HISTORIE BRNĚNSKÉHO TRAMPSKÉHO SBORU A TRAMPSKÉ OSADY MARIŇÁCI

Parta kamarádů z Osady na brněnské přehradě, která jezdila na budku ke Starcovi a která chodila přes kopec do Rozdrojovic do hostince k Helánovi na kus piva, ale hlavně chodila tam zpívat a hrát, také mívala pravidelné sleziny u Roberta v Bystrcu. Tato parta nesla název "Přehradní áčko". Bylo v ní mnoho dobrých kytaristů jako třeba Šeďa, Halama, Kafka, Wimpy, Pupál a hlavní aranžér nových písní a textů, mandolinista a houslista Radek Soudek. Z těch písniček vyznívala radost z muziky a rytmus mládí. Namátkou mě jích pár napadá. Zpívali jsme rádi píseň "Když uslyším jméno taliáno", nebo "Ó Kendora", nebo píseň "Nic na tom světě není" a dále písničky co se chytly v trampské, dnes již celosvětové rodině, "Holá hoši" a "Píseň o nose".

A právě písnička Píseň o nose zazněla poprvé 20. dubna 1963 na prknech co znamenají svět, ve Fléďě. Tenkrát v tom večeru Písní táborových ohňů zpívali ve sboru Přehradního áčka kamarádi Pimpec, Baloun, Kafka, Wimpy, Radek hrající mandolínu a Pupál doprovázející na kytaru. Z tohoto večera stále opatruji vlaječku a fotku souboru.

A potom jednou přišel na slezinu k Robertovi Pimpec a povídá  "Tak jsem ve městě mluvil s Míchecem. Máme ty i já přijít  k Metlovi na zkoušku za účelem založení trampského souboru". Mě nemusel nikdo pobízet, protože Micheca jsem znal a věděl o něm, že on je muzikant i básník v jedné osobě. A navíc dobrý kamarád.

V té době už začali se zkouškami tří kamarádi. Zkoušeli Michec, Renáč a Metla a všichni byli z T.O. Lutna stop. Zrovna v té době jsem měl rozdělanou překrásnou píseň Zelené pláně. Tak jsem ten notový záznam vzal na tu zahajovací slezinu u Metle. Metla byl také členem vodáckého oddílu, kam chodil a kde pomáhal klukům stavět lodě Standa-Anýzek ze Silver Star. Tak asi v této spojitosti padl návrh na název "Trampský soubor Mariňáci". Ta loděnice byla na řece Svratce v Bystrcu.

V této vodácké partě jsme vždy rádi hráli a je odtud i reklamní fotka na pořad "Večer na osadě". Také Michec shodou okolnosti měl zájem píseň Zelené pláně nacvičit. Pamatuji si, že při jakékoli příležitosti; kdy jsme náhodou tuto písničku slyšeli, jsme s rukou na srdci vzdali této krásné melodii vždy a všude poctu. I dnes, když slyším tuto píseň Zelené pláně - Greenfields / The Brothers Four (Gilkyson-Dehr-Miller) Columbia 41571-1960 / naskakuje mi husí kůže a trnu. Byla to naše nevolená osadní píseň - hymna.

 

A potom 17.ledna 1964 se uskutečnil "Večer písní táborových ohňů" a tato píseň Zelené pláně byla zvolena jako nejhezčí píseň večera. Pořad umístění byl: Mariňáci, Vavasatch, Příboj. Mám tady přede mnou útržek z novin a i když jsou v něm některé nepřesnosti /V. Svitáková si nechtěně spletla "Vyjeděnej kotel s Mariňákama/ cituji: "V tom strohém sále na Marxové, kde se rozprostřel, vyčarován toužícími hlasy, ten vzdálený, lákavý a podivuhodný, protože nepoznaný svět plný krás, s bílými skalami á velkými peřejemi, v němž rančo mám a kolem cedrový háj spí - svět, který vyžaduje celé muže, protože je v něm člověk většinou sám - nad úvozem, kde vysoká je stráň, sedává opuštěn a sám, zavolá do dáli, ozvou se bílé skály, jede na vagóně uhlí promočen a ztuhlí - kde také cestu mořem, cestu toulavou brázdí škuner, který dávno není nový, mnoho let už ryby loví čtyři muži s jednou duší, osm paží svalnatých - člověk se musí násilím vracet z těch dálek do přítomnosti". Tento večer trampských písní se na Marxové opakoval 24.ledna 1964.

23. června 1964 se uskutečnil pořad "Šest strun v údolí". A tady bych rád k tomu něco dodal. Ve Švýcarsku u té krásné a milé hospůdky v Siebenbrunnen, kde se konal 3.Celosvětový pot1ach v roce 1988, jsem s kamarády pěl píseň "Ohrada" od Wabiho Ryvoly. Opodál stál zarostlý kluk a neříkal nic. Tu přišel Courrin / T.O. Vyžraný kotel / a povídá: "Pupále dovol abych Ti představil Wabiho Ryvolu". A táhne mě k tomu fousáči. A to bylo moje první setkání s jedním z největších trampských písničkářů.

Druhé setkání se mohlo uskutečnit v Kolorádu, kde se konal 4.Celosvětový potlach na potlachové louce. Šel jsem ho navštívit do jeho campu za účelem věnování potlachového odznaku, ale kamarád co stal před stanem mě povídá: "Nebuď ho, zrovna usnul, já mu ten odznak předám". Tak se snad i stalo.

Nebo Jirka Kupsovský. Nazpíval některé moje písničky na nosiče pod názvem "Bratrstvo zalomeného palce". Nejen, že jsme se asi už v roce 1957 na potlachu osady Údolí hříchu /cesta na severozápad/ pravděpodobně navzájem viděli, ale když se dívám na ten reklamní plátek od Neprakty, tak tam čtu jména mě známá. Jména jako duo kovbojů Kupsovský - Racek, vedle jmen dalších.

Před vystoupením totiž není čas na představovaní a podobně. Třesou se ti kolena, máš trému, tak že, se připosíráš a máš jen jediný zájem aby všechno dobře vyšlo. To je tvá jediná snaha. Dnes jsem s Kupšem ve vzájemné korespondenci a tak jsme objevili, že se vlastně dávno jaksi známe.

MARIŇÁCI nezpívali jen v sále, ale i u mnohých táboráků!

Rio de la Plata byla úplně první chata postavena na řece Jihlavce. Rio de la Plata znamená Stříbrná řeka. Tak trampové řeku Jihlavku nazývali. V místech, kde chata stála, tvořily vlnky stříbrný úkaz na řece, proto ten název.I pri tomto táborovom ohni zpívali MARIŇÁCI

Zvadlo osady MARIŇÁCI a LUTNA. Kamarádi Michec, Renáč a Metla byli členové trampské osady LUTNA STOP - později MARIŇÁCI...

Jistě, trampové z těchto akcí neměli nic, než dá se říct s odstupem času, že pomohli svými vystoupeními k "pukáni ledů" a rozfoukávali ten obrodný "chinook" k všeobecnému prospěchu. Snad. Ukáže čas, je-li potřeba foukat znovu. Kdo plnil plán a pakoval tržbu? Především to byly příslušné kulturní organizace. A zda-li bych hrál, zpíval a vystupoval znovu? Tak votom, kámo, vůbec žádná! Potom následoval  9. prosince r.1964 pořad pod názvem "Písně táborových ohňů"  na Stadione v sále. A 28. listopadu r.1966 to byl první "Večer na osadě" opět na Stadione v sále. Tehdy tam účinkovali Brněnští kocouři, Mariňáci a Vavasatch. 16.března roku 1967 se uskutečnil "Večer trampských písní" v Dělnickém domě v Juliánově. Tuto akci pořádal Bílý obláček, který vedl kamarád Michec. 7.dubna roku 1967 zpívala osada Vavasatch u Tří kohoutů v závodním klubu. Dále pak to byl pořad "První večer trampských písní" na Dvořákové. Tento pořad pořádala Tábornická unie, 20.listopadu v roce 1968. Účinkovali tam Vavasatch / Mariňáci, Příbojáci, Bluegrass Hoppers z Ústí nad Labem. Kamarád Franta Šnábl z Brněnských kocourů zpíval píseň Mississipi a Michec ho doprovázel na kytaru a kluci ze souboru Vavasatch k tomu dělali brumendem pozadí.

Nezabudnuteľné zostali aj vystúpenia  MARIŇÁKOV pri potlachových ohňoch SBO /Svaz Brněnských osad/

Zvadlo od Cancáka na akci v Šebetově. Pořádalem byli SBO Brno

Hned následující týden 27.listopadu r. 1963 se pořádal "Druhý večer trampských písní" na Dvořákové. Opět tento večer pořádala Tábornická unie a účinkovali kluci z Tornáda, Hoboes, Zlatý klič s Wabím Ryvolou. 7.prosince se uskutečnil večer trampských písni na Masné burze a hned týden na to druhý večer trampských písní ve stejném místě. Oba tyto večery pořádal Svaz brněnských osad. Na obou těchto večerech vystupovaly svazové osady Vavasatch, Mariňáci, Příboj, Tornádo, Suchec z Tornáda co by Quasimodo a starý trampský bard Anýzek ze Silver Star zpíval nezapomenutelnou "Tetu Annu". Renáč z Mariňáků dělal obecenstvu vhodnou nápovědu. A tady mám opět dodatek.

První roky osady VYŽRANÝ KOTEL. Osada byla založená v roce 1951 a osadní vlajka vlála v r. 2006 na světovém potlachu v Texasu na potlachači ve Fort Adamsonu. Takže nás nikdo nevyhubí... a Farár s Fifou umí...

Zvadlo osady VYŽRANÝ KOTEL kde kamarát Pupál z MARIŇÁKOV byl  spoluzakladatelem osady.  MARIŇÁCI totiž vznikli z několika osad: T.O.VYŽRANÝ KOTEL, PŘEHRADNÍ ÁČKO "PRÍGL A" a osada LUTNA neboli T.O.LUTNA STOP z Jihlavky...

VYŽRANÝ KOTEL - BÍLÝ POTOK 1955 Kurin, Gecál, Šaman,Pupál,(T.O. V.K.), Ventýl, Gaston (T.O. White Bone - Brno) Dole: Žanek (T.O. V.K. ), Jura Cancák( T.O. White Bone ) později se stal členem osady Pavouk - Brno, Cigán (T.O. V.K. )

Ze začátku tohoto povídání jsem se zmínil o písni "Nic na tom světě není", a tuto Radkovu písničku jsme tam tenkrát s Mariňákama zpívali a místo slov: "Milovat se přece dá i bez ženění" jsme zpívali :"Milovat se přece dá í bez Brežněva". A vzhledem k tomu, že jsme toho Brežněva zpíval i ve večeru prvním, tak v tom druhém večeru s námi zpívalo i trampské  publikum v sále. Tenkrát to bylo trochu silný kafé. Ten vítr a "Chinook" se oteploval.

A potom ve Zbýšově 15.března r. 1969 se konala trampská písničková akce a zpíval i tam Příbojáci, Vavasatch, Mariňáci a Tornádo.

T.O. MARIŇÁCI Pupál,  Renáč, Pimpec, Michec Večer trampských písni Zbýšov - březen 1969

A na pořadu bylo předkolo Porty v Třebíči. To bylo 22.března roku 1969 a pořadí, souborů bylo: 1. Mariňáci, 2. Desperádo, 3. Příboj. V porotě mimo jiných zasedal i Joe Jégr a tenkrát mi řekl: "Mohli by jste zpívat vícehlasně než trojhlasně, ale i tak mě běhal mráz po zádech, když jsem slyšel tu, vaší dynamiku". Mariňáci byli první, ale na Portu jsme nejeli. Co jsme tenkrát zpívali už ani nevím, ale v repertoáru jsme měli Zelené pláně. Chladná, voda. Dlouhá míle, Mule Train, Žlutý ptáček. Píseň o nose. Trápení, Volání větru. Žeňte dál, Good night Ireně, Cesta do Mexika, Jsem kovboj, nic víc. Západ dohasíná a další, písně v té době zpívané a populární. V písni Mule Train vždy zapůsobil Renáč s jednoročkem. To se mu někdy podařilo zařehtat docela slušně jako dospělému hřebcovi, ale někdy mu hlasivky selhaly a vyzněl jako jednoroček, Metla se vyznal v samorostech, kde na tomto poli mnohokrát zaskóroval. Pimpec měl melodický a pevný hlas na který bylo spolehnutí a Michec to byl tahoun a hybná síla celé skupiny, kytarista a písničkář s duší snílka. Já jsem aranžoval, psal notové úpravy, ale hlavně jsme to "cítili". Doprovázeli dvě kytary a na tu dobu to stačilo. Dnes musíš mít autobus na dopravu všech možných aparatur.

Potom 28.dubna r.1969 se uskutečnil zdařilý večer v Adamově, kde jsem pracoval a bydlel. Tuto akci jsem vyjednal se závodním klubem ADASTu a pořadatelem byl Svaz brněnských osad. Zpívali tam Tornádo, Příboj, Vavasatch a Mariňáci. Celý pořad měl úspěch.

Také nesmím zapomenout na akce v Ujčově. Poprvé snad se Ujčov pořádal v roce 1965.

 Příští rok 1966 bylo pořadí souborů: 1. Vavasatch, 2. Pavouk, 3. Jeseter. V pořadí jednotlivců: 1.Postraš-Stopa Pardubice, 2.Bendy-Vavasatch Brno, 3.Cortéz - Pavouk Brno.

Pořadí dvojic: 1.Bendy -Taubál, Vavasatch-Brno, 2.Postraš-Vydra, Stopa-Pardubice, 3. Duo Tokah.

Spevník MARIŇÁKOV s písničkami Micheca a Pupála

V pořadí třetí Ujčov se konal 28. října 1967 a předposlední tedy v pořadí čtvrtý byl 9.listopadu roku 1968 a tehdy jsme jako čestného člena souboru Mariňáci pokřtili basistu Ctibora Kopečka, zvaného Kopec, který splašil celou basu z klubu. A to se už i hrála country muzika. Michec hrál fiddle, byla mandolína a kytary. Nevýhodou byla objemnost basy a cesta s ní k táboráku a zpět. Tyto ujčovské pořady připravovali kamarádi z brněnského Monsunu.

Přišel 9. květen roku 1969 a já, Dana, René a Zuzka / syn a dcera / jsme odjeli z okupované republiky. Po Vídni jsme leteckou společnosti Sabena odletěli do New Yorku. Zrovna byla stávka smetařů. Ten bordel, to si nikdo nemůže představit, kdo to neviděl. Mezi tím svinstvem se váleli vožralí bamové. Sluníčko mezi těma mrakodrapama můžeš vidět jenom v pravý poledne a ne moc dlouho. Říkám Daně, než zůstat tady, tak jedu zpátky. Potom jsme odjeli do Chicaga, kde už byl Cigán a Šeďa. Trochu lepší. Město větrné. Do lesa tak půl dne jízdy autem. Tak já s rodinou a Cigán s rodinou se vypravujeme na západ - směr obě Dakoty, Wyoming a Colorado - na naši dovolenou. Sbíráme houby v Dakotě, chytáme ryby ve Wyomingu a kampujeme v Kolorádě na Guanella Passu, nedaleko budoucího potlacháče S.T.O. Colorado. Přesto, že jsme byli vytopeni letní bouří a průtrží mračen, shodně všichni tvrdíme, že sem do Koloráda a nikam jinam. To bylo v létě r. 1971 a Cigán příští rok na jaře r. 1972 balí a odjíždí a já ho s rodinou následuji za pár měsíců po jejich odjezdu. Bydlíme v jednom domě a to Tonda Reda a Natálka, Cigán a Olga, Já a Dana a Karel Bajer s rodinou. No, trochu jsem odbočil. Když jsme bydleli v Chicagu, tak přišla smutná zpráva o úmrtí kamaráda Micheca. Byla to pro mě rána. Před jeho smrtí mě poslal noty a text vítězné písně z "Porty 1969" - autorská soutěž. Je to vydání úterního recitálu S.B.O. a na zadní stranu připsal: Zarmoutils mně. Mé srdce bolí, krvácí, bolest se neztrácí ....... Za T.O. "Sirotci" (dříve Mariňáci) jeden z mála zbylých, Michalíček. Název písně je Vyhaslý oheň.

A tak ten pátý Ujčov jsem už nestihnul. A zrovna tak jsem už nejel na Portu. Musím ještě dodat, že kamarád Usmán byl našim osadním maskotem.

Nechť Ti Parde znějí mariňácké melodie u věčných ohňů. Jura Cancák mě poslal všechny údaje i s datumy všech konání a klání trampských osad a sborů a já jsem na základě těchto údajů napsal toto povídání o Mariňácích a vůbec aspoň něco co si pamatuji. A tak mu děkuji a podotýkám, že je kronikář a písmák.

Trampský soubor Mariňáci existoval šest let a jsem přesvědčen, že spolu s dalšími soubory a pěvci vytváří nedělitelnou, i když krátkou historií v brněnském trampském zpívání a že vůbec nejde o to, kdo byl první a podobně, ale jde o ten kamarádský přístup hudebního klání a o tu pohodu z muziky. Snad ještě stojí za zmínku naše televizní vystoupení v Praze, kde jsme zpívali písničku Západ dohasíná. Tento song zpíval Roy Rogers se skupinou "Sons of Pioneers", před mnoha desítkami let. Snad v letech třicátých. A dnes se tato melodie s dalšími "vykopávkami" vrací na pulty obchodů a katalogů v podobě digitálně upravených nosičů a kupodivu zájem veřejnosti je doslova velký. Tenkrát v Prase jsme byli ubytovaní v hotelu a restauraci "U Karla IV" a samotnému natáčení nepřálo počasí. Lilo jako z konve. Nastal zkrat a tak v té tmě, když přestalo pršet jsme rozdělali ohýnek a spustili náš repertoár. Každý poslouchal, kromě opravářů, a celkově jsme pozvedli náladu i bez kořalky. Až v Kolorádu jsem se dozvěděl, že tam dělala "křoví" naše kronikářka S.T.O. Colorado. To křoví znamená prostě lidi okolo dění. Taky si myslím, že tam tenkrát televizně začínal i Honza Vyčítal s partou. Když nám tady hrál na slezině v hospodě, tak jsem se ho záporně zeptat. Ten pořad se tenkrát jmenoval "Až zmlknou tranzistory". Kopii pořadu mám a rád se na ni semtam podívám.

A tak pro pořádek dodávána, že pátý Ujčov se konal 8. listopadu r. 1969 a byly tam soubory Vavasatch, Tornádo, Mariňáci, které posiloval Tabik z Pavouků, Karabina a Stopa. V autorské soutěži byl první Michec a druhý Joe Jégr. V instrumentální hře ukázali své uměni kamarádi Rolf, Bendy a Tabik. Stopa z Pardubic opět nezklamala a ve dvojicích to vyzpívali Diblík a Myška z Brna.

Co mě tady ve Státech chybí? Rozhodně Michec a jeho hnací schopnosti a vůle a umění dát věci muzikantský i muzikanty dohromady.

Pupál

Na Pupálovně v měsíci vran, roku 1998

Pupál

Fotografie a grafika na tejto stránke Lilka, Pupál, Pekelník a archív trampských osád v roku 2009

 

Hudba v pozadí: Píseň "Dostavník"

Zpívají MAŘIŇÁCI

Tradicionál Slová: Michec

CD VOLÁNÍ VĚTRU

Jihomoravské trampské legendy

FT RECORDS MADE IN CZECH REPUBLIC

Pořad na CD ze starých záznamu sestavil kamarát Čiča z T.O. KARABÍNA