Je to až k podiveni, že z dnešních historiků trampingu skoro nikdo nečerpá z Rudanova popisu trampingu v jeho “ODLESKY TÁBOROVÝCH OHŇŮ”.

Nehodlám zde popisovat Rudanovu životni dráhu ale pro úplnost je vhodné se zmínit alespoň v krátkosti o tom kdo Rudan byl. Narozen na počátku devatenáctého století a jeden z prvních českých skautů, jeden z absolutně prvních trampů, dobový vrstevník Mottla, Hurikána a dalších průkopníků trampingu, později zakladatel Jack London Clubu a věrný trampingu celý jeho život. Rudan osobně prožil všechny dobové fáze od rozpadu Rakouska-Uherska, přes dobu první republiky, Kubáta, obě okupace, pronásledování trampů až přes tak zvanou dobu trampského temna za komunistické diktatury.
 

I když Rudan začínal v útlém mladí jako malý skautík, tak se poměrně brzy od skautování odtrhnul. Jako mnozí začínající skautové záhy zjistil, že poněkud militaristické založeni skautingu s velkými požadavky na kázeň a přísná pravidla nepasuje zcela jeho představě o volném pobytu v přírodě. Velký vliv v časné době jeho dospíváni měla mimo jiné četba knih Karla Maye, Breta Harta, ale v prvé řadě tak zvané Londonovky. Knihu Bílý tesák, která byla v Čechách po prvé vydaná už roku 1911 si Rudan záhy přečetl a tak jako i ostatní Londonovky na něj hluboce zapůsobila. Rudan byl od té doby a potom celý život velkým obdivovatelem Jacka Londona. Po přečtení Londonovy povídky CESTA, která vypráví o mužích na neustálé cestě Amerikou za prací a které London zval TRAMP začali Rudanovi kamarádi a on sám nazývat se TRAMPOVÉ. A tak vzniknul název ČESKOSLOVENSKÝ TRAMPING a jak Rudan často důrazně tvrdil ten neměl se skautingem kromě pobývání v přírodě zhola nic společného.
 

Rudan se počítal k tak zvaným rudým trampům s levicovým zaměřením tak jako na příklad legendární Géza Včelička a nebo Irčan. Paradoxální bylo, že přesto vše byl proletář Rudan za komunistické diktatury odsouzen se svými druhy z JLC k vězení a nuceným pracím, ale na vzdory tomu zůstal napořád věrný svým ideálům. Rehabilitován byl až v roce 1964. Přesto ale až do konce svého života věřil na spravedlivý svět kde všichni lidé jsou si rovni.
 

Rudanův odkaz dřívějším i dnešním trampům je právě v jeho popisu vývoje trampingu od počátku až do konce sedumdesátých let. Troufám si tvrdit, že snad nikdo před ním ani po něm nepopsal vývoj trampingu tak kvalifikovaně, objektivně a pravdivě jako právě Rudan. To už také napsal v úvodu jeho díla F.A.Elstner, cituji:

….četl jsem množství vzpomínkových úvah v časopisech i knížkách, ale často byly buď neinformované nebo dokonce nepravdivé a tendenční. Rudan Noha předešel těmto nedostatkům nejen přesností své paměti ale také pečlivým rozborem a studiemi zachovaných materiálů. Třebaže byl a zůstal výrazným šiřitelem skautingu a trampingu socialistického není tendenční na úkor pravdy…
 

Při vzpomínkách na kamaráda Rudana a jeho životní a trampskou filozofii se automaticky vyhrnou myšlenky na to jakým způsobem ovlivňovalo uvolňování atmosféry v šedesátých letech tramping v celém tehdejším Československu. Jak to bylo v Čechách popsal podrobně Rudan, ale o tom jak to bylo na Moravě a Slovensku je toho daleko méně. Bylo by bláhové si myslet, že nejsou žádné rozdíly mezi čechy, moraváky a bratry slováky. Historické a kulturní rozdíly během staletí ovlivňovaly a ovlivňují jak mentalitu tak i povahové stránky obyvatelstva v těchto částech dřívějšího Československa. Z toho důvodu je také nemožné se snažit nacpat tyto rozdÍly a zvláštnosti do společné krabičky éry československého trampingu. Rozdíly byly, jsou a budou a každá tato národnostní skupina má pochopitelně vlastní identitu. Ale součastně je radostné vidět že na vzdory rozdělení bývalé republiky se stále konají celostátní československé potlachy.
 

Já jsem se dostal do spojení s kamarádem Rudanem v době když jsem sestavoval historii brněnského trampingu. Tehdy Gaučův ostravský Tramp otisknul moji povídku Poslední táborák. Rudan se mně na to ozval protože jak mně později řeknul, tak ho ta povídka vzala rovnou za srdce. Bohužel jsem se s Rudanem před mou emigrací setkal jenom dvakrát ale potom jsme si sem tam dopisovali pokud žil. Již tenkrát mně Rudan radil abych do mé historie dal jenom to co jsem sám viděl a prožil a nebo získal od věrohodných pramenů které u toho byly. Vyměňovali jsme si tenkrát názory v prvé řadě na tramping a mystérium života. Rudan se smával tomu, když někdo chtěl popsat tramping slovy Tramping je když….
 

Stejně jako já měl zásadní názor že tramping je otázka ryze individuální na vzdory tomu, že určité viditelné atributy trampingu, zvyky a ceremonie jsou pro většinu trampů v Čechách na Moravě a Slovensku společné.
 

Rudanův odkaz všem trampům bez rozdílu věku a nebo způsobu trampováni je v tom, jak se tramping skutečně vyvíjel, za jakých podmínek a k čemu to všechno vedlo. Rudan se nespokojil tak jako na příklad Hurikán hlavně s vyjmenováním osad a jmen tehdejších trampů ale daleko důkladněji popsal pozadí trampského dění a dobových okolností.
 

Dnes když už se skoro zapomnělo co vedlo k tak zvané obrodě trampingu v šedesátých létech je snad vhodné si připomenout jak to ve skutečnosti bylo a jak to Rudan který to osobně prožil i po pravdě vyprávěl a popsal. Tehdejší mocipáni v desperaci, že napřič všem zákazům a všemu pronásledování trampů nemohli stisknout tramping pod svůj socialistický palec se rozhodnuli zvolit měkčí linii aby dostali nakonec tramping pod kontrolu. Když to tedy nešlo po zlém tak to zkusili po dobrém. Bylo by naivní si dnes namlouvat že by se to obešlo bez diskusí a na konec bez povolení příslušných orgánů jako KSČ, ČSM, STB atd. Uvolnění v tisku, jako objevující se články o trampingu v Mladé frontě a časopisu Signál (který také nakonec byl produktem STB) s přílohou Táborový oheň, to všechno ostatní bylo povolené a požehnané od rodné strany. Také v Obraně lidu vycházela Irčanová rubrika z "Údolí a osad" a i Mladý svět s trampskou rubrikou publikoval příspěvky Rudana, přesto že oba byli pod silným dozorem politiků tehdejšího období. To všechno hrálo významnou úlohu pro tehdejší trampský národ. Stejná věc byla i pokud se týká založeni tehdejšího živého pohrobka svazu mládeže Tábornické unie, kde také tehdejší Svazarm měl značnou roli.

To také platilo i při povolení pořádání pěvecké soutěže Porty. Že se tam nakonec i ukázaly komerční zájmy, které s trampingem nemají mít nic společného mělo také vliv na to, že Porta se pořádala dál. Že se to nakonec soudruhům vymklo z rukou bylo právě zásluhou trampů, kteří se nedali organizovat tak jak si to soudruzi naplánovali než to všechno povolili. Já sám jsem v té době byl aktivním účastníkem v brněnském SBO – svaz brněnských osad. V té době někteří trampové naivně propagovali aby SBO vstoupilo do Tábornické unie. Ovšem i brněnští trampové měli napořád v dobre paměti jak po převratu v roce 1948 se zakázalo vydávání brněnského Tuláka a členové redakční rady byli souzeni. SBO tedy kategoricky odmítlo propůjčit se Tábornické unii a stát se tak jeho organizovanou a kontrolovatelnou složkou.
 

V tom byli až na malé výjimky brněnští trampové jednotní bez ohledu na to zda to byli starší a nebo mladší trampové. Mezi těmi věkovými skupinami nikdy žádné principiální rozpory nebyli. Naopak staří trampové napořád pamětníci začátků trampingu na Brněnsku oceňovali všechnu iniciativu trampského potěru. To se i dokázalo tím, že brněnští trampové několikrát jednotně zvolili šerifa SBO, který byl o celé dvě generace mladší než ti nejstarší trampové. Trampský brněnský nestor Anýzek, který celý svůj život pracoval s mládeží byl nejvíce zářným příkladem soudržnosti mezi brněnskými začínajícími a starými trampy.
 

V tehdejší mladé generaci brněnských trampů měli snad největší význam kamarádi a kamarádky ze spojených osad Monzun. To byli právě oni kteří znovu rozjeli vydávání cyklostylovaného brněnského Tuláka a několik z nich i posléze patřilo k redakční radě. Kdo měl tehdy největší vliv na prováděni trampingu v Čechách je úplně jiná otázka. Kamarádi z SBO měli už v padesátých letech časté kontakty s kamarády v Čechách a jezdili mimo jiné na Brdy až do doby kdy Bob Hurikán oslepnul, aby se tam společně diskutovalo kam se vlastně tehdejší tramping ubírá. V té době měl Bob značný vliv i na brněnský tramping.

Česká generace trampů šedesátých let byla v Brně poměrně neznámá i když dnes víme že mimo jiné osada Zlatý klíč se svou písňovou tvorbou zaujímala v pozdějším českém trampingu důležitou roli. Ovšem jejich existence a další vliv na tramping začala být v Brně známa až po pořádání první Porty v roce 1967 a uveřejňování v trampských časopisech a příloh v tisku a zavedení Trapsavce.
 

Naopak brněnští písničkáři jako mimo mnoha jiných Rolf, Joe Jégr, Michec, Jura Cancák, Blahoš Burger a také trampské skupiny jako Marińáci, Vavasatch, Příboj a později osada Karabina v čele s kamarádem Číčou tvořili již koncem padesátých let a od začátku let šedesátých vlastní písňovou brněnskou trampskou tvorbu. V Brně se hlavně trampovalo v duchu brněnských trampských legend jako”táta” brněnských trampů Anýzek ale také kamarádi Petec, Usman, Renáč, Lopata z osady Lutna, Jura Cancák z Pavouků, Rolf a Donald z Kačerů a mnoha dalších. V té době to byli právě Monzuňáci kteří nejlépe reprezentovali novou brněnskou trampskou vlnu.
 

Obdobná situace jako na Moravě byla i na Slovensku což lze dobře sledovat na vysoce kvalifikované stránce kamaráda Pekelníka (Trampnet). Bratři Slováci stejně jako Moravané se mohou hrdě hlásit k vlastním trampským tradicím a to zvláště k těm překrásným slovenským trampským písním plných citu a poezie.
 

 

Hurikánovo zaměření k pravici a Rudanovo zaměřeni k levici je vlastně dnes bez nějakého většího významu s myšlenkou na to vše pozitivní jak tito kamarádi ovlivňovali a stále ještě ovlivňují tramping v Čechách na Moravě a na Slovensku.
 

Vrátit čas nazpět neni možné a mnohdy ani žádoucí, Kdo z trampů by si přál aby se vrátila šedesátá léta s neúprosným a surovým pronásledování trampů. Ale zkušenosti nabyté z historie mohou ukázat cestu do budoucnosti a to i mimo jiné také kam se v budoucnu vydá česko-slovenský tramping. A tak i já bych chtěl všem trampům bez rozdílu v které části naší krásné vlasti žijí doporučit aby si Rudanovo dílo se zájmem přečetli a zamysleli se nad ním.
 

Už z toho důvodu že je také Rudanovo dílo Odlesky táborových ohňů společně s mnohýma kronikami trampských osad jedním z pokladů dokumentace o československém trampingu.
 

Kdyby Rudan stale žil, snad by i on sám použil rčení Jacka Londona:

„Jen tehdy, zajímáš-li se o všechno, co se kolem tebe děje, žiješ naplno!“