VZPOMÍNKA

Často vzpomínám na některé výrazné osobnosti brněnského trampingu. Bylo jich za ta léta mnoho ale ten, který snad byl pro nás povalečné trampy nejvíce viděn při všem co se v brněnském trampingu dělo, byl Standa Hamzik, trampským jménem Anýzek z osady Silver Star. Mnoho trampů mé generace by toho o Anýzkovi mohlo říci snad daleko víc než já. Na přiklad kamarád Pupal z osady Vyžraný kotel a Mariňáku, nyní Colorado a nebo trampsky brněnský kronikař Jura Cancák nyní člen brněnských Old Boys

Anýzek byl společně s mým otcem jedním z těch prvních brněnských trampů, kteří po první světové válce začali táhnout proti proudu řeky Svratky a původně tábořili ve stanových osadách v místě zvaném Rokle, která je už dávno pod vodou brněnské přehrady. Od těchto dvou pardů jsem se mnohé dozvěděl o začátcích brněnského trampingu když jsem sestavoval jeho historii.

 

Moje první setkaní s Anýzkem se uskutečnilo počátkem padesátých let kdy tehdejší Svaz brněnských osad SBO mel jeden ze svých potlachu na řece Jihlavce. Dostal jsem se tam úplně náhodou vůbec jsem neměl tušení že nějaké SBO existuje, anebo že by tam snad měl být potlach. Jel jsem jako obyčejně s jedním z mých tehdejších kamarádů - jak se říká v Brně - na čundr a když jme se posléze utábořili na louce u řeky tak se najednou odpoledne začaly stahovat do údolí skupiny trampů. Byli vesměs daleko starší než my dva, někteří již stříbrovlasí a ve věku našich rodičů. Většinou byli oděni ve zbytcích různých uniforem a to jak amerických, anglických i německých. Na zádech měli USku anebo tehdy populární tele, vojenskou tornu, která mnohdy ještě pamatovala první světovou válku.

Na českomoravské vysočině měli lidé napořád v čerstvé paměti Benderovce, což byli uprchlíci německé armády Wehrmacht, kteří se ukrývali v okolních lesích. A tak se někdy stalo, že nějaká vyděšená venkovská babka, když viděla pochodující trampy v těchto mundúrech, pádila v panice do nejbližší policejní stanice a tam s vytřeštěnýma očima oznámila že: "Benderovci jdou". I když začátkem padesátých let už by v českých lesích žádni Benderovci neměli být, tak tehdejší SNBáci v duchu doby se okamžitě uchopili příležitosti aby učinili zákrok. To má mnoho tehdejších trampu napořád v paměti. I já jsem to několikrát zažil, ale neni mou myšlenkou se o tom zde rozepisovat.

Zmiňuji se o tom z důvodu, že to zřejmě vysvětluje proč se Anýzek zajímal o ty dva sotva dvanáctileté, nezletilé kluky, kteří seděli sice v úctyhodné vzdálenosti od místa, kde se shromaždovali trampové k potlachu, ale velice zvědavě pokukovali po tom všem "strašně" napínavém co se tam dělo. Anýzek k nám tehdy přišel a přímo se nás zeptal: "Co tady kluci děláte, běžte odsud pryč, to neni nic pro vaše oči". Já jsem mu odpověděl: Ale my se jenom díváme pane, nemůžeme tady zůstat"? Anýzek se zarazil a pak se mne zeptal po brněnsku:"A kterápak ty vlastně seš"? Odpověděl jsem mu: "Já su Mirek Karela." Anýzek se znovu zeptal: Ty jseš kluk Franty Karelovýho, tedy vlastně Ferryho z osady Cucanu. "Jo, to je můj taťka", odvětil jsem. Anýzek na to řekl: "Tak tedy zde můžete zůstat ale žádné blbosti, a nepleťte se mne mezi ty staré pardy u táboráku a ať vás ani nenapadne vzít si ešus a jit si pro pivo, to byste měli potom se mnou co dělat". Zůstali jsme na místě, tehdy se to odehrálo bez zásahu SNB a my jsme prožili sice trochu z povzdáli náš první trampsky potlach. Napořád jeden z těch nejlepších na které si pamatuji.

Od těch dob jsem se s Anýzkem a dalšími staršími kamarády stýkal častěji a častěji a s úsměvem si vzpomínám na všechny ty trampské sleziny kde Anýzek s vervou předzpívával píseň "Teta Anna" no tu jak se tam zpívá: kdo má růžový kalhoty a děla s nimi drahoty - Jo teta Anna, jak jsme se vždy v refrénu k Anýzkovi přidali. Anýzek byl všechny roky nadšený tramp vodák a několikrát jsme s nim sjížděli na kanoích jak řeku Jihlavku tak i Oslavku. Když už Anýzek byl dosti starý tak měl těžké se po dlouhém sezeni v kanoi narovnat a tak jsme ho v sedící pozici museli z té kanoe zvednout a on pak chvíli počkal než se mu zdřevěnělé a stáhnuté údy povolí natolik, aby se mohl narovnat a postavit na vlastni nohy.

Anýzkovi se někdy také říkalo táta brněnských trampů a to plným právem. Anýzek vychoval svým vlastním příkladem správného člověka, trampa a vodáka každým coulem, celé generace brněnských trampu žijících podle ideálů skautingu, zálesáctví a pravého nezištného kamarádství.

Když Anýzek měl šedesátku tak jsem pro něho napsal následující verše a myslím si, že i když je to více jak padesát roků, tak že obsah by se jistě hodil pro mnohého dnešního trampa vodáka.

KAMI říjen 2012

 

---

VODÁCKA ZPOVĚĎ

---

Když se blíži dovolená, svátek nebo neděle

celý den si popěvuji a tvářím se vesele

za několik málo hodin budu s plnou bagáži

se svou loďkou na kolečkách poklusávat k nádraží.

Ranní pára nad řekou vždy mně z klidu vyruší

moje srdce vodáka hned prudčeji zabuší

na pádle se kapky třpytí a racek krouží nad hlavou

na Váhu či na Lužnici jezdím s dobrou náladou.

Že každý večer jiný camp mám to mně vůbec nevadí

a že nohy studené mám a kytara mně neladí

vždyť zapálím si táborák a ten mně pěkně prohřeje

snad se zítra neudělám v tom je moje naděje.

Vždy když skončím vodní túru a domu se navracím

musím dělat inventuru o tom co po cestě poztrácím

avšak nedělám si z toho nic a zásoby si doplním

budu jezdit dál na vodu dokud svou loď neztratím.

 

---

KAMI říjen 2012

  stránku pripravil  Pekelník LP 2012

© TRAMP NET Pekelník