Čita, Jena, Čajdl, bratři Bažové a Valach - trampská osada NDE. V r.1971 trampují již 3. rokem a 2. zimu. Ještě se svému hrdému jménu nezpronevěřili. Stále venku a natvrdo! Ta třaskavá směs romantiky a touhy po svobodě, poznávání svých možností, přírody a opravdového kamarádství nás poháněla na našich "řáckých" vandrech v beskydských a okolních kopcích.
 

O čem přece psal Jack London a E. T. Seton, Miloslav Stingl?

A co jsme to cítili z vyprávění starých skautů, trampů a horolezců, které jsme potkávali na svém útěku před reálným socialismem do přírody?

 

 

Dodnes máme kamarády, které jsme poznali na zimním táboření KLONDIKE. Měli jsme dost nápadů a chuti dělat něco po svém a najednou to bylo tady!

Uděláme si svoji zimní slezinu!

A v únoru, v měsíci hladu, když je pořádná zima a bude na pozvání a pro tvrďáky!

Nazvali jsem ji SEVERNÍ ŠTACE

 

SEVERNÍ ŠTACE

2.SEVERNÍ ŠTACE

12.-14.2. 1971 - Smrk - sedlo 1126 m.n.m.

Z osady Čajdl s Avarem, Jena, Mirda, Pavouk, Paul, Dafne a 20 kamarádů. V poznámkách mám, že se tento ročník příliš nevydařil.

3.SEVERNÍ ŠTACE

11. - 13.2. 1972 - Smrk - sedlo 1126 m.n.m.

Přijelo 33 kamarádů - z WINDY CAMPU Honza. Ve vánici nedělního rána jsem houfně opouštěli Smrk zmrzlí s rancema přes ramena.

Znak února - měsíce hladu.
užívaný v těch létech jako symbol Severní Štace.

 

4.SEVERNÍ ŠTACE

9.-11.2. 1973  -  Smrk - sedlo 1126 m.n.m.

V zimě, jaká byla toho roku, trvala cesta na sedlo běžně 3 hodiny. Poprvé se na štaci dohrabali kamarádi z T.O. BASKE z Trenčianských Teplic a konečně už i STARÝ MLÝN. Ti si postavili k přespání velké iglů. Mezi 35 účastníky byl i náš Mirda, toho času voják. Těchto podniků si s náma užívala i děvčata. Naše holky s náma jezdily do sněhu od roku 1972. Mohli jste tu potkat Zdenku z T.O. TULÁCI, Honzu, Bobinu, Piňďu z VLKŮ a další, které s náma držely krok.

 

5.SEVERNÍ ŠTACE

9.-11.2. 1974  -  Smrk - Studenčany 1250 m.n.m.

Na novém fleku se sešlo 45 lidí. Mlynáři postavili "obr" jehlan ze stanových dílců s plechovou píckou a zrcadlem. Naopak Johnymu z Kojetína stan ráno zahořel od vařiče. Jako by toho nebylo dost, Bačovna z WAYOUMINGU si půjčil na sestupu do Čeladné od Segry lopatu, že si na ni zajezdí a zlomil si nohu. Někdy bývalo obzvlášť veselo.

 

6.SEVERNÍ ŠTACE

14.-16.2. 1975 -  Smrk - Studenčany 1250 m.n.m.

Na Studenčany jsme štaci přesunuli poněvadž na sedle už nám bylo moc teplo. Hřeben, asi 700 m za vrcholem, pokrýval výškový les plný sušek. Bylo to klidnější, odlehlejší místo. Ten rok bylo tolik sněhu, že když jsme si s Mirdou razili v pátek svou stopu na flek z Ostravice, trvalo nám to 6 hodin a únavou jsme za chůze usínali.

Nejvzdálenějšími hosty byla v té době osada LIBERTY z Bratislavy. Parochňa a Rebro si dávají cigárko a Pablo z BASKE jim závidí.

 

7.SEVERNÍ ŠTACE

28. - 29.2. 1976 - Smrk - Studenčany 1250 m.n.m.

Hodně lidí, málo rumu. S osadou WINDY CAMP jsme se znali nejdéle a Cody byl vždycky provokatér, ale tentokrát to přehnal. Od té doby jsme ho nezvali. Bývali jsme těžcí ortodoxi. Dal se svou cestou a už mnoho let je profesionálním ochranářem přírody. Všichni jsme se v té době už nějak zařazovali. Bylo nám přes 20 a kromě vandrů jsme začínali s vodáctvím, běžkařením, cyklistikou, lezením. Některé osady se ohlížely po chalupách. Štace bývala příležitost to všechno po práci se sněhem a dřevem na společný oheň probrat nebo i naplánovat spolupráci. Při hrnku horkého grogu se člověk pochlubil i poučil. Hrávalo se, zpívalo a kecalo až do rána - když to dovolilo počasí. Kdo chtěl, položil flašku a my jsme vařili grog.

 

8. SEVERNÍ ŠTACE

10. - 13.2.  1977 - Smrk - Studenčany 1250 m.n.m.

Zima byla tvrdá a my s Mirdou byli na místě už od čtvrtku.

 

9. SEVERNÍ ŠTACE

24.-26.2. 1978 Smrk - Studenčany 1250 m.n.m.

Z osady: Čajdl, Jena, Čáp a naše ženské. Dojelo 47 kamarádů.
 

Jako symbol Severní Štace jsme začali užívat sněžnici.

 

 

10. SEVERNÍ ŠTACE

16.-18.2. 1979 Smrk - Studenčany 1250 m.n.m.

Tentokrát jsme si už na podzim postavili a zamaskovali chrupnu. Při tom jsme si všimli, jak na Studenčanech ubývá sušek a zrodila se myšlenka na změnu místa. Na 10 štaci se poprvé zpívala Vlajka. Pak každých 5 let. Dobrá parta, pěkná zima, povedené výročí.

 

 

11.SEVERNÍ ŠTACE

15.-17.2. 1980 Magurka 900 m.n.m

Poprvé mimo Smrk. Zašité sedlo mezi Čertovým mlýnem a Martiňákem. Makačka osady v pátek při přípravě placu. Týden před štací jsme v průseku postavili skokanský můstek, ten zmrznul a při slezině pak byly závody ve skoku na lyžích.
 

Výsledky: 1 • Sup (běžky) -l1m
2. Mirda (kraťasy) - 6 m
3. ? - si vyrazil dech

Taky Zimní táboření KLONDYKE tu zimu změnilo místo. Zajeli jsme se zatábořit na Travný.

 

 

12.SEVERNÍ ŠTACE

10. - 22.1.1981 Gajdičný

Místo v členitém terénu pod Grúňským hřebenem, plném údolíček a potůčků, vlévajících se do říčky Rečice. Být při našich ohních dobře zašitý bylo za socialismu nutné a stejné je to vlastně i dnes. Pečlivě jsme si taky hlídali, koho pozveme a nejen z důvodu aby nás nebylo moc. Toho roku bylo snad jen 20 cm sněhu. 45 příchozích.
 

 

 

13.SEVERNÍ ŠTACE

27.2.-1J.1982 Samorostlý 850 m.n.m.

Lesnatý kopec "mimo všechno". Potůčky z něj stékají jednak k přehradě Šance a na druhou stranu do
Čeladenky. Kamarádi přicházeli od autobusů ze Starých Hamer.
Druhá teplá zima, větší část noci propršela. I když naše osada běžně jezdila v zimě ven
(třeba i 10 nocí), byla tato štace jedna z nejtěžších.
42 kamarádů a kamarádek s námi tenkrát "vystálo jak psi"

 

 

14.SEVERNÍ ŠTACE

1983 Malý Polom 1000 m.n.m.

Po všech stránkách vydařený podnik. Nosavan přivezl na sáňkách psa, všichni proklínali Chilkoot.
Sníh, sluníčko - vše tak intenzivní, že ráno ani nezbyly síly na připravené soutěže.

 

 

15.SEVERNÍ ŠTACE

24.-26.2.1984 Malý Smrk 1170 m.n.m.

Na úbočí menšího Smrku nad známým sedlem se nás sešla hromada lidu. Zas po 5 letech doma. Přidali se i procházející trampové, tak jsme poznali Peteho z Prahy. Soutěž o nejlepší grog vyhráli Čárovci. Maniwakům nepomohlo ani vyvařit ponožky, co si Kulda stáhnul s nohou.

 

16. SEVERNÍ ŠTACE

1985 Slavíč 1000 m.n.m.

Samostatný neznačený hřeben hory Slavíč táhnoucí se od známe turistické chaty k přehradě Moravka. Počasí hnusné, kluci zvládali beze mně, byl jsem nemocný.

Sapper Škut

 

17.SEVERNÍ ŠTACE

1986 Blato 900 m.n.m.

Neznačený vrchol nad Skurečenou. Hromadný návrat T.O. MANIWAKI do seriálu štací, taky Valach se ukázal. Všichni jsme si zamakali až do tmy - z osady jsme byli s Čápem sami a já měl ruku v sádře.

 

18.SEVERNÍ ŠTACE

1987 Kalužný 970 m.n.m.

Z bláta do louže - opravdu podobný flek. Blízko známé křižovatky značek za Slavicem. Většina kamarádů přišla po hřebenovce přes Ropici nebo dolinou potoka Slavíc od přehrady Moravka. Veliké hraní, přijela T.O. ŠÍNY. Všichni chválili flek. V pozdějších letech se tam pořádalo několik Klondajků.

 

 

19.SEVERNÍ ŠTACE

1988 Lysá hora - Zimný 1020 m.n.m.

Dlouho jsme pošilhávali po nejvyšší hoře Beskyd. Na podzim jsme našli vhodné místo, kde jsme věřili, že by mohl být klid od nezvaných návštěvníků i na této frekventované hoře. Bylo to asi 2,5 km od vrcholu, kde z hřebene Zimný odbočoval menší hřeben směrem do doliny řeky Mohelnice. Na vrcholu Lysé hory dělal Mirda spojku. Přišel k ohni až za tmy pěšky, že mu někdo šlohnul lyže. Mezi námi už užíval tepla a vesele se družil nějaký, nám neznámý hošan, který přijel na jeho ukradených běžkách! Obešlo se to bez facek a krve - musel vypadnout do tmy.

 

 

20.SEVERNÍ ŠTACE

1989 Smrk - Klinská asi 1000 m.n.m.
Zase jsme házeli lopatama a tahali sušky po pás ve sněhu na Smrku, níž pod Studenčanama. Krásný, vysoký les, pěkné počasí. Kluci z WC a Kojetíňáci přitáhli s sebou taky Johnyho. Měl toho dost, ale byl šťastný jako blecha. Neviděli jsme se pěkně dlouho.

Prognóza od Sirkaře a Mulisa z roku 1989

 

21. SEVERNÍ ŠTACE

16.-18.2.1990 Vsetínské Javorníky - pod V.Javorníkem

Konečně se v Československu vzdali komunisté vlády a přišla doba změn. V osadě byla delší časvůle přitlačit na pilu a posunout zimní slezinu s kamarády někam výš.
Rozhodli jsme se k večerní pohodě u společného ohně přidat i denní společný pochod. Vybídnout lidi ke společnému vandru.
 

Páteční večer u Supa na chalupě nám spestřil svým pozdním příchodem Doktor. Mírně opilého ho přivedl vzdálený soused, kterému za tmy Doktor zaklepal na dveře. Otevřela hospodyně
a Doktor najednou slyší: "Pane doktore, kde se tu berete?! Pepo je tu pan doktor, co mě pomáhal u porodu v Místku!" Samo, že doktora řádně počastovali slivovicí než ho odvedli na to správné místo.

3 osadníci a 25 kamarádů šlapalo převážně trasou: Karlovice. Supova chalupa, Bukovina, z V.Javorníku Severní Štace po 2 km. Na hřebenu směřujícímu k Váhu. Tam ráno odcházeli Baske a moraváci přes Kasárně.

 

 

22.SEVERNÍ ŠTACE

2.-3.3. 1991
Oderské vrchy - velká halda nad Lomnicí

Trasa: Svatoňovice, okolo Kružberské přehrady, Včelí camp, Lesy. Severní Štace. V neděli po potoku Lomnice zpět.

15 měsíců kapitalismu a nejen, že už děláme barevné fotky. V Oderkách zakrmují zvěř tropickým ovocem.

S Čárou jsme vymysleli trasu. Všem se líbila a my dva si ji pro velký úspěch dali dvakrát. Postaral se o to Čáp. Cestou se ztratil a my na to přišli až na tábořišti, když jsme potřebovali kotly, které nesl. Museli jsme zpět. Našli jsme ho až na Včeláku. Bez sirek, zato s kotlem plným vody. Ještě, že tentokrát téměř nebyl sníh.

 

 

23.SEVERNÍ ŠTACE

 15.-16.2.1992 Kladnatá - Grapa

Po dvou letech jsme zase zamířili do Beskyd a najednou bylo sněhu dostatek. Trasa: od autobusu ve St. Hamrech jsme okolo Velkého potoka došli pod Trojačku, dále na Kladnatou. Severní Štace na jih od vrcholu Grapy. Domů někteří zpět, jiní na Horní Bečvu. Cesta převážně mimo značky. Z osady jsme byli dva, zato se přidali naši mladí - Žaludi a 40 dalších kamarádů.

 

 

24.SEVERNÍ ŠTACE

27.-28.2. 1993 Kněhyně 980 m.n.m.

Trasa: H.Bečva, Martiňák, Magurka, lovecká chata pod Kněhyní, Severní Štace. Zpět Čeladná nebo Trojanovice Protáhli jsme kamarády stezkama po našich kultovních místech. Nad Jahodovým údolím nás zastihla vánice, každý říkal, že takovou ještě nezažil. Jezdíme už všichni na běžkách. Maniwaci v hojném počtu včetně 2 ženských. Od nás Mirda, Čajdl, Čáp, Jena + 35 kamarádů.

 

25.SEVERNÍ ŠTACE

25.-27.2.1994 Smrk - Studenčany

Pěkná výroční štace na starém fleku, spousta muziky, a tentokrát i soutěže.
Bylo 68 hostů! Mezi nimi i mladí Žaludi a Alibabki, dobří mlaďoši z vodáckého putovního tábora Dolu Stařic. Ze soboty na neděli obleva, budíme se v kalužích.

26.SEVERNÍ ŠTACE

25.-26.2. 1995 Kobylík

Tábořiště na Kobyliku jsem objevil při svých častých osamělých potulkách v masivu Lysé hory a bylo výjimečné. Jdeš od přehrady krátkou strmou dolinou, najednou se svahy začnou zvedat, ani se ti nechce pokračovat. Stoupáš strmě sotva znatelnou cestou a najednou stojíš na nádherné plošině pod starými smrky. Akorát tak pro 40 lidí. Pramení tu potůček, takže nemusíš rozpouštět sníh na nápoje. Osada jela chystat už v pátek, v sobotu jsem si zašel na Lysou pro Mlynáře a Maniwaki. Došlo 35 příchozích.

 

27.SEVERNÍ ŠTACE

23.-25.2. 1996 Mituří - Mazurov
850 m.n.m.

Trasa: v 9:00 z Visalají, Bílý Kříž, od Malého Polomu mimo značky hřebenem Mituřího. Severní Štace v oblasti zvané Mazurov.

 

15- ti kilometrová lyžařská túra, žádný kvalt, zajímavý terén - obzvláště v druhé půli dne. Všem to hezky šlo v pěkném mrazivém počasí. Našli jsme si na opuštěném hřebenu flek i s vodou a zasloužený pohodový večer si užili mladí, staří, lyžaři i nelyžaři. Ráno sestup hřeben k přehradě Morávka a několik Maniwaků jelo na soláňský hřeben a dále na chalupu.

 

 

28. SEVERNÍ ŠTACE

22.-23.2.1997 Klíny u Magurky 800 m.n.m.

Trasa: z Frenštátu p.R. od vlaku vedu kamarády našima stezkama mimo značky. Údolím Bystrého nad Velkou Stolovou okolo Kněhyně. Z Magurky loveckým chodníčkem ven z rezervace Klíny, kde už přípravný tým odhazuje sníh.

 

Několik kamarádů se Švejkem dopravilo kontrabas přes Pustevny na místo. Hrálo se téměř celou noc, spát se šlo za svítání.

15 kilometrů ve slunečném dnu se všem líbilo. Zákoutí skrytá běžným turistům, krásné rozhledy. Výborná parta ze všech koutů. Přijela šeptající Zdenka z Opočna, Sysel z Bratislavy a další milí hosté. Přes den slunce, v noci měsíc a nad ránem Pipin vařil "Bachorovicu".

 

 

29. SEVERNÍ ŠTACE

28.2.-1.3. 1998 Korytová u Kmínku

Trasa: z Bílé jsem vedl nějakých 30 lidí a 4 psy mimo značky do oblasti pod chatu Kminek zvané Korytová. 3 měsíce předem jsme s Čárou a Čajdlem hledali průstup těmi místy. Ale na téhle výpravě jsem jako horský vůdce selhal když jsme jeden kopec obešli a ocitli se na stejném místě. Dup, dup. Tak jsem to stáhl k dolině Smradlavky a po přítoku na místo.
Cestou Mikiho malamuti napadli jezevčici od Hanky z Maniwaků, pěkně šiji podali tak, že se s ní muselo jet na veterinu. Mirdův Pepa tento výlet kupodivu přežil. Bylo téměř beze sněhu, toho využili už podruhé Čárovci a přijeli doprostřed hor na kolech.
Po dlouhé době se ukázal taky Vin z Bílého Blizardu.

 

 

30. SEVERNÍ ŠTACE

26.-28.2.1999 Smrk - Studenčany

Všichni jsme tam museli být! Ve své neobvykle dlouhé zahajovací řeči jsem promluvil o vzniku Severní Štace a poděkoval všem za ty chvíle radosti při setkávání u společné hry na zálesáky.

Huga z Klondyke, který mezi nás zavítal poprvé, nestora zimních táboření v Beskydech, jsem nemusel nikomu dlouho představovat. Těžký okamžik, když jsem musel vyslovit tušené, a to rozhodnutí osady, že štace už končí. Když ustal rozruch vysvětlil jsem, co nás k tomu vedlo. Vyzval jsem všechny, co si přinesli 32 cm dlouhé kousky rourek, potrubí a trubek, jak se psalo ve zvadle, abychom poslední štaci odtroubili. Zvláštní směs veselí a smutku.

V nejlepším se má přestat a stáří je neúprosné. Trampovat se dá různě. Tělo a mozek se domluví a najednou jdeš jiným směrem. Nevadí, ale za tebou zůstalo 30 fakt dobrých roků.

Ještě než byl hotový první kotel grogu, protesty se změnily na návrhy a rozhodli jsme se pokračovat. Ale jinou formou!
 

Každý rok si u ohně hlasováním vybereme z uchazečů o pořádání příští sleziny. Tak bude každá akce někde jinde a nějak jiná. Jen datum jsme se rozhodli zachovat - poslední týden v únoru.
Zbývalo pojmenování - navrhl jsem Zimní Lazaret a že první uspořádá osada NDE. Bylo přijato!

 

 

12 únorových campů ZIMNÍHO LAZARETU

 

 

1. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU
 

2000 - T.O. NDE - Kobylík,  prameniště potoka Kobylík pod Lysou horou

V režii naší osady krásný flek pod Lysou horou. Přivítali jsme 35 kamarádů. Jistě si připadali jako na Severní Štaci. Málo sněhu.

 

 

2. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU

2001 - S.T.O. BASKE louky na Athabasce - Strážovské vrchy

Všichni se těšili na krajinu, kde jsou Baskáči doma, a taky to k ohni rázovali ze všech stran. Někteří šli pěšky až z Moravy, my s pár lidma z Pružiny přes Strážov a Homolku. Všem se moc líbila zimní krajina Strážovských vrchů, stará chajda na hoře Baske i mrazivý večer u kotlů s čajogrogem. Při hlasování o příštím Z.L. veliký boj a Maniwaci vyhráli až po vytažení transparentu.

 

 

3. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU
 

2002 - T.O. MANlWAKI Halda v zátočine nad Odrou

Maniwaci nasadili laťku hodně vysoko. Pozvali nás na okraj vojenského prostoru Libavá na romantický flek s mohutnou haldou a štolou. Zahájení se odehrálo v podzemí za svitu pochodní a svíček. Z osady se zúčastnil Čajdl, Jena a Stana + 42 lidí.

 

 

4. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU

2003-TRILOBITI  Červená hora - Oderské vrchy

Pod tímto názvem se skrývající smečka dobrodruhů a darmošlapů ze všech vrstev outdooru uspořádala 4. Lazaret na Červené hoře ve starém kráteru sopky. Známé trampské potlašiště sousedící s Libavou. Tak 30 cm sněhu a pěkné počasí nás provázelo dvoudenním vandrem přes vojenský prostor z Hluboček. Pěkný vandr i večer. Kluci dík!

 

5. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU
 

2004 - T.O. ZUBŘÍ pod hradem Obřany - Hostýnské vrchy

Ploutvička nás pozvala na trampský flek Psí hlavu. Užili jsme si Hostýnek na dobře připravené akci. A jak se ji podařilo zajistit tu metelici, která pobourala v noci pár ledabyle postavených stanů?!

6. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU
 

2005 - S.T.O. BASKE u Patrovanských luk - Strážovské vrchy
Když se hlásí naši staří kamarádi - skoro příbuzní z Trenčianských Teplic o pořadatelství Zimního Lazaretu, mají to skoro jisté. Ve svém okolí mají co nabídnout. Všichni rádi jezdíme do těchto hor a své zimní sleziny si už bez této party a Hipinovy kytary ani nedovedeme představit. Tábor byl asi 5 km od Teplic a 1 km od baskačské chatičky.

 

7. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU
 

2006 - T.O. STARÝ MLÝN

přes řeku Moravici naproti osady Starý mlýn
 

Mlynáři na to šli opravdu "od vody". Řeka, naše milovaná Moravice, tomu dala charakter. Taky vymrzlé projížďky po okolních šífrech a pláních. Hojnost účastníků, kteří přiklepli Zimní Lazaret pro příští rok klukům z Kojetína.

 

8. unorový camp ZIMNÍHO LAZARETU

2007- KOJETIŇÁCI Rešovské vodopády

Čiko, Chochol, Johny, Codl, Paleček a spol. Poprvé jsme se s nimi potkali v 69 roku a tato nenápadná hanácká partička má za sebou taky pěkné kousky.
Vedli nás k ohni přes kaňon Rešovských vodopádů, kde jsme všichni za mlada rozšlapávali své první kanady. Hosté ze Slovenska tak poznali další z krás Nízkého Jeseníku. Sněhu jen poprašek a tak se Maniwaci koupali v tůni pod vodopádem a Čára s Galem přijeli na kolech.

9. unorový camp ZIMNÍHO LAZARETU
 

2008 - S.T.O. BASKE - zbořenina hradu Tematín - Povážský Inovec

Raňajky hradného panstva po probdělé noci. Jena má "přihřátého buřta" a osada Liberty "vyprážané vajcia".

Velká rána partie z Baske!
Ale taky bingo všech co se vydali. Těch, co šlapali hřebenem od severu i těch co přišli dolinama. Ale taky účastníků zájezdu autobusem, co šoféroval Patron.
Všichni zírali na hrad Tematín tyčící se nad dolinou Váhu v jarním slunci. Překvapení nad rozlohou opuštěných ruin. Těžká romantika jen pro nás.
Málem jsme zapoměli hlasovat o pořadateli příštího Lazaretu, jak se zábava večer zprudka rozjela. Nakonec výroční Zimní Lazaret připadl na osadu NDE.

 

10. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU

2009 - T.O. NDE pod Ztracencem -  Vsetínské Javorníky

Za osadu NDE jezdíme už jen 3, a to Čajdl už dlouho bojuje se zdravím, takže jsme do toho s Čápem šli dva. Se Supem jsme objevili na podzim místo na hraniční čáře mezi Českem a Slovenskem blízko Kasární. 900 m.n.m., přístup po nejpěknějším valašském hřebeni přímo pod kříži Ztracenců. Vývoj zimy a místo slibovaly, že to bude tvrdý Lazaret. Tak jsme dali dohromady silný přípravný tým a bylo to skutečně třeba. Sněhu přes metr, neprojeté stopy.

Už v pátek nás spalo na místě dost lidí. Užili si kamarádi a kamarádky na lyžích a sněžnicích, pěšáci neměli šanci. U kotle sloužil Čáp jako za starých časů a Sysel hostil kamarády svým bufetem "U hladného Janka". Zas tu byli všichni a potěšilo mě, když jsem zaslechl: "Jeno tohle není žádný Lazaret, ale pořádná štace!".

 

11. unorový camp ZIMNÍHO LAZARETU

2010-DOKTOR a spol. u Doktora na zahradě, Janovice - Janovice Hursko

Na Doktorovy téměř každoroční návrhy: "Přijeďte ke mě na zahradu", konečně došlo.
Kdo neviděl, neuvěří! Les prorostlý do staré zahrady. Ze tmy na nás do toho dolíku civěla srnčí a prasátka, přes den na obzoai zářila krásně vysněžená Lysá hora. V noci za kopcem Hyundai.

 Příjemná vesnická hospoda v nedalekých Janovicích taky zabodovala a já jsem zase pro změnu slyšel: "Tak takhle si představujeme Lazaret!"
Složité hlasování mezi uchazeči o příští rok dopadlo tak, že se mezi sebou domluvili T.O. LIBERTY a TO. MANIWAKI. Na Valachách za rok a u Dunaje 2012.

12. únorový camp ZIMNÍHO LAZARETU

2011 - T.O. MANIWAKI Kočičák, Dinotice - hřeben nad chalupou v Dinoticích

Jediný vysněžený palouk na celém Valašsku a my na něm křepčili až do rána. Nejen dobrý grog, ale i dostatek horké "prdelanky" a spousta muziky. Tak se dal zvládnout i ten mrazivý vítr. Kdo by odolal pozváním na zabijačkové dobroty na chalupu!

 

Neoplýval jsem nikdy spolehlivou pamětí ani nejsem, myslím, z rodu pisálků. Naše osada ani nemá kroniku. Krabice fotografií - převážně Mirdových a jednoduchý záznam o odjetých vandrech mi teď musely vystačit. A celou záležitost vlastně vyprovokoval Janko Pír z T.O. LIBERTY /TULAVÝ MUSTANG/, kterému jsem asi před 3 roky slíbil, že něco podobného dám dohromady.

To hrabání ve starých fotkách a vzpomínkách mi ale přineslo docela radost. A doufám, že ji můžeme sdílet jako jsme sdíleli spolu Severní Štaci i Zimní Lazaret. A věřit, že to ještě nekončí.
Jak by mohlo, když je týden před 13. Lazaretem.

Veliký dík těm, co fotografují pro druhé a hlavně Dušanovi a Dáši Klimkovým, kteří mi už mnohokrát vytrhli trn z paty.

Jena T.O. NDE