CELOŠTÁTNY POTLACH V SLOVENSKOM RAJI V ROKU 1954

Už dlhšie, teda niekoľko rokov  vieme a od našich najstarších trampov sme sa dozvedeli, že aj v roku 1954, napriek rôznym proti trampským represáliám sa na Slovensku konal jeden pre trampov na to obdobie z veľmi významných  potlachov,  s veľkou účasťou trampov z Čiech, Moravy a Slovenska. 

O tomto potlachu sme predtým viackrát počuli, ale doteraz sme nemali žiadne podklady či písomnosti, ktoré by sa nachádzali v trampskom archíve TRAMP NETu, teda také aby sme mohli o tomto potlachu podať pravdivú správu pre našich čitateľov.

Vlastne niet sa ani čo diviť, od konania potlachu už uplynulo viac ako šesťdesiat rokov a vela dokumentov  a artefaktov bolo v tom období  vtedajším politickým režimom a ich prisluhovačmi nenávratne odcudzených čí zničených.

O tomto potlachu sme dozvedali iba z rozprávania trampov,  čo bolo dané hlavne aj vtedajšou dobou, že zápisy o potlachoch, v týchto pre trampov veľmi ťažkých obdobiach sa nezapisovali do trampských kroník a fotoaparáty sa používali len výnimočne, to preto aby trampi znemožnili ďalšie prípadne možné perzekúcie a represálie voči ním zo strany vtedajších vládnucich a mocných.

Prvé hodnoverné základné údaje o tomto potlachu sme obdržali  len nedávno,  dňa 12.9.2015 emailom, ktorý nám  poslal kamarát Pupál z S.T.O. COLORADO  a to až  spoza veľkej mláky,  z amerického štátu COLORADO.

Kamarát Pupál na tento potlach prišiel spolu zo svojou trampskou osadou KOTLÁŘI z Brna ,  alebo inak - trampská osada VYŽRATÝ KOTEL, tak  ako sa nazývali sami.

V ďalších riadkoch nechajme však hovoriť  kamaráta Pupála aj o Veľkom vandri  trampskej osady KOTLAŘI, ktorý účasti na potlachu predchádzal a v druhej časti článku aj o Celoštátnom potlachu v Slovenskom Raji.

My kluci v partě Kotlařů (zkrácený název osady) jsme měli naplánované další akce. Chtěli jsme navštívit Vysoké i  Nízké Tatry a dostat se pod Ďumbier s lyžařským střediskem Chopok. To jsme bez problémů provedli i když o lyžování nemohla být řeč. Byl žhavý letní srpen roku 1954.

Během naší návštěvy Chopku jsme potkali dvě děvčata. Slovo dalo slovo a holky mluvily a mluvily. Nicméně dobře radily a zapsaly se nám do cancáku. Poradily nám, že máme navštívit zdejší salaš a zajít do koliby. V kolibě přebývají dobří lidé a my je můžeme osobně poznat.

Jedna z dívek zanechala milé povídání v mém cancáku.   foto:Pupal

 

Po hodině sestupu do údolí se nám objevila vytoužená salaš. Odháněli jsme ovce a vrčel na nás pes. Ovčácký pes. Byla to jeho práce. Nesměle jsme zaklepali a za chvíli nám otevřelo děvče. Dievča na salaši. Pak se objevila bačova žena a za ní sám bača. My se vytasili s požadavkem o přespání. Žádný problém. Tady se prý uložíte a můžete zůstat až do slunce východu.
 

No, my od samé radosti jeho rychlého souhlasu jsme se vytasili s půl litrem zelené, tak zvané Fefermintky. Žaludeční likér. Pro všechny případy. Nic se nenechalo náhodě. Ale, bača už rychle a nedočkavě napřahoval ruku. Bačova žena byla rychlejší a flašku popadla první a mazala s ní do kuchyně. A stručně pravila: „Nič ti nedám, to je pre mňa!“ a u toho zůstalo. Otevře se prý později.
 

Já jsem si připadal jak v indiánském wigvamu, či v náčelníkově poradním týpí, nebo v očistném válečnickém obřadu, kde se zapalovala šalvěj. Nedalo se dýchat, protože uprostřed hořel oheň. Nevysoký oheň, ale vydával silné kouřové signály. Tak říkám bačovi:

„Tady se nedá dejchat! Slzím a už to tu dlouho nevydržím!“

a bača na to:

„Palko, tu zapaľujem oheň a preto je všade dym. Sadni si na zem, tam ti bude dobre. Možeš tam aj spať, až do božieho rána.“

Pak nějaké poznámky, že uzený dýl vydrží a podobně. Přečkali jsme noc a spali v pohodě.

Ráno, sotva slunce vykouklo zpoza hory, tak jsme sbalili spacáky a v husím pochodu jsme se loučili. Bača jen mával, ale bačova žena nás počastovala žinčicí a kouskem ovčího sýra.

„Tož sa vám bude dobre vykračovať,“

řekla.

K vrcholu Chopku. Cigán, Pupál, Šamamn a Cancák. foto:Pupal

 

Vzalo nám to ujít asi deset kilometrů a došli jsme do Liptovského Jána. Zrovna, jak tvrdily ty dvě dívky pod Chopkom. Objevil se nám bázén s přírodní a teplou vodou. Následovala očista a odkouření se od „válečnického kouře.“

Cestou na celostátní potlach v Hrabušicích

 

Autobusem jsme dorazili až do poslední dědiny. A do poslední hospody zrovnatak. Ta dědina měla a stále nese název Hrabušice. Přesně Hrabušice City.

 Že, jo.

Zastavili jsme na pivko. Podle návodu:

„To víš dobře Želivko, kam jsem chodil na pivko,“

nebo také:

„V tom se tam zjevila, špicově kotlem krótila a s každým hrncem byla krásnější...“

Jako v tom songu o Pupínkách. My zase zrýmovali říkanku:

„Když hodíš sicnu do Hrabušic, tak porazíš škopků mnohem víc...“

To se dá vysvětlit prostě a jednoduše. V té jediné hospodě v Hrabušicích tekla pouze sedmička. 7% mělo pivo. Barman tvrdil, že pivo je na žízeň víc, jak dobré. Nezbývalo, než mu uvěřit. A to bylo naposled, co jsme v Hrabušice City Saloon objedmali a pili 7% pivčo.

 

CELOSTATNÍ POTLACH

na řece Hornád v Slovenskom Raji v roce 1954

/vzpomínka a cancákové zápisy kamaráda Pupála/

Nepamatuji si, že bych obdržel zvadlo v poště, nebo že bych vůbec nějakou pozvánku obdržel já osobně, či moji kamarádi z brněnské osady VYŽRANÝ KOTEL. Pozvánka byla pravděpodobně předána ústním podáním. Zvala naší osadu na první Celostátní potlach na řece Hornádu poblíž překrásné krajiny zvané Slovenský ráj.

Rozbili jsme tábor na levém břehu řeky Hornádu a na pravém břehu, nahoře ve stráni, se odehrával svolaný Celostátní potlach.

Teď, kdo se zúčastnil a kdo zpíval:

Osady

WHITE BONE, Brno – Jura (Cancák)
VYŽRANÝ KOTEL kotel, Brno – Courrin, Cigán, Šaman, Pupál a Jany
NOVÁ CANADA, Jihlava – Tom Hawk, Jary, Frigo
SOVÍ TLUPA, Brno – Jahaba, Macek
MEDNÍK, Praha – Jerry, Baculínek, Mirek
LUTNA STOP, Brno – Usman, Rodrigo, Lopata, Melón, Štefan
BIKINI, Ostrava – Kajman
ZELENÝ KRUH, Praha – Tony, Anděla, Zdena
ALJAŠKA, Ústí nad Labem
MYŠÁCI, Teplice
MANILA, Bratislava – Gandy, Andy, Myšina, Šoviš
UNCAS Bratislava, Johny Blonďák of UNCAS
PAVOUK, Brno – Lazar, Pazour
OSAMĚLÁ SOSNA, Brno – Siďák
ALBATROS, Praha – Algy, Cukrář
ÚDOLÍ STÍNŮ, Praha – Vojta, Milan, Eddy
CANALL – YOU, Rum, Larry,Gauly
CANADA, Praha – Barman, Dášena,
 

Šedý vlk, Samotář, Malý Pedro, Šlajf,
 

Osobně jsem poznal kamarády: Cancák, Jahaba, Macek, Usman, Rodrigo, Lopata, Melón, Štefan, Tony, Anděla, Andy, Lazar, Pazour, Siďák, Barman, a Šlajf.

Moji osadníci byli: Šaman, Jany, Courrin a Cigán.

Zápis v cancáku z Celostátního potlachu na řece Hornádu v Slovenskem Raji... foto:Pupal

Co se zpěvu na potlachu týče, tak předvedli a zpívali vzornou dvojku Tony & Anděla ze Zeleného kruhu, Praha a osada Chlív ve sborovém zpěvu. Zpívali kromě jiných songů i píseň Starého pístolníka. Byli i další jedinci, ale ty si už nepamatuji.

Ve stráni. Šaman, Cigán a Courrin. foto:Pupál

 

Ráno se soutěžilo ve střelbě z pistole. Byla to poněkud podivná přestřelka. Čekalo se totiž až zahřmí a potom padla rána a ukázala se dírka v terči. Zase se muselo čekat. Nejprve se zablesklo a my počítali:

„Jedenadvacet, jedenadvacet atd....“

Tak jsme celkem přesně odhadli, kdy opět zahřmí. S ohlušujícím hřmotem stačil rychlý střelec zmáčknout rány dvě. A objevily se další dvě dírky. Pochopitelně ve světle baterky. Nikdo nevyhrál, ale bylo vzrůšo a byla sranda. Kamarád a tramp Střelec prostě uměl.

Druhý den někdo přinesl do kempu zprávu, že se nás chystají navštívit příslušníci. Sbalili jsme fidlátka a pěšky – jak jinak – jsme dorazili do Kláštoriska, který jsme celý prošli a prolezli.

Návštěva mužů zákona byla – jak jsem zjistil – celkem přijatelná. To my, ale, z osady Kotlařů nemůžeme dokázat. Můžeme však dokázat, že to byl první Celostátní potlach u řeky Hornádu poblíž Slovenského ráje. A v kraji, kde se velice dařilo zmijím. Jako hadům.

Psal se rok 1954 měsíce srpna a dne jedenáctého.

Nezapomeň, že v té době stále existovalo Československo. A čert ví proč, se ten slavný národ, ještě na dvě půlky rozdrobil!

Ze vzpomínek trampa - Colorado Jerry.
 

Ćlánok, fotografie  a zápisy z cancáka od kamaráta Pupála sa takto stali a zostávajú pre trampov a aj trampský archív cenným  dokladom  o kamarátoch trampoch a trampských osadách, ktoré v tých časoch napriek protitrampským perzekúciám boli stále činné a  prijali pozvanie na celoštátny trampský potlach v tomto nádhernom kútiku slovenskej prírody.

O usporiadateľoch potlachu vieme iba to,  že z dôvodov zabránenia prezradenia potlachu a jeho možnosti rozpustenia vtedajšou štátnou či verejnou bezpečnosťou pozvánky na potlach zámerne neboli vytlačené a potlach zvolali pražskí kamaráti Tony a Anděla Koukalovi z trampskej osady ZELENÝ KRUH osobným stykom s osadami a súkromnou listovou korenšpodenciou.

Dôležité je však to že táto trampská opatrnosť zabrala a potlachový oheň bol naozaj zapálený.

Napriek tomu však snaživí policajní informátori potlach vyčuchali. Avšak našťastie už neskoro. Totiž "slávna" vtedajšia verejná bezpečnosť prišla až v nedeľu  a to v čase keď už na mieste potlachu sa nachádzala len menšia skupinka trampov.

 

Miesto konania potlachu, teda potlachovú lúku, nazývali vtedy "Skautská lúka", to preto že na tejto veľkej horskej lúke sa  predtým konali aj skautské tábory. Trampom však lúka  bola  známa už tiež viac rokov a vždy v  poslednú augustovú sobotu sa tu stretávali trampi z trampských osád z celého Československa. Tu trávili svoje dovolenkové a prázdninové chvíle, svoj trampský tábor využívali tiež ako základňu na každodenné túry do okolitých roklín ako Kláštorná, Suchá Belá a ďalších a ich putovania väčšinou končili na konci pobytu zapálením spoločného slávnostného táborového ohňa.

Chápeme aj to, prečo si vybrali práve  posledný augustový víkend a následne vraj tak aj všetky ďalšie Celoštátne potlachy konané na iných miestach,  veď vela z trampov bolo školákov /aj na stredných školách/ a prázdniny im práve týmto víkendom končili a zároveň tým samozrejme aj trampské letmé  putovania.

 

Pri zvolaní tohoto celoštátneho potlachu v roku 1954 však túto tradíciu posledného augustového víkendu a predošlý spoločný dohovor z neznámých príčin "nedočkavci" nedodržali a potlach zvolali už začiatkom letného mesiaca august. Potlach sa stal tak pre viacerých v tento rok,  iba začiatkom ich putovania po údoliach, roklinách a hrebeňoch či vrcholoch Slovenského Raja a okolitých pohorí.

Podobné stretnutia trampov sa tu na Skautskej lúke  konali v posledný augustový víkend ešte následne  štyri, či päť rokov, ale žiadne z nich už nebolo vyhlásené za potlach i keď všetky trampské  potlachové atribúty tieto trampské stretnutia spĺňali.

Potom lúku prebrali a trampov z nej vytlačili hlučné pionierske tábory a tak trampi prišli o jedno z romantických táborísk na úpätí roklín a nádhernej prírody Slovenského Raja. Takto akosi to aspoň vždy rozprávali v svojich spomienkach z mladosti pri malých trampských malokarpatských ohníkoch kamaráti z trampských osád UNCAS a MANILA v neskoršom čase.

...a dnes už staručká 68 ročná osada MANILA práve  v čase konania Celoštátneho potlachu  oslavovala svoj stále ešte detský vek, svojich 8 rokov  trvania...

...a potlachovú cenu za falošný spev získal Johny Blonďák z osady UNCAS...

Viacerí z kamarátov, tí  ktorí sú podpísaní z potlachu v Pupalovom cancáku  sa dnes už  túla po nebeských trampských chodníkoch či azda aj stezkách. Aj Anděla a Tony Koukal zo ZELENÉHO KRUHU, Johny z UNCASU a viacerí ďalší s nami už na našej trampskej pozemskej púti na vander nevyrazia avšak zostávajú v naších spomienkách

Tiež by sme chceli pripomenúž aj  tú skutočnosť, teda to,  aby sme vám nepísali dajaké vymyslené  trampské povesti, tak pravosť dokumentov získaných pre trampský archív a publikovaných na TRAMP NETe  je pri každom našom článku overovaných viacnásobne a nemôže sa stať to, že by sme zverejnili dokumenty , ktorých pravosť  a trampská historická pôvodnosť je neoverená.

Takto to bolo aj pri zostavovaní tohoto článku a tak aj naším čitateľom prinášame ako malé prekvapenie aj  druhý nezávislý podpisový dokument z potlachu s menami účastníkov a trampských osád reprodukovaných z úplne iného dobového trampského zápisníka - cancáku, kamaráta Myšinu z trampskej osady MANILA.

A ešte,... kamaráti, ak ste na tomto potlachu boli v roku 1954 aj vy, napíšte nám svoju spomienku, či pošlite fotografie alebo kresbičky do TRAMP NETu. Ak tak urobíte prispejete k tomu, že vela kamarátov si vaše spomienky bude môcť prečítať na týchto vašich trampských stránkach.

 

Hudba v pozadí stránky

piesň s názvom HEY BROTHER JUMP - SKÁKEJ BRÁŠKO

 Slova i hudba Pupál. Spieva Colorado Jerry. All songs composed Colorado Jerry, Denver USA Studio at large.

Text na tejto stránke:

Pupál - T.O. VYŽRANÝ KOTEL , Brno

Myšina - T.O. MANILA Bratislava

Andy - T.O. MANILA Bratislava

Pekelník T.O. HAY RIVER

Fotografie:

Pupál - T.O. VYŽRANÝ KOTEL , Brno

Andy - T.O. MANILA Bratislava

Grafika: Pekelník - Trampský archív - TRAMP NET

Dokumenty:

Trampské zápisníky - cancáky kamarátov

Pupála - z T.O. VYŽRANÝ KOTEL , Brno

a Myšinu - z T.O. MANILA Bratislava

a zbierka artefaktov z trampskej osady UNCAS

vo vlastníctve Mariana Gregora.

Stránku pripravil Pekelník z T.O. HAY RIVER