Z našeho
snažení, aby se vypravil z Brna autobus, nakonec došlo jen na mikrobus
pro 9 lidí. Možná, že ostatní kamarády odradila částka 45 Eur za
cestu. My jsme ale měli složitý a náročný úkol. Mimo nás tam dopravit
mobilní Trampské muzeum.
Na cestu jsme
se připravovali důkladně, protože jsme se těšili, že se podíváme do
neuvěřitelně krásné krajiny nádherných hor a zajímavostí, které můžeme
po cestě navštívit a vidět. Víme, že východní Slovensko má krásné
historické centrum v Košicích, lázeňské město Bardějovské Kúpele,
rekreační oblasti kolem Zemplínské Šíravy a Domaši, dřevěné kostelíky
v malých vesničkách (Bardějov apod.), Herĺany s gejzírem atd. Hned za
hranicemi nás potěšilo nádherné počasí, které vydrželo po celou dobu
našeho pobytu na Slovensku. Po cestě jsme si dali v kolibě u Strečna
halušky, abychom vstřebali hned ze začátku tu správnou slovenskou
pohodu a náladu. Další zastávka byla ve vyhlášené salaši Krajinka před
Ružomberokem a pak až na Štrbském plese, kde byly krásné pohledy a
výhledy na nádheru a přírodu velehor. Druhý den jsme se stavili ve
Spišské Sobotě u Popradu s krásnými renezančními domy a pak navštívili
úžasné termální koupaliště ve Vrbově. Trasa další cesty nás vedla
kolem starobylých měst Levoči, Spišského hradu (který jsme navštívili
na zpáteční cestě) a staveb nové dálnice, která se zařezává do
panenské krajiny horských údolí vysokými mosty. Přes okresní město
Vranov nad Topĺou, ležící v teplé klimatické oblasti povodí řeky Toplé,
jsme konečně dorazili do cíle naší cesty, vesnice Čičavy.
To teplé
klima jsme hned pocítili v místě konání SČ potlachu, které bylo na
strmém holém kopci nad dědinou na louce u lesa. Při stavění stanů jsme
se vysvlékali, jaké bylo horko. Organizátoři nám nachystali krásné
léto. Od kamarádů ze sousedních stanů jsme se dověděli, že už včera se
u bufetu hrálo a zpívalo až do rána. Samozřejmě jsme se pozdravili s
organizátory potlachu s šerifem Ježem z Čičavy, D´adym ze Severky,
Šamanem z Vranova a dalšími. Potlachoviště bylo poznamenáno stylově
několika postavenými indiánskými stany teepee. Ráno jsme se šli
registrovat do uvítacího stanu, dostali jsme camrátka a pamětní listy.
Za 2 Eura bylo možno koupit potlachový odznak. V druhém stanu byly
vystaveny fotky do soutěže a v dalším pak seznamy trampských osad z
košického a prešovského kraje, které instalovali Tik, Amazonka z Košic,
Peťo Šunka Klačanský a D´ady ze Severky. Z toho jsme byli velice
překvapení, kolik trampů mělo a má své osady na východním Slovensku.
Hodně kamarádů po postavení stanů odešlo na vandr po okolí. Např. na
zříceninu hradu Čičava, ale třeba i na vodní nádrž Domašu, do okolních
dědin apod. Taky část naší party se vydala do lesa a do dědiny Vyšný
Kazimír, kde je veškerý areál ze dřeva a upravený vč. okolí a
sportovního areálu s bazénem a stylovou restaurací. Pak se vraceli
zpět do Čičavy okolo cikánské části. Ta byla dobře upravená, žádné
chatrče nebo špinavé děti a flákající se dospělí. Problémy s
cikánskými občany, kteří tvoří 65% obyvatel, žádné nebyly. Pokud jsme
se s nimi potkali, tak byli slušní, kamarádští, čistí a pěkně
oblečení. Někteří mladí pomáhali při přípravě potlachu, dělali strážní
hlídku po dědině i v noci vč. dozoru na potlachovém sobotním večeru.
Ve čtvrtek večer se znovu rozezněly u bufetových stanů kytary a další
nástroje a zpívaly se trampské a country písničky. Tentokrát hrálo už
víc part. Hodně kamarádů bylo u Pekaringa, kde jim pomáhal i Bufi z
Uherského Hradiště. Pomáhaly i mandolíny a foukací harmonika. Všude
bylo plno kamarádů a kamarádek a dobře se bavili. Samozřejmě přijeli i
někteří starší, m j. Šperhák z Bratislavy (vlakem)- má 85 roků, kteří
asi nepokládali tento potlach za nějakou pouť, ale za opravdové
setkání různých druhů trampů, kteří se rádi vidí a rádi si spolu i
třeba po dlouhém čase zase povykládají, zahrají a zazpívají. Tady je
atmosféra jiná, než u obyčejného malého potlachu, ale zase zajímavá v
tom, že tam dochází nejen k dalším setkáním s novými kamarády, ale
také k novým poznáním různých přírodních zajímavostí a krás, které by
člověk třeba nikdy jindy nepoznal a neviděl.
V sobotu v
jednu hodinu odpoledne zahájil Ježo a D´ady oficiálně SČ potlach,
představili organizátorské osady, vyhlásili začátek soutěží,
informovali, kdy bude porada šerifů a zapálení slavnostního ohně.
My jsme
vystavovali mobilní Trampské Muzeum V Čičavě v Kulturním domě, kde
jsem já s Evou a Kamzíkem z bezpečnostních také důvodů spali. O
výstavu byl neobyčejný zájem. Byla otevřena v pátek od rána a v sobotu
až do 17.00 hodin. Kamarádi tam chodili buď hned při příjezdu, nebo až
si postavili stan. Všichni byli výstavou velice překvapeni, co všechno
obsahuje a jak je uspořádaná. Někteří nám i dokonce zahráli. Přišli
tam i cikánští chlapi a taky nám zahráli svoje písničky. Nejvíc se
výstava líbila cikánským klukům. Ti tam byli aspoň 5x. Výstavu hlavně
přijali samotní organizátoři potlachu, kteří pro ni připravili ty
nejlepší podmínky.
Před
zapálením slavnostního ohně se sešlo na lavičkách plno kamarádů a
kamarádek, ale bylo vidět mezi nimi i civilně oblečené hosty (asi z
dědiny). Na vlajkových stožárech viselo už přes 100 vlajek trampských
osad. Šerif T.O. Zlatý Orol volá oheň, který přivezl indián na koni a
zapálil ohěň malé pagody. Od ní zapálili fagule 2 indiánky a 3
indiáni, zapálili malé pagody a jako poslední pagodu velkou. Skupina
kamarádů zahrála Vlajku. Pomalu se setmělo a šerif Ježo poděkoval za
zapálení ohně, pozval všechny přítomné od slavnostního ohně k pódiu na
koncert jednotlivců i kapel. Samozřejmě se hodně křičelo Umííí, nebo
Veďia. O vystoupení měli zájem i cikáni. Muzikanti se střídali až do
půlnoci a pak se zase dlouho zpívalo jak u ohně, tak pod stany u
bufetů. Krásná noc pod hvězdnou letní oblohou byla nepopsatelná.
