HISTORIE TRAMPSKÉ OSADY A PĚVECKÉHO SBORU

VAVASATCH  - BRNO

Vítěz trampské PORTY 1968
 

Datem vzniku osady je uznáván 16.březen 1944, ačkoliv její kořeny sahají už do let předválečných a konečný název trampská osada VAVASATCH byl navržen až o dva roky později.

TRAMPSKÁ OSADA MUERTO BESO - MRTVÝ POLIBEK

v roce 1938 se bývali skauti, AJDAM, LÁDIN, DAN a HASAN začali toulat samostatně. Nejprve jako divocí skauti, později jako parta čtyř kamarádů, kteří, slovy Ajdáma:

"...náhle shledali, ze jinak voní mech a šimrá jehliči, když se tak samotni octneme v divočině u malého ohně..."

Potřebovali jeden druhého, doplňovali se navzájem svými vlastnosti a toto pouto vydrželo i v době, kdy je doba totálního nasazeni rozdělila do různých míst.

Nejraději vždy zapadli do údolí Bílého potoka, kde nejčastěji stanovali. Pěšky též převážně chodívali po staré silnici, vedoucí údolím Svratky, která později zmizela v jezeru brněnské přehrady, a pokračovali po stezce přes historická místa brněnského trampingu:

Rokli, Oboru a přes trampské uzemí za hradem Veveří. Navštěvovali i vzdálenější claim v údolí za Adamovem, místo, kde tenkrát stála málo známá tvrz "U Macka", později proslulého trampského barmana. Časem se k nim přidávali i další kamarádi, takže parta někdy čítala i dvanáct členu. Většina jich však odpadla, takže zůstali zase jen čtyři.

Věnovali se též nacvičováni různých písni z trampských notesů. Opět slovy Ajdama: "Hasanův otec sedával ve vestibulu jejich domu a spokojené zakuřoval dýmku. Když jsme se natolik cítili dokonalým ve hře i zpěvu, odhodlali jsme se ho pozeptat na jeho úsudek. Aniž by vyndal dýmku z úst, přivedl nás z nadoblačných míst na holou, tvrdou zem. Stroze prohlásil, že to zni tak, jako když si prase mysli, že je kanárem".
Tak tedy prožívali tu velkou iluzi romantiky společné až do doby, kdy je válečné nasazeni do práce pro rajch od sebe oddělilo. Nejprve nastoupil Hasan misto lesního praktikanta v hlubokých lesích Vysočiny, ostatní zůstávají v Brně.

Svoji stezku volnosti zahájili tedy bez jakéhokoli názvu, označujícího partu jako osadu. Až teprve v zimě v roce 1940 za jistých, pro ně historických okolnosti, přijali dle Danova návrhu název osady MUERTO BESO (Mrtvý polibek). Dálo dle Ajdamových zápisků: "S notnou dávkou libozvučnosti cizích slov použili jsme španělského názvu. Symbolicky zároveň prvé slovo „Muerto“ - mrtvý - vyjadřovalo bezútěšnost černé filozofie života, prožívaného za těžkých podmínek okupačního režimu. „Beso“ - polibek - pak proto, abychom jen ještě zdůraznili trvající trpký pocit prožívané křivdy, kdy válečná doba odepřela dospívajícím lidem nasytit se z rohu hojnosti a bezstarostnosti mládi...

Tato volba vyzněla nakonec opravdu osudové předčasným tragickým odchodem Hasana a Ládina do věčných lovišť. Prozatím jsme vsak společné mnoho dnů i noci prožili na stezce toulek, snili za svitu měsíce i toužili při slunečním jasu, naslouchali věčnému lákáni dálek a voláni divočiny až do chvíle, kdy jsme se navždy rozdělili..."

V době, kdy Hasan praktikoval v lesích meziřičských, toulali se tedy nejprve jen tři. Později však s novou partou, v niž se objevilo mnoho nových tváři, kteří za okupace a nějaký čas i po osvobozeni společné jezdívali po starých campech. Navštívili několikrát i Hasana na jeho působišti a jeho parda Bořka.

TRAMPSKÁ OSADA HVĚZDA

 

Tato osada vznikla na jaře v roce 1940 převážné ze spolužáků měšťanky na Dlouhé ulici. Osadu tvořili títo členové:
Jára Kotlán –„KID", bratři Ruda a Láďa Buchtoví –„GANDI“ a „“ČUNDRÁK", Franta Veškrna – „BIMBO", Mirek Švanda –„TEX" a Eman Pospišil –„PAVOUK“. V roce 1941 přivedl ještě Pavouk do osady svého kamaráda z dětství M. Buchtelu, který si zvolil přezdívku –„BIBIN". Přišli též Viťa Mytyzek -"SWING" a Lojza Sýkora.
Tito pardi se toulali po známých trampských campech. Chodili na přehradu k Brychtovce, na Říčkách na Muchovu boudu, čí dále ke Kozlovi nebo k proslulému trampskému krčmáři Mackovi, navštěvovali mnoho spřátelených osad, např. zpívající osadu VODÁCI. Hlavním campem osady se vsak stalo romantické údolí "Vicenického žlebu" u Náměště n/Oslavou. V zimě nebo v nepohodě jezdili do Mohelna, kde přespávali u pi. Staňkovo.

Kromě čundrování se však osada vyžívala také ve sportovních trampských akciích. Gandi v silné konkurenci alespoň stovky závodníků získal v přespolním běhu na 5 km. druhé místo. Každoročním pořadatelem byla tehdy osada Tornádo. Osada se zúčastnila též volejbalové soutěže /pořádávala ji T.O. Český Lev), různých turnajů ve stolním tenisu a bojů fotbalových. Když pak byla přijata na začátku roku 1942 za členy osady početná parta "Podskaláků" z Králova Pole, stala se osada Hvězda v tomto populárním fotbalovém přeboru držitelem "Trampského poháru“. Stalo se to však hlavně zásluhou tehdy již natích členů, znaných fotbalových es S.K. Královo Pole - Juřicy a Klíny. Osada se dále rozrůstala, přísli noví a opět odešli, ale základ osady zůstal. Členové Podskaláků (převážné hochů z královopolské kolonie "Zarybník") přispěli k vzniku poměrné velkého mandolinového souboru, jehož kapelníkem se stal Bibin. Vzniklo také pěvecké trio ve složeni Bibin, Pavouk a Swing, které někdy doplnila Vlasta Pančiková. Bylo tedy tehdy dostatek materiálu k uskutečněni veřejného pořadu "Trampský večer“ na Silvestra v sále hospody v "Zárybníku“. Nadešel však kritický rok 1943, kdy většina kamarádů byla donucena k práci v rajchu. V té době se také mnoho osad rozpadlo a mnoho trampských campů osiřelo. Ani T.O.Hvězda nezůstala výjimkou. Z osady zůstalo jen několik jedinců. Pavouk se přidal k jiné osadě a Bibin později odešel za ním také. Po návratu Kida před koncem války však T.O.HVĚZDA pokračovala v činnosti ještě několik let.

 

TRAMPSKÁ OSADA G A Y - C A T

Vznik a život osady - zkráceně dle zápisků Ajdana:

"...Proto i my, kteří jsme zbyli po rozděleni osady Muerto Beso následkem události za okupace, pokračovali jsme nadále po cestě, kterou jsme se toulávali. Ke konci prvé party se k nám připojil nový pard "BAZULA" - alias "Milinek". Tím spíše, že i on pocházel ze stejného skautského kmene.

Neúprosná doba okupace znemožňovala jakýkoliv veřejný projev touhy po svobodě. Dospívající mládež se nemohla dostatečně vyžít kulturně, společensky či sportovně. Není tedy divu, že hlad po nasyceni těchto tužeb a u většiny z nás bývalých skautů přirozená touha po pobytu v přírodě, svedla dohromady mladé lidi a zavedla je tam, kam patřili: do lesů, údolí, na řeky a na stezky, po kterých kdysi svobodně chodívali. Z těchto důvodů se také stalo, že se postupně k nám přidávali další jedinci, kteří s námi vytvořili výbornou partu kamarádů.

Nejprve k nám přivedl Bazula věčného trempíře a kanoistického fanatika -"BACILA". S tímto nezmarem jsme nejednou prožili nesčetná dobrodružství na souši a hlavně na vodě, za která by se nemusel stydět žádný mořský vlk, řádně křtěný slanou vodou a rumem. Ještě dnes mi zni stále v uších jadrné kletby tohoto zkušeného lodivoda, dopadající na naše zpocená záda při nočních toulkách po našem Jukonu (Svratce), když zaskřípal kýl jeho kanoe o balvany, poseté po cestě do Betléma (Vev. Bítýšky) a kdy pádla šustěla na šťavnatém pažite betlémských luk.

A Veliký Manitou rozhodl, aby se naše řady zdárně množily. Tak zavítal mezi nás i "PAVOUK". Slovo dalo slovo na jednom slezu "U Barmanky“ na přehradě a protože i Pavouk nás znal z dob skautingu, začal se toulat s námi. Čas ubíhal a mezi námi se objevili další kamarádi. Bacil přivedl 'osadního mluvku a hubu nevymáchanou´ „CIKAN“-a výborného a obětavého však kamaráda. Pavouk pak naverboval do naši party svého parda z jejich bývalé osady Hvězdy. Tak se mezi námi objevil "BIBIN", takto budoucí osadní kapelník a neúnavný ladič kytar. Později přibyl do party "ČIČOUS“, kamarád Pavouka a Bibina a také bývalý skaut. Bohužel tragicky zahynul koncem vojny jako pilot v padesátých letech republiky.

Cepeněvší nacistická šelma bila kolem sebe a tu vládni češti kolaborante ji přispěchali na pomoc. Nejprve darovali některé ročníky na nucené práce do rajchu a pak následoval "totální ajnsac" všech zdravých i mrzáků. A tak musel odjet s transportem do rajchu Bazula. Ostatní tento proces postihl později nasazením do místních fabrik a na jiná pracoviště.
Čundrali jsme svorné v různém složeni dal po campech moravských, než nastal čas, jež možno označit jako mezník v dějinách nati osady. Zákonitá dle všech trampských zvyků a pravidel vznikla naše osada pod nazvem „G a y - c a t“ :

- Dne 16.března 1944 - jsme se sešli slavnostně v oddělené místnůstce hostince pana Bricha na Francouzské ulici. Této schůzky se zúčastnili a stali se tak zakládajícími členy osady títo kamarádi:
„AJDAM“, „LADÍN“, „DAN“, „CIKÁN“, „BIBIN“, „PAVOUK“, „ČIČOUŠ“.
(„HASAN“ a „BAZULA“ v nepřítomnosti - pracovali daleko od Brna a nemohli přijet).

Členem tak na úrovni čestného člena byl i starý pard našich toulek „BACIL“, který pro svoji samotářskou povahu rád prohlašoval, „že se cíti osadníkem proti své vůli“. Čundral vsak s námi a společná se zúčastňoval osadních mejdanů.

Prvním osadním pohlavarem byl zvolen Ajdam a tuto funkci vykonával až do jara roku 1946. Název osady jsme vybrali z Londonovy knihy "CESTA". Zde Jméno Gay-cat označovalo v řeči amerických tulaků - hoboů jejich dorost, mladé dospívající tuláky. Volně přeloženo - veselá (hravá) koťata... Při našem věku a lásce k Londonovi se nemohlo stát jinak...
Počet clenů kolísal. Na čas vysadil Ládin nebo Dan. Jako protiváhu přivedl do osady Cikán výborného parda „CEDÍK“-a, pak se přidal i Jeho přítel Jura Jakob, který sice přišel na první čundr pečlivá umytý a s kravatou, brzy však ztratil nádech trampského embrya a získal válečnou přezdívku „MULINA“. (-Hladil jednou na čundru psa a prohlásil „..mu líná..!“)

Tak jsme se pravidelně scházeli ve jmenované hospůdce při vzácnem pochopeni pana Brycha. Takovéto shromažďováni a schůzováni bylo za protektorátu velni riskantní, trestáno i koncentrákem. Přesto jsme sa scházeli, zpestřovali program schůzek různým kulturním programem, zpívali starší písně, domlouvali cíle příštích čundrů, návštěvy kin a jiných podniků, povolených okupačními úřady. Mnoho jiných zájmů tvořilo náplň osadní činnosti. Mulina nás překvapil v den prvního osadního výročí dnes jit historickým prvním číslem osadního "Ca n - c á k u". Do tohoto osadního plátku pak přispívali všichni dle svých možností. Prohluboval se tak zájem o dění v osadě. Vedla se i osadní kronika, zaznamenávající události na osadě a všechny čundry písmen i obrazem. Bohužel se však v roce 1945 při nástupu některých pardů na vojnu ztratila. Je to dnes nenahraditelná škoda.

Nutno poznamenat, že na osadě se pěstoval náruživě sport. Pořádaly se turnaje v ping-pongu, hrál se volejbal a hlavně -kopaná-, bezesporu osadní sport č.1. Již složeni party z členů dvou věčně mezi sebou soupeřících předměstí Brna - Židenic a Králova Pole-, se stalo základem k slavným sportovním bitvám v kopaná odvěkých rivalů.

Docházelo tak ke zdravému soupeřeni obou stran v nezapomenutelných utkáních:
Č a f k a  versus K é n i g . A tak prostě, kde to šlo, hrál se 'osadní šutec' s urputným zaujetím všech zúčastněných. Nikdy se však toto sportovní zápoleni nestalo záminkou k nedorozuměni mezi námi - prostě, tvořili jsme výbornou partu.
Nejvíce nás však sbližovaly společné chvíle u táboráku. Nejdříve jsme se toulali po okolí Onániensburku (Brna), po starých campech na Bílém potoce a starou stezkou kolem nové přehrady. Nejčastější zastávkou na cesta proti proudu nebo opačně se stala dřevená hacienda "U Barmanky", takto výletní restaurace vážené pani Brychtové. Vládla tu vždy naprostá pohoda a žízeň. Příjemně voníci opičí kapky zahnaly chlad a tělesnou únavu. Sem hlavně v zimě často zavítaly osady, které již dávno neexistuji a vždy přispěly nějakým tím hudebním či slovním kumštem k všeobecné veselici.

Tak jsme se tu setkávali s DAKOTOU, naši možno řici bratrskou osadou, jejímiž členy byli tenkrát Čert, Tom, Divoký Fred a dívenka Bobina. Dále sem přicházeli ROWEŘI, ELIT-CLUB, PROLHANCI, WEST-BOYS s z Měsíčního údolí VRTÁCI a mnoho jiných osad. Po osvobozeni jsme se seznámili s osadou CABALLERO, vedenou šerifem Lesanem. Tuto partu tvořili ostři hoši jako MACOUN, PLYŠÓR, FERRY a hlavně MAX, nezapomenutelný kamarád a šerif SBO.
V zimě jsme také navštěvovali bungalov staré šerifky (Ajdámovy máti) v Betlémě. Tulácké jaro jame otvírali čundrem do Mohelna na -hadcovu step-, jakož i často zde jsme uzavírali čundrování pod stany. Zvláštní kouzlo měl pro nás claim na Chvojnici. Zde jsme stanovali na stálém místě pod staletými smrky. Zavítal-li sem někdy lesní personál, s pochopením pro nás a naši zálibu vždy prošel bez poznámek, beze slov...
Objevovali jsme nová a nová tábořiště a vždy každé místo mělo pro nás určité kouzlo. A tak jsme navštívili i kraj kolem Velkého Meziříčí a tam někde v hloubi borových lesu jsme si stiskli ruce s Hasanem a poprvé s jeho nerozlučným pardem a trempířem Bořkem. Stalo se to 17.-18.6.1944. Hasana a Borka zde úzce pojilo nejen společné zaměstnáni -lesařina, ale i stejné zájmy, spjaté se vším, co tvořilo tramping, tedy i zpěv starých songů. Mimo to skládali i vlastní písně s texty. Z nich jedna - "Píseň o Wawasatchi" - dala později jméno naší osadě.
Že jsme tenkrát nebyli pouze mladí, ale i pohledni kluci, stalo se, že mezi nás zavítal občas i něžný květ. Dodávám však, že né na stálo a né vždy. Žili jsme tedy v míru a pokoji a ony měli snahu nás pochopit a nezkazit nějakou tu kanadu...
Leč je tu ještě slovko *ale* - a v tom to vězí. Přežili jsme ve zdraví několik útoků ženských mušketýrů jako osada, až na dva naše pardy. Nejprve hodila své laso přes hlavu Bazulovi Buliška (žiji dnes jako manželé někde u Hradce Králové). Další pár se sešel za *tragických* okolnosti v zimě roku čtyřicátého čtvrtého, kdy jsme v sněhové závěji někde ve škarpě silnice, vedoucí kolem trampského saloonu *U Barmanky*, pravé zpytovali s Pavoukem lidské osudy z postaveni hvězd na obloze... - A tu nás náhle z našeho božského vytrženi přivedl do šedé skutečnosti hlas plavovlasého anděla (- my tvrdíme, že jsme pravé pronikli do tajemství astrální magie a splynuli s ní, kdežto ONA tvrdí docela střízlivé, že my nebyli střízliví, nýbrž docela společensky unaveni a že bychom usnuli v bílé náruči kruté vládkyně Zimy-), tedy, jak již asi tušíte, hlas naši Bobiny... A tak si tato událost vyžádala svobodu jednoho z nás - Pavouka. Asi v srpnu 1946 ho připoutala *bobina* svým lasem k rodinnému mučednickému kůlu navždy - a my jako osada získali tímto svazkem nejenom osadnici, ale i místnost, kterou jsme si zařídili jako osadní klubovnu.

Poznámka : Potomci tohoto osadního páru, Milada, zvaná Lejdyna, se svým bráchou Pavlem -a jejích ratolesti, nadále hlásají slávu osady Vavasatch na čundrech pod vlajkou S.T.O. MONSUN.

Déle pokračuje v zápiscích Ajdam:

"V získané klubovně jsme se často scházívali, uvítali mnohé hosty a trampské veličiny (jako Maxe, Ivana z osady Canada), tiskli na cyklostylu časopis SBO - Tuláka a podobné... Hlavně vsak pořádali různé osadní mejdany a čurbesy, ku kterým nám Bobina ochotné připravila nějaký ten sladký mls - či masitý požer.

Nastal kveten roku 1945. Lidé se vraceli do mést, shledávali se se známými a radovali se, že opět mohou volně vydechnout. I my, kteří jsme prožili konec války mimo město, jsme se vrátili. Pomáhalo se při uklizení trosek a zahlazováni škod. Do upřímné radosti, že kamarádi přečkali zlo okupace a že jsme tedy opět spolu, náhle přišla smutná zpráva. Přinesl ji Cikán a všechny nás ohromila - HASAN, náš pard a kamarád se konce války nedožil. Zemřel čestně jako chlap při neblahých událostech ve Velkém Meziříčí v posledních dnech okupace, zastřelen při vražedném besnění Němci. Tak jsme se vydali na hořkou cestu do Meziříčí. Na místním hřbitove, mezi mnoha jinými prostými kříži z bříz, nesl jeden nesmazatelné jméno Svatopluk Beseda s datem úmrti...
Večer v oslavských lesích za Manovým mlýnem vzplanul táborák k uctění památky zemřelého kamaráda. Zde jsme si opět stiskli ruce s Bořkem, který byl svědkem posledních chvil Hasanova osudu. I při tom nesmírném zármutku nás přece jen trochu potěšil zprávou, že za nějaký čas se objeví mezi námi v Brně, kde bude studovat. Přijal též naší nabídku, aby přišel mezi nás a stal se členem naši osady. Podáni rukou v této chvíli vyjadřovalo i slib, že nezapomeneme na zemřelého kamaráda a že budeme jednat vždy tak, jak jsme se v této chvíli zavázali. Na podzim se pak Bořek objevil mezi námi…
Tak jsme tedy znovu osadníčili. Partu tehdy tvořili tito kamarádi:
*BOBINA*, *PAVOUK*, *DAN*, *BIBIN*, *CIKÁN*, *CEDÍK*, *MULINA* a *AJDAM*.
Nevrátil se Čičouš - začal studovat na vojenské akademií a stal se později aktivním letcem a vynechal i Ládin - věnoval se přípravě studia na lékařské fakultě. Později i Dan se věnoval aktivnímu sportu jako výborný basketbalista a posléze trenér ženského oddílu košíkové. V brzké době vsak nastal i čas loučeni, v řijnu narukovali Dan, Cedík, Mulina a Cikan na vojnu. Zbyli jsme pouze čtyři, Bobina, Pavouk, Ajdam a Bibin... Až do jara 1946 jsme žili vlastním, soukromým osadním životem a nezúčastňovali se okolního trampského děni.

TRAMPSKÁ OSADA VAVASATCH

Rok 1946 znamenal bezesporu pro nás nejpestřejší údobí osadního života. Už v březnu toho roku se událo několik důležitých změn v osadě. Tou dobou byl již mezi námi Bořek - *ANGINOL* a přivedl mezi nás svého spolužáka Arnošta, který obdržel přezdívku *ASPIRIN*. Aspirin jako kytarista, zpěvák a hlavně dravá, optimistická povaha, vnesl do našich řad onu postrádanou sebedůvěru a fanfarónství.
Na druhé výroční oslavě vzniku osady Gay-cat byl v naši klubovně nadále zvolen osadním šerifem Anginol. Již v listopadu předešlého roku se však uvažovalo i o změně názvu osady. Z mnoha návrhů nakonec zvolil Bořek jako pietní vzpomínku na Hasana název osady - WAWASATCH -. Stalo se to 26. května L.P.1946 (jmenovitá účast členů není nikde zaznamenána, patrně však byli přítomni: Ajdam, Anginol, Aspirin, Bibin, Pavouk, Čičouš a Bobina).
*Toto slovo.. (píše dále Ajdam) zaujalo rázem všechny. Tak tedy od této chvíle jsme nadále vystupovali na veřejnosti jako osada Wawasatch. Časem se psaní názvu zjednodušilo, hlavně z důvodu vyšiti jména na vlajku a začali jsme používat místo dvojitého -W- pouze jednoduché -V-. Nic se však tímto na osadě samé nezměnilo."

PÍSEŇ O WAWASATCHI:

V údolí stíny se kloní, peřeji tichý zpěv zní,
sta let už Wawasatch zpívá, sta let už balvany sni;
Tam kdysi neznámý lovec postavil v kaňonu chýš.
Tam kdysi nad ohně rudé cedry se skláněly niž.
Byl rudý krvi bezbranných. Bily Wawasatch,
v rachotu ručnic zněl vodopádu pláč.
V údolí stíny se kloní, peřeji tichý zpěv zni,
sta let už Wawasatch zpívá, sta let už balvany sni...

Hasan - Bořek (melodie)

Tato piseň se stala také naší osadní hymnou. Nikdy však nebyla veřejné zpívána, až o mnoho let později na potlachu k 22.výročí vzniku osady. Ve sborové úpravě ji tehdy 17.záři 1966 zazpíval před širokou trampskou veřejnosti při vztyčeni osadní vlajky sbor osady Vavasatch. To už však spadá do další kapitoly života osady.
V době za „vlády" šerifa Anginola jsme často zavítali na Bílý potok -Vajtec- na Kalifovu boudu, pozdější "hotel" (brzy pak vyhořel), v zimě i v jinou roční dobu pak na přehradu na chajdu osady Silver Star, kde se pořádaly urputné boje ve fotbalu. Tehdy naše mužstvo často podpořil Luboš Pivoňka, zvaný PIVOŇA a Ajdamův mladší brácha již jako osadník, zvaný *BUBÁK*.
"...tak jsme tedy střídavě pluli v tom společném proudu trampského děni až do roku 1949, kdy Anginol odjel zpět do Znojma a Aspirin do Valašského Meziříčí. Cedík se odstěhoval do Plzně a neznámo kam se po vojně ztratil Cikán a Mulina. Sebevražednou smrti skončil Ládin po úspěšném dokončeni studia a těsně před svatbou, Čičouš skončil jako pilot ve svém letadle, sestřelen při emigraci v r.1948. Po odchodu všech jsme zůstali opět jako ku konci Gay-catu, - Bobina. Pavouk, Bibin a já /Ajdam/. Toulávali jsme se dál někdy společně, jindy jednotlivě po známých místech a osadách až do doby, kdy mne cisař pán naverboval. I později jsme však v mezích možností uchovávali osadní život..." - končí svoje zápisky Ajdam a pokračuje Bibin:

V další kapitole - dá se to tak nazvat, vešla osada Vavasatch opět více do vědomí trampské veřejnosti a sice - sborovým zpěvem trampských písní.
Na podzim roku 1963 Jsme se s Pavoukem přihlásili k účasti na soutěži "Písně táborových ohňů“ a docela na poslední chvíli jsme našli Honzu Holuba, alias *TAUBÁL-a*, který ještě přivedl kytaristu Olina Oberreitera. A tak jsme spolu s Láďou Reinem, který s námi dvěma zpíval pro radost již dříve, utvořili čtyřhlasý pěvecký sbor osady Vavasatch. Na soutěži jsme obstáli nečekaně dobře, v konkurenci devíti souborů jsme byli druzi. Tak jsme se tedy s chuti dali do nacvičováni dalších písní. Olin se ukázal nejen jako velmi schopný kytarista, ale svou vyšší polohou hlasu přispěl k většímu hlasovému rozpětí sboru. Vznikl tak sbor pětihlasý. Pokud jsme některé písně zazpívali v plné hlasové šíří a správné harmonii, překvapili jsme tím trampskou veřejnost natolik, že jsme pozdějí soutěže jak u táborových ohňů, tak i na pódiích většinou vyhrávali. Úpravě a nacvičováni písní se opět nevěnoval nikdo jiný než Bibin.
První úspěchy ve zpěvu nás celkově sblížili natolik, že jsme pomýšleli věnovat se v osadě i společným čundrům a tábořeni o dovolených. Tak vznikla pětice zpívajících osadníků:

*LAĎA*, *BIBIN*, *PAVOUK*, *TAUBAL* a Olin - zvaný *BENDY*.

 

Pěvecký sbor VAVASATCH

O jarních svátcích r.1964 se vydala osada s rodinami poprvé společně tábořit do našeho již dříve vyzkoušeného campu na Balinách. Pršelo síce, ale u táboráku se přece jen příjemná chvilka našla. Na toto místo jsme pak jezdívali pravidelné pod stany trávit dovolené. Zde a v okolí jsme též na památku společně natočili dva hrané amatérské filmy (réžie - kamera: Bibin – Pavouk). V té době se k nám přidal -Rinťa- a později -Ferin. Rinťa si v jednom z filmů zahrál hlavni roli, v druhém to byl Láďa. Staroosadník Ajdam se v této době držel v ústrani a čundroval sám nebo s pardem Hajnrichem. Naše akce schvaloval, ale neúčastnil se jich. Jakoby mu složeni osady nevyhovovalo tak, jak by si představoval.

Byli jsme zváni na potlachy různých osad. První byl 31.10.64 - výroční potlach osady Indián v Údoli sosen, kde se pořádala soutěž nejen ve sborovém zpěvu, ale i v sportovních disciplinách: Vrh nožem, šplh, volejbal a pod. I zde jsme nevyšli na prázdno a ceny nás neminuly.

Pěvecký sbor VAVASATCH Zleva: Pavouk, Láďa - Hroch, Taubál, Bendy, stojící Bibin. Rok 1965 Junácka louka, Brněnská přehrada.

Potlachů u táborových ohňů bylo nespočet, zvláště, když jsme si už všichni opatřili posunovadlá - motocykly a tak nás přemístění celého sboru třeba v pátek po zaměstnání nedělalo potíže. Jezdili jsme za kamarády do Čech i na Slovensko. Tak jsme se na pozváni seznámili se zpívající osadou STOPA a PEKLO z Pardubic, na jejichž claim na Krkanku jsme od podzimu r.l965 jezdili velmi často. Byli jsme zváni i na jejich Večery trampských. písni v závodním klubu v Pardubicích a těch jsme se rádi pravidelně zúčastňovali, protože jsme byli vždy s nadšením přijati.
 

 

Významným dnem života osady se stalo 17.záři 1966, kdy jsme společné s kamarády mnohých osad z celé republiky oslavili 22. výročí vzniku naší osady. Namátkou jmenuji kromě všech kamarádů z brněnských osad a blízkého okolí obě dřivé jmenované osady z Pardubic, dále osady SINDY, JAGUAR, ZLATÁ PODKOVA, ÚDOLIE HVIEZD, KONDOR, SAMOTÁR, ČIERNÝ STRELEC, SOMRÁCI a další ze Slovenska ako UTAH, MANILA, TÚLAVÝ HAD, atd. Celkem asi 27 osad rozložilo své stany na bývalé Junácké louce na brněnské přehradě. Přitomen byl také Ajdam s Hajnrichem. Při večerním zapáleni ohně nejčestnějším hostem Anýzkem byla slavnostně zazpívána hymna Wawasatch a následovala vzpomínka na zemřelé kamarády. Láďa, zvolený již dřivé šerifem, uvítal kamarády a zahájil potlach. Proběhly soutěže ve zpěvu a jako obvykle dopoledni soutěže ve sportovních disciplinách. Potlach byl doufám dobře organizován a všichni se odpoledne spokojeni vraceli do svých campů.
 

V dalších dvou letech jsme se zúčastnili několika potlach SBO a potlachů různých osad. Ale... - vyjímám z osadního zpravodaje - :
 
V pátek

- 26.1.68 bylo rozhodnuto zrušit osadní sbor mezi námi zvaný "Lumír" z těchto důvodů: Za celý rok 1967 nebyla nacvičena ani jedna nova píseň - nelze najit zpěváka na první hlas za Taubála, který od podzimku narodí s hlasivkama a staré písně, protože necvičíme, se pomalu zapomínají.

- 28.3.68 vystoupil Bendy z osady (hlavni důvod - zrušení pěveckého sboru).
 

- 30.3. navštívil Bibin a Laďa Pardubice a zúčastnili se "Šestého večera trampských písni", ale jen jako diváci...

Za těchto okolnosti už dnes nepochopím, kde se vzala v nás ta drzost a my se, vlastně Taubal nás (!) přihlásil k účasti na 2.ročníku festivalu PORTA v ústi n.L. Tehdy ještě nebylo zapotřebí absolvovat krajské předkolo. Stejné jsme vlastně považovali tuto účast jen za důstojné zakončeni naši činnosti a tak hned jsme se, a mohu potvrdit s chuti, dali do cvičeni písni: Venezuelana, novější Líbám tě dnes naposledy a Stádo. Nepochybné přispěním staré gardy v porotě (Jenda Korda, Jarka Mottl, Tony Hořínek a j.) a bouřlivého potlesku trampů v obecenstvu jsme získali první cenu PORTA 68 ! Tedy jako klasický sbor, před populárním ČERVÁNKEM. Ani modernější Ryvolův HOBOES (jako třetí) se tehdy ještě neprosadil. Radost z úspěchu byla nepředstavitelná!

Pokračujeme tedy povzbuzeni ve zkouškách dál. Mezi jinými se účastníme potlachu SBO, zpíváme dál i na Večerech písni v Ujčově (Monsun). Portou jsme též pronikli více do Čech..

Fotka pěveckého sboru  VAVASATCH v knížce Legendy folk & country

Pozvala nás v létě 1968 čs.televize k natáčeni trampského pořadu v přírodě. Byl z toho příjemný zážitek - tři dny pod stany, s čímž jsme nepočítali. V Praze jsme soutěžili na jaře 1969 v Parku kultury a oddechu J.F. a dokonce vystupovali na ryze komerčním podniku v pražské Lucerně. Je zde skvělá akustika a zpívalo se nám tam tehdy báječně!

Procvičujeme ještě pilné novější písničky na PORTU 69. Konala se opět v Ústi n.L. v červnu. Zazpívali jsme tam písně: Soumrak, Jižní křiž a Stará chajda a teď určité lépe a s větši jistotou nežli loni. Porota k nám však už nebyla tak příznivé nakloněna. Byla věkově mladší a hodnotili soubory především s modernější úpravou písní. Byli jsme pátí, trochu zklamáni.
Nestalo se to horším umístěním na PORTĚ. Již delší dobu se projevovaly v osadě neshody. Přiznám, že jsem vytýkal mnohým členům sboru, že se napili před vystoupením víc, než bylo k povzbuzeni třeba. Stálé častější horší výsledky jsem přičítal tomuto méně zodpovědnému přístupu ke zpěvu. K vzájemným neshodám docházelo také s Láďou. Všichni jsme se sešli po delší odmlce ještě na Posezu k 30.výročí osady VODÁCI na jaře 1971. Už jsme tam však sborově nezazpívali. Při nejlepší vůli jsme nedokázali dát dohromady jedinou písničku.

 

Kamarád Bibin s manželkou, na slezine trampské osady OLD BOYS, duben 2009

Přestali jsme i společné čundrovat a vůbec se dál scházet. Z toho důvodu Láďa ohlásil "přestup" do osady Mikfel, což jsme mu schválili. Pavouk se věnoval v té době více rodině a své chalupě u Jevička, já - Bibin, jsem si právě pořídil čtyřkolové vozítko a začal pěstovat více mototuristiku s manželkou a stanem po vlastech českých (a slovenských). Občas jsme se my tři, Ajdam, Pavouk a já setkali na Pavoukově chalupě, zavzpomínali si na staré dobré časy v osadě a po stáru si také zazpívali.

† Ajdam náhle zemřel na podzim roku 1980. Zůstali jsme tedy ze starých pardů osady Vavasatch jen tři:  - já - Bibin, Pavouk a Bobina. Občas se mezi námi na schůzkách v OLO BOYS, pokud mu to zdraví dovolilo, nezávazné objevil i LAĎA. Přece jen se k nám do osady tak trochu počítal, často se na těchto slezinách objeví mezi námi i Rinťa (později má v OLD BOYS funkci zástupce šerifa) a přichází také tehdy jediný žijící člen z pardů původní T.O.HVĚZDA, Mirek Švanda - TEX. I on se později přidává k pardům OLD BOYS (zemřel v červnu 2004 po 79 létech života).

† V říjnu r.1994 po dlouhé nemoci zemřel LÁĎA Rein (73 r.) a za čtyři dny nato skonal náhle TAUBAL (65 r.) Tím udělal osud definitivní tečku za kdysi mezi trampy oblíbeným sborem T.O.Vavasatch.

† v listopadu r.2000 nás opustila BOBINA 

† v květnu r.2001 pak nakonec povolal k sobě Manitou pro nás významného zpěváka a nenahraditelného kytaristu BENDYHO (67 r.).

† V únoru r.2006 nás překvapilo oznámení ze Znojma, že k Věčnému ohni nám odešel Bořek, zvaný ANGINOL (83 r.) dlouhodobý šerif osady a naposledy i člen OLD BOYS.

O osudech dalších členů, připadne jejich úmrti a o těch, kteří se kdysi s námi účastňovali osadního dění, nám dvěma zbývajícím zakládajícím členům Bibinovi a Pavoukovi není už nic známo.
 

A to je celá kronika trampské osady VAVASATCH

Sepsal Bibin v srpnu 1993 – doplnil tak isto Bibin v červnu 1995, 2004, záři 2006 a v měsíci srpen menšou úpravou textusrpen 2012

Sepsal Ajdam a Bibin, v srpnu 1993, červnu 1995, v roce 2004 a záři 2006 doplnil Bibin a v červnu 2012 doplnil Bibin a František KAZDA.

Kamarát Bibin z trampskej osady VAVASATCH