|
|
 |
|
Pozdrav z
USA a pre nás ďalekého Colorada sme dostali od kamaráta -
trampského pesničkára a spisovateľa Jerryho Pupála Vecka, zo
SPOJENÝCH TRAMPSKÝCH OSÁD COLORADO. Kamarát Pupál sa nám zdôveril
s tým že napísal svojú ďalšiu knihu o amerických indiánoch a
čoskoro bude vydaná tlačou.
Ale dajme
radšej slovo kamarátovi Pupálovi...
Když
jsem dokončil knihu Hobo a jiná chasa, tak mi Hanka Hosnedlová
předhodila a navrhla další námět na novou knihu. Hanka mi
navrhovala napsat něco o strašidelných místech zvaných ghost
towns. Fakt je, že jsme tehdy už měli za sebou návštěvu místa
zvaného Sand Creek (Pískový potok) v Coloradu, kde bylo
zavražděno mnoho indiánů. Žen i dětí. Třetí kavalerii tehdy
vedl plukovník Chivington, který byl později za tento masakr
kritizován. Proto jsem se rozhodl napsat něco o indiánské
historii. O historii indiánských válek. Ne všechny bitvy jsem
zachytil v knize Co viděla americká prérie, ale určitou
posloupnost či následnost jsem se snažil zachovat. Kniha je ve
fázi tak zvaného proofreading. To znamená odhalení a opravení
nalezených chyb a překlepů.
Nicméně musím uznat, že
návrh Hanky je také velice zajímavý. Aspoň co se další
historie Divokého západu týče.
Posíláme pozdrav Tramp Netu.
Pupál a Dana
|
 |
|
Následne
sme kamaráta Pupála požiadali o zverejnenie krátkeho úryvku
z jeho novej knihy na TRAMP NETe. Pupál nám zaslal dokonca jednu
celú kapitolu z jeho novej pripravovanej knihy a tak máte možnosť
týmto spôsobom do ešte nevydanej knihy nahliadnuť aj vy.
|
|
|
|
Výňatek z připravované knihy o Amerických indiánech
Jerry
Pupál Vecka
CO VIDĚLA AMERICKÁ
PRÉRIE |
|
|
|
|
 |
|
Titul knihy Jerryho Pupála Vecka a fotka mohyly poblíž
pevnosti Fort Fetterman. Na tomto místě zahynulo
osmdesát vojáků včetně poručíka Fettermana. Je to
historické místo s nádherným výhledem na krajinu státu
Wyoming.
|
|
|
|
|
|
|
My jsme
nežádali bílého muže, aby k nám přišel. Vznešený Duch dal nám
tuto zem.
Zdejší zem je náš domov. Vy máte svoji zem a my se do
vás nemícháme a ani nezasahujeme.
Velký duch nám také dal mnoho
zvěře.
Ptáme se, kde je?
Crazy Horse
|
|
|
|
|
 |
|
|
Územní nároky a problémy byly znovu centrem konfliktu. Pod
vedením náčelníka zvaného Red Cloud – Červený mrak – započaly
bitky brzy po povstání v Minnesotě. Nemalou měrou k celému konfliktu
přispívali prospektoři a těžební průmysl. Přicházeli stále
noví emigranti, zabírali zem a indiánům z kmene Teton Lakota
se tato situace absolutně nelíbila. Jednalo se zhruba o území,
které je nyní v Montaně a ve Wyomingu.
|
|
V roce 1862 cestoval krajinou John Bozeman a zvolil přímou
cestu skrze území kmene Teton. Další odvážní dobrodruzi ho
samozřejmě následovali. Rozličné skupiny indiánů Teton Oglala
s Red Cloudem a Hunkpapa se Sitting Bullem a také kmen Brulé s
náčelníkem Spotted Tail – Flekatý ohon – odsuzovaly narušování
jim přidělených území. A stejně tak kmen Severních Cheyennů,
kde vládl náčelník Dull Knife – Tupý nůž – a Severních Arapahů,
kterým vládl Black Bear – Černý medvěd.
|
V roce 1865 indiáni
začali napadat vojenské patroly a vagony emigrantů a vůbec
všechny, kteří se nacházeli na emigrantských cestách zvaných
Bozeman nebo Oregon Trail.
Generál Patrick Connor vyslal tři vojenské skupiny s cílem
potrestat nepřátelské kmeny. Bylo těžkým oříškem objevit
indiánské tábory. Indiáni úspěšně používali partyzánskou
taktiku. Napadli nepřítele a zmizeli. Vojákům se přesto
podařilo zničit indiánský tábor Severních Arapahů. V roce 1866
pouze někteří náčelníci přijali pozvání bílého muže a přijeli
do pevnosti Fort Laramie. Diskutovalo se o podmínkách smlouvy.
Red Cloud trval na tom, že žádná pevnost nesmí být postavena
podél Bozeman Trailu. Čelní představitelé armády odmítli jeho
požadavek a chief Red Cloud odjel i se svými válečníky. Odjeli,
aby se připravili na válku.
Vojáci pod velením plukovníka Henryho Carringtona postavili
pevnost Fort Reno a pustili se do budování nových
strategických obranných pevností v severním Wyomingu a v jižní
Montaně. Účel byl jediný. Střežit trail. Nájezdy však
pokračovaly a budovatelům nebylo zdaleka dopřáno klidu. Do
obrazu indiánské historie vstoupil Crazy Horse – Bláznivý kůň.
Byl to mladý indián z kmene Oglala, ale již s pověstí
nebojácného válečníka a mistra strategie. Byl to on, kdo v
roce 1866 nastražil osvědčenou léčku, která byla nesčetněkrát
s úspěchem použitá. On sám byl hlavní aktér a sehrál skvělou
úlohu.
Vzhledem k tomu, že nebyla uzavřena žádná konkrétní smlouva s
indiány, tak se stavělo. Vojáci doslova dřeli. Co potřebovali
k tomu, aby dílo vyrůstalo, bylo dřevo. Potřebovali dostatek
stavebního materiálu. Museli mít dřevo i k topení. Vyjížděli
každý den z pevnosti, káceli stromy a přiváželi zpátky klády
naložené na vozech. Ale věc měla háček – tyto dřevařské kolony
byly neustále napadány. Jednoho dne začala dřevaře obtěžovat
malá skupina indiánů. Najížděli na kolonu, aby vzápětí
obraceli koně zpátky. Velitel pevnosti vyslal skupinu vojáků,
aby kolonu ochránili. Rozkaz byl stručný: Zabezpečit návrat
kolony do pevnosti. Nic víc. Za tím účelem vyjel z pevnosti
poručík Fetterman s osmdesáti vojáky.
Poručík Fetterman s jednotkou pěšáků a s kavalerií snadno
odrazil dorážející tlupu válečníků. Zdálo se mu velice snadné
zahnat indiány. Tlupa rudochů se však vrátila a za bojového
halekání zahájila znovu útok. Tentokrát je slávychtivý poručík
nejen snadno odrazil, ale pokračoval v dalším pronásledování.
Zapomněl na velitelův důsledný rozkaz.
Sám Bláznivý kůň dokázal to, co bylo příčinou katastrofy.
Popojížděl, unikal, aby i z koně spadl, a všelijak předstíral,
že jeho zvíře má velký problém. Poručík nabyl přesvědčení, že
bude snadné indiána i s několika válečníky zlikvidovat.
Následoval je až do údolí, kde vojenskou jednotku napadli po
obou stranách ukrytí válečníci. Neméně než tisíc pět set
skrytých indiánů čekalo, aby Fettermanovu jednotku
zlikvidovali. A také se tak stalo. Napadli je ze všech stran a
pobili. Absolutně nikdo nepřežil. Žádnému z vojáků se
nepodařil únik zpět do pevnosti. Někteří z pěšáků se navzájem
postříleli, udělali si poslední službu. A mrtvoly byly
rituálně zohyzděny.
Po této katastrofě nazývané Fetterman Fight – Fettermanova
pranice – armáda vyslala čerstvé jednotky, které byly
vyzbrojeny modernějšími puškami. Puškami, které byly schopné
rychlejší palby. Nabíjely se mnohem snadněji, takže rány z
těchto zbraní padaly jedna za druhou. Zbraně zvané
breach-loading rifles – zepředu nabíjené pušky.
|
 |
|
Puška Springfield 1866 - byla zepředu nabíjená náboji ráže
.50/70 Goverment. Náboje měly střední rozbušku s náloží 70
grainů / 4.5 g černého prachu. Nábojnice se dala vytáhnout
prsty, anebo za pomocí tyčky, pakliže zklamalo automatické
vytahování. Vyrobeno bylo 52 000 kusů v továrně Springfield.
Byly vyráběny dva modely. Model 1866 Short Rifle a model 1866
Cadet rifle. Vynálezcem předního nabíjení, a tím pádem rychlé
palby byl Erskine S. Allin. Stejná zbraň byla použita s
úspěchem v bitvě zvané Hayfield Fight, když se sklízelo seno v
Montaně.
Laskavost muzea v pevnosti Phil Kearny, Wyoming, USA.
|
|
|
|
Na tyto
moderní zbraně Red Cloud se svými válečníky později těžce
doplatil. Utržili těžké ztráty na životech. Stalo se tak ve
dvou bitvách. Jedna je známa jako Hayfield Fight – Pranice při
sklízení sena – a druhá, krvavější, jako Wagon Box Fight –
Bitka za korbami vozů.
Nájezdy indiánů nepřestávaly, a proto se federální vláda ve
Washingtonu rozhodla, že udržování obou cest – Oregon a
Bozeman Trail – je příliš nákladné. Světe, zboř se! Podřídili
se podmínkám náčelníka Red Clouda. Znovu se sešli v pevnosti
Fort Laramie a tentokrát byla smlouva podepsána. Velice
důležitá smlouva a platí snad i dodnes! Vládní zástupci
souhlasili s opuštěním pevností a zrušením obou cest na západ.
Armáda se stáhla z regionu a indiáni přestali vyrážet na
válečnou stezku. Nicméně spálili do mrtě všechny pevnosti na
Bozeman Trailu a všechny srubové stavby a obchody – Traiding
Post. Siouxové a jejich spojenci v tomto kole v bitvách
Velkých plání – co, milý čtenáři? – indiáni vyhráli! Nějak
často myslím na majora Terazkyho!
Bílá rasa však dál neustále vnikala do indiánských území. Na
těchto územích se totiž opět nacházelo zlato, kožešiny a
dobrodružství. Současně si v té době kmeny Jižních Cheyennů a
Centrálních Arapahů vymohly malé ústupky od bílých a další
smlouva byla podepsána. Smlouva zvaná Medicine Lodge Treaty.
Spatřila světlo světa v roce 1867. A jak to bylo podrobně s
oním zmiňovaným poručíkem Fettermanem? Byl mladý a
ctižádostivý a chtěl mermomocí něco dokázat! Vešel do historie
a umřel mladý. Vraťme se tedy zpět.
Když byli dřevaři napadeni a kapitán pevnosti Fort Phil Kearny
vyslal – ač s nedůvěrou – k veliteli oddílu poručíka
Fettermana, výslovně zdůraznil rozkaz. „Poručíku Fettermane!
Podpořte dřevorubce a umožněte jim cestu zpět do pevnosti. Nic
víc a nic míň!“ velel kapitán velice důrazně.
Původně byl velitelem jednotky určen zkušenější a starší
poručík, ale Fetterman trval na svém a naléhal na kapitána.
Byl nažhavený prokázat svoje schopnosti a něco dokázat. V té
době bylo známo jeho prohlášení: „Dejte mi osmdesát vojáků a
já v tomto kraji vyhladím indiány!“ Vytahoval se. Jeho
nevhodnou a drzou vychloubačnost indiáni brali v úvahu. Dobře
o ní věděli a pamatovali si ji. Než jednotka vyrazila z
pevnosti, kapitán znovu opakoval rozkaz. „Zaručit návrat vozů
s nákladem a okamžitě zpět do bezpečí pevnosti! Poručíku
Fettermane! Rozumíte?“ ptal se s důrazem. Nedočkal se odpovědi.
Poručík něco zabrblal, jako že provede či „yes sir“ a podobně,
ale neudělal a neprovedl. Mladý a ctižádostivý poručík podlehl
indiánským lstivým svodům a taktice zkušených válečníků. A
čekalo jich v kopcích mnohem víc.
Kolem dřevařů objížděla malá skupina indiánů. Děsně řvali, ale
drželi se mimo dostřel. V té době se střílelo z předovek a
sypal se černý prach do hlavně. Někdy víc a někdy míň. Potom
se vecpala koule obalená těsnítkem. Obalená do plínky, aby
dolétla dál. Indiáni to považovali za zbytečné, kule měli v
ústech a po nasypání prachu tyhle kule plivali do hlavně.
Průměr koulí byl záměrně menší, a tím pádem bez problému kule
spadla na nálož prachu. Taky nedolétla daleko. Někdy i
vypadla. Měla rozhodně menší razanci.
|
|
Když malá skupina řvoucích válečníků uviděla Fettermanovy
jezdce s vojáky, zachvátila je panika. Zděšeně poskakovali a
strhávali koně a ukazovali absolutní neschopnost. Začali
ustupovat. Na to se nechal nalákat Fetterman. Zavelel svým
podřízeným: „Do boje a nikoho nešetřit!“ Jako kouzelným
proutkem indiány dotahovali, aby je vzápětí opět z dostřelu
ztratili. Sám Crazy Horse z koně spadl a začal prohlížet svému
koni kopyta. Kůň opravdu kulhal. I on sám nějak divně
poskakoval a poskytoval obraz dokonale zmateného rudocha.
Taktika nedokonalého ústupu se opakovala několikrát, až do
okamžiku, kdy se vojáci nacházeli v údolí obklopeném kopci. A
v tom okamžiku začla vřava.
|
|
 |
Nápis na mohyle poblíž pevnosti Fort Fetterman
|
|
|
|
Na kopcích a z obou stran se vyrojili indiáni. Za šílené jízdy
se od jejich stran oddělili jezdci, kteří uzavřeli ústupovou
cestu. Marně dával trubač povel k ústupu. Začal boj muže proti
muži. Indiáni byli v obrovské přesile a celá řež trvala jen
dvacet minut. Nakonec zůstalo několik jezdců ukrytých za
padlými zvířaty. Rudí jedinou ztečí je bleskově dostali. Dva
poslední kavaleristé se navzájem střelili do hlavy. Indiáni
dodrželi své zvyky a skalpovali všechny. Taky všechny pořezali
a zohyzdili. Později udělali z kůstek prstů náramky. Víra je
silná a víra je poslední, co jednomu zůstane. Záleží na tom,
jak se vyvedla!
Co nebylo dobré, byla skutečnost, že v pevnosti zůstala
nepatrná jednotka vojáků. Nastaly oprávněné obavy, že indiáni
zaútočí znovu. Byla zima a třeskuté mrazy. Nikdo se dobrovolně
nepřihlásil k tomu stát se kurýrem. A bylo nutné někoho a
ihned vyslat do pevnosti Fort Laramie. Oznámit katastrofu a
zabezpečit vyslání vojenské pomoci do pevnosti zbylých.
Konečně se našel jedinec a dostal od kapitána nejlepšího koně.
Odvážný muž se jmenoval Portugee Philips. Vyjel v noci ve
strašných a drsných zimních podmínkách a ujel tu cestu za tři
dny a dvě noci. Správnou cestu však nacházel kůň. Jezdec se
spíš jen kymácel v sedle. Dojel do pevnosti a tam v budově
důstojníků se právě konal ples. Všichni byli vyšňoření, ženy
voněly voňavkami a muži si ťukali na zdraví. A do toho přijel
utrmácený jezdec s ohromující zprávou. Pomoc vyrazila během
několika hodin. Portugee Philips se celý týden léčil, ale jeho
kůň podlehl útrapám. A štěstí bylo, že Red Cloud už
nezaútočil. Jeho kmen oslavoval velké vítězství u táborových
ohňů.
|
 |
|
Mohyla postavená z kamene na památku odvážnému jezdci
Portugee Philips, který v mrazu a nepohodě dojel do
pevnosti Fort Laramie a požádal o pomoc pro ohroženou
pevnost.
|
|
|
|
Ve zmiňovaném údolí tragické bitvy je postavená mohyla na
památku poručíka Fettermana a jeho vojáků. Nedaleko odtud je
pevnost – anebo to, co z ní zbylo – Fort Phil Kearney. A
nedaleko pevnosti se nachází další památník. Wagon Box Fight.
To byla ta pranice, kde se napadení ukrývali za sundanými
korbami vozů a měli, aspoň se rudým zdálo, nepředstavitelně
rychlé pušky. Vozové korby byly zhotoveny ze silných desek a
byly předovkami neprůstřelné. Na každou noc vojáci i civilisté
korby sundali a rozestavěli je do kruhu. Tím pádem vznikl
dokonalý ochranný val.
|
 |
|
Na obrázku je originální korba vozu, za kterými se
ukrývali napadení dřevorubci a vojáci. Zdařile
odráželi útoky indiánů, protože byli dobře ukrytí a
měli nové pušky ráže .50/70 Remington
|
|
|
|
|
 |
|
Tabule, která zhruba popisuje bitvu s indiány, které
vedl Chief Red Cloud, a kde byly použity modernější
zbraně nabíjené zepředu.
|
|
|
|
Dvakrát po sobě poslal Red Cloud své válečníky na obranný val
dřevorubců a dvakrát byli indiáni odraženi. Ztráty na straně
rudochů byly velké. Moderní pušky byly nepřekonatelné. Opět a
opět se chrabří bojovníci přesvědčovali o tom, že po první
salvě nenastane žádná pauza. Zkrátka padala rána za ránou a
padali indiáni. Hlavně pušek byly doslova rozžhavené. Hrstka
dobře vyzbrojených třiceti mužů dokázala odrazit mohutnou
přesilu a postřílet šedesát indiánů. Historické záznamy
ukazují, že bylo na straně indiánů sto dvacet zraněných. Red
Cloud odtáhl a dřevařská výprava také. Na druhé straně, ač za
hradbou a dobře krytí korbami, přesto padlo šest mužů a dva
muži byli zraněni.
|
|
 |
|
Fousatý stopař Roger, který rád pomohl a vysvětlil
sporné otázky v Cody, Wyoming.
|
|
|
|
|
 |
|
S tímto pickupem jsme s Danou projížděli Wyoming,
Montanu a Jižní Dakotu. Fotila Dana a fotka je z
pohoří Bighorne Mountains z místa zvaného Medicine
Wheel. Je to posvátné indiánské místo, které stále
slouží kmenovým rituálům.
|
|
|
|
Výňatek z připravované knihy o Amerických indiánech
Jerry
Pupál Vecka
CO VIDĚLA AMERICKÁ
PRÉRIE
Text a
fotografie Jerry Pupál Vecka
Stránku pripravil
Pekelník
Doplnené
ilustračné fotografie a grafika:
Lupino z trampskej
osady PARDALI /Portland USA/
Pekelníkov
trampský archív a TRAMP NET
2013
|
|
|
|
|
|
|
Mapa, která ukazuje, kde žili indiáni
v Severní Americe. |
|
|
|
|
Hudba v
pozadí stránky
Pieseň "Vzpomínka
na staré campy" hraje Pupál.
Napísal Jerry
Vecka - Pupál z STO Colorado v USA.
|
|
|
|
|