PUDEM NA BÉČINU

 

Ne není to chybně napsané. Přesně tak to vyslovovali brněnští trampové začátkem padesátých let když se rozhodovali jet na čundr do oblasti Moravského krasu v místech jménem Býčí skála. Než se rozepíši o tom jak se tam jezdilo a jak to tam vypadalo chci se zmínit, že tehdejší trampská místa byla k nalezení v celém okolí města Brna a to hlavně tam kam se mohlo dojet levně vlakem a nebo na vlastním kole a v mnoha případech dojít pěšky. Brno jak je známo leží více méně v údolí a brněnské okolí má mnoho míst kde trampové mohli najít potřebu aspoň přes sobotu a neděli prožít svoje romantické sny o Aljašce a divokém západu. Takže nejen údolí řek Svratky a Svitavy ale také později Jihlavky a Oslavky a dále Rudické propadání, Jedovnický rybnik, Říčky, Milešovické rybníky a další místa byla navštěvovaná trampy při zrodu a i pozdějším provádění brněnského trampingu.
Ohledně popisu a historie Býčí skály a celého moravského krasu je možné nahlédnout do nepřehledného materiálu popisující tuhle velice zajímavou část Moravy a to po všech možných stránkách. Tak se do takových popisů nemíním plést. Uvedu zde jen několik vzpomínek na to jak “BÉČINU” prožívali někteří brněnští trampové.
Na Býčí skálu se šlo od vlaku údolím ze stanice Adamov, přes řeku Svitavu okolo ”čínské zdi” ADASTU (Adamovské strojírny) a dále po tehdy málo frekventované silnici až k Býčí skále. Mladší trampové bez výdělku si vyprosili doma několik korun na lístek na vlak, také koupi kusu točeného koňského salámu a ruské rybí konzervy zvané saura. K tomu čtvrtku chleba a cibuli, trochu gruzínského čaje a šlo se na vandr. Na sebe každý vzal co právě měl, ti šťastnější měli boty kanadky, které koupili v Bazaru (opotřebované zboží) a nebo tak zvané “půllitry” které jim opatřil starší brácha z vojny. Půllitry to byly krátké kožené holínky se cvoky na podrážce, strašně škaredé a těžké ale přesto jedna z alternativ pro začínajícího trampíka. Usku tenkrát nebyl větši problém sehnat, ale spací pytel neměl nikdo to už by byl nepředstavitelný luxus. Místo toho stačila čtvrtka celty z německého stanu jehlanu a plstěná deka na přikrytí. Sekera, nůž, ešus a sirky a to bylo tak zhruba všechno co bylo potřeba pro pobyt v přírodě.

Trampové jsou od dávna proslulí také tím že si velice rychle najdou své vlastní pojmenování na různé věci, osoby a příhody. Takové jméno obyčejně okamžitě již při prvním vyslovení pasuje jak se říká: “jako zadek na nočník”. Tomu také bylo tak při pojmenování těch dvou jeskyní v okolí Býčí skály kde trampové s oblibou přenocovali. No, pokud se týká mého vlastního slovníku tak právě tato jména mně vždy připadala trochu vulgární, ale přesto musím přiznat, že s velkou přesností vystihovala první pocit, který každý měl kdo se zadíval na jejich ústi tedy otvor ve skalní stěně. Bez vetší potřeby fantazie a znalosti ženské anatomie připomínal otvor jak té větší tak i té menší jeskyně ústí ženského pohlavního orgánu. Ta větší pokud si pamatuji se oficielně jmenuje Jáchymka ale jméno té menší na protější skále neznám a asi žádné jméno nemá. Ta větší jeskyně má tedy očividně přesný tvar takového ženského otvoru a brněnští trampové ji nazývali PIČA. Promiňte mi užití tohoto slova ale v mém příspěvku jsem ho musel uvést abych zachoval autentičnost mého vyprávění.

No a otvor té menší jeskyně vypadal přesně jako horní polovina takového otvoru a tak ji trampové jednoduše pokřtili na PŮLPIČA. Ta menší jeskyně nebyla mezi stromy ve stráni vůbec vidět a muselo se k ní poměrně obtížně lézti asi osem metrů po příkré skále. My jsme spávali v obou jeskyních podle toho kolik nás tam právě bylo. V té větší se nás mohlo vyspat mnoho najednou ale v té “půlce” tak nanejvýše pět najednou a to jsme se museli pořádně zmáčknout. Za to nám ale bylo teplo i když jeskyně bývají tak jako tahle jeskyně i v létě vždy o něco chladnější než okolní vzduch. Pod “půlkou” tekl také potůček kde jsme mohli nabrat vodu na uvaření čaje a nebo polévky a také umýt očazený ešus.
Kamarádi, kteří v padesátých létech rádi jezdili na “BÉČINU” byli kromě nás kluků z brněnského předměstí Židenice také na příklad kluci z Wintráku (náměstíčko v v Brně). Tenkrát nepsaným “králem” Béčiny byl kamarád zvaný Vasil (Jara Habán), který později byl příslušníkem osady LUTNA společně s dnes už legendárními kamarády Petecem, Usmanem, Renáčem a dalšími pardy. Vasil byl před vojnou známý jako “pořádné véplatář” což znamenalo, že neměl nikdy pro ránu daleko a většina kamarádů před ním měla také z toho důvodu velký respekt. Přesto to byl výborný a srdečný kamarád, který když se oženil a postavil chajdu na Jihlavce kousek od chaty Jury Cancáka se uklidnil a byl u všech velmi oblíbený. Snad jeho prudká povaha a temperament se dá vysvětlit tím že Vasil měl příčinou svého vysokého tlaku poměrně krátký doutnák a také bohužel i život. Jednoho rána ho našli kamarádi kousek za jeho chatou již bez života. Srdce to nevydrželo.
 

Také kamarád Lopata se svým tehdy nerozlučným dvojníkem Mindou rádi jezdili do jeskyní, které s nadšením prolézali. Stačil jim k tomu starý pracovní owerall a lampa zvaná karbidka. Zvláště Lopata vlezl kamkoliv i tam kam se nikdo jiný neodvážil i když tam byla spousta netopýrů, pavučin,a pavouků a kdo ví co ještě čeho. Lopata byl vůbec originál. Blonďatá hlava s poměrně řídkými vlasy a velké brýle s oduševnělým výrazem ve tváři připomínal tento kamarád nejspíše vědeckého pracovníka a nebo i profesora ale to byla jenom kamufláž. Za tímto zevnějškem a očima tohoto kamaráda se ukrýval pořádně divoký tramp který neměl nikdy daleko k tomu aby kamarádům neprovedl nějakou tu kanadu. Jednou když jsme seděli u našeho ohýnku a připravovali v kotlíku naše skrovné jídlo přišel k nám Lopata a ptal se: “co to máte dobrýho kluci?” No co by, nějaké guláš nebo něco podobného, odvětili jsme. Když jsme mu odpovídali tak jsme najednou viděli že se mu něco pohybuje na břiše pod košilí. Lopata byl známý tím, že si strčil za košili všechno možné a tak jsme ani o tom nepřemýšleli. Jeden z nás se ale zeptal: co to máš za tou košilí? Lopata se uchechtnul jako by na takovou otázku čekal a odpověděl : ale nic zvláštního. Vyhrnul si kosili u pasu a pustil mezi nás sedící kroutící se zmiji. My jsme vylétli jako vystřelení a prchali pryč všemi směry. Lopata se o zmiji nestaral, vytáhl svou velkou lžíci kterou měl vždy pohotově u sebe klidně si sednul k našemu kotlíku a začal se ládovat naším gulášem. My jsme se nepřiblížili až když se zmije odplazila. Podšívka Lopata si připravil plán jak nás odehnat od našeho jídla, když totiž chytil tu zmiji tak jí klackem vylámal zuby a strčil si ji za kosili. No a jak můžete číst tak mu to fungovalo podle jeho přáni. Když jsme se za nadávání vrátili k našemu ohýnku připraveni popadnout kamaráda Lopatu a hodit ho do vody řekl Lopata: kluci doufám ,že se nezlobíte. Když to bylo za všechny prachy vás vidět jak jste vyskočili jako postřelení zajíci. Potom sáhnul do svého chlebníku vytáhnul kus točené klobásy podal nám ji a řeknul tady máte abyste nepřišli ke škodě. I kamarád Lopata už dávno odešel tam kam odešli otcové a mraky.
 

Ruku na srdce, jistě i dnes již dávno stříbrovlasí trampové by neradi vyprávěli svým vnoučatům o tom co prováděli za skopičiny ve svém mládi. Ale to snad k tomu mládí i patři a vždycky to tak bylo a asi bude. Hlavni tedy je že když už se ta nijaká klukovina provede tak že to nikomu vážně neublíží. Tak jak to vždy bylo a má být mezi trampy a pravými kamarády.
 

Na všechny ty dnes zmizelé kamarády si už ani nemohu vzpomenout a ještě méně je vyjmenovat. Polda, Basa, Řízek, Hornódla, Vikin, Blondec, Ráfek a další jsou už dávno pryč. To co zbylo na stěnách jeskyní v blízkosti Býčí skály už jsou jenom jejich čmoudem nesčetných ohňů šaslé nápisy.
 

V obou jeskyních totiž návštěvníci ode dávna uhlíkem a nebo kamenem zvěčňovali své iniciály a více méně trefné oduševnolesti. Právě v “půlce” bylo snad těch nápisu od pubertálních trampů více než někde jinde. Za několik tisíc roků si budou určitě bádající archeologové lámat hlavu tím co to vlastně znamenalo: “ Polda je vůl” , “SNB je prase”a nebo “Božka ta ju teda má” , a nebo také” Byl jsem tady Prcek”.
 

KAMI listopad 2015
 

Mirek Karela - Švédsko

listopad 2015

  stránku pripravil  Pekelník LP 2015

© TRAMP NET Pekelník