlach, na Yukonu v roce 1978. Bohužel naše rady opustil příliš brzo již před mnoha lety…

Ale abych neodbočovala.

Naposled jsem byla na jejich potlachu pravě tam v roce 1963, tedy přesně před jednapadesáti lety.
Jeli jsme tam tehdy - parta Brňáku, co jezdila na Jihlavku na lavičkách na korbe náklaďákem…

Moc jsme se těšili, neb rok předtím tam bylo bezvadně. Bohužel hlavni vzpomínka mi zůstala na to, jak nás tam tehdy v noci rozehnali policajti…

Ani jsem se nemusela moc rozhodovat, musela jsem si tam letos znova zajet.

Vyjela jsem v sobotu ráno v osm z Brna vlakem, ale začala smůla. Nenastupovala jsem na hlavním nádraží, ale v Králové Poli a vlaky měly zpožděni a ja vlezla do toho, co jel dle jízdního radu. Lec nebyl to zpožděny rychlík, ale spěšný vlak do Žďáru.

Hrad Česky Šternberk...

Průvodci přišel až za Tišnovem a ohlásil, ze ten další spoj ve Světle nad Sázavou určitě nestihnu. Mela jsem sraz s Ňufem v Českem Šternberku v poledne a s dvěma prestupama se tam dostala Posázavským Pacifikem až před čtvrtou. V hospodě nikdo, ptala jsem se vesničanů jak se dostanu do Drahnovic ( doufala jsem marně na turistickou značku). Pani v zahradě nevedela kde to je a další pán mne poslal na parkoviště u hradu, ať se zeptám dál. Tam mne poslali lesní cestou, že se tam dvě sbíhají a mam jit pořad do kopce.
Z cesty se po těch deštích záhy stal potok a pak se spojily dva potoky aby nakonec skončily v tom původním potoku. Dobrodila jsem se do vesnice jménem Stemov a dal šla již raděj po silnici. Na obzoru se objevila hospůdka s přiléhavým názvem „Na konci světa“. Tam již konečně par trampu.

... hospůdka  v Drahnovicich s přiléhavým názvem „Na konci světa“...

Se dvěma děvčaty nás za chvíli kamarádi svezli na flek terénním autem.
Pozdravila jsem se u uvítacího stolu se šerifkou Vlastou a vyfasovala jako všichni ostatní visačku se jménem.

Pokladam to za výborný nápad, pro ty, co si již jména nepamatuji. To se mi vždy libí na těch bluegrassovych konferencích v Americe, že si můžu hned přečíst kdo a odkud je…

Šla to okouknout k baru, kde to již pěkně hučelo, koho tam známého potkám. Byla jsem trochu smutna z toho, ze většina mých starych kamarádů, jako Dick, Macar, Wimpy a další již na nás koukají z hora. Další parta, na kterou jsem se těšila Habešan, Nafťak a spol. byli na dovolené v Řecku. I další osadníci Baxa a Šmudla sa bohužel kvůli nemoci nemohli zúčastnit. Ale sestava tam byla výborná a par
kamarádů jsem i znala. S Ňufem tam byl režisér pripavovaneho jedenactidilneho trampského seriálu „ Zvláštní znamení touha“ Vašek Křistek.

Slavnostní oheň byl zapálen v sedum a skoro polovina míst kolem byla obsazena muzikanty. Nástroje ani spočítat nešly. Pod dozorem Marcely se střídali ve hraní Kamarádi Staré Řeky z Berouna, Kamarádi Zapomenutého údolí, Ampér, Sovak Franta Kanka, Venca Kotal ze Zbraslavi, Bogan ze Švýcar, Moskyt či mlaďoši Pozvolna Smrt. Pekne dlouho se mi již nestalo, abych někde slyšela tolik krásných písniček, které sama neznám… No muzika prvotřídní. Překvapením pro mne byl Petr ze San Diega, bluegrassový kamarád Vlada Ptáček, rada jsem viděla jednoho z mých nejstarších kamarádu Pavla z Večerky atd.

...slavnostní oheň byl zapálen v sedum ...

... a skoro polovina míst kolem byla obsazena muzikanty...

...nástroje ani spočítat nešly...

...no muzika prvotřídní...

Vlasta s Šílou mne nechali spát v jejich stanu, který zatím obsadila Kačenka. Ze tvora něžného jména se vyklubal dobrman, tak se mi ani moc spát jit nechtělo. Ale i ona se pozdej naštěstí odebrala se Šílou na boudu. Ač určíte hodny pejsek, budila ve me respekt, neb si svůj majetek spravne hlídala…
Mirne znavena jsem šla po půlnoci spát a dal poslouchala ty krásne písničky jako ukolébavky.

 

...když se zveda mlha...

V neděli, když se zvedla mlha na nás čekalo nádherné teplé počasí. V baru sice zbyl ještě jeden soudek, ale měli strach, že by se nevypil, tak ho ani nenarazili. Jenže guláš bez piva neni ono, tak jsem si ho ani nedala. Tenhle nový flek kam se přestěhovali již před lety jsem ještě neznala a na ten původní,  jsem se bohužel nedostala.

...Bogan ze Švýcar a Vlasta...

...foto do cancáku... Zleva: Ňuf, Lilka, Šíla, Vlasta, Radek, Pepík a doleTomáš, ...

...Vlasta a Lilka...

...lesní trampskou stezkou...

Před polednem jsme se s Ňufem a dalšími kamarády odebrali na vlak. Tentokrát už tou správnou cestou. Sice se mi moc nechtělo jet již o půl třetí domů, ale do Brna, tentokrát přes Kolín to bylo dalších skoro 5 hodin. Mela jsem chuť na polévku, ale neměli ji ani v Ledecku, kde jsem čekala na spojení a bylo my smutno pri pohledu na kdysi hrdou stavbu historicke výtopny. V nádražní restauraci v Kolíne mi řekli, že je vše snezeno a již se nevaří…

Musela nechat jsem si ji tedy nechat zajit. Opět bylo vše zpozděme, tak jsem se domu dostala až v osm večer. Mam dojem, že za mých mladých let, když jsem ještě jezdila stopem to bývalo skoro rychlejší…
Ale byl to další víkend, na který budu ještě dlouho vzpomínat…

Ahoj Lilka v Bülachu 25. října 2014