Výňatek z připravované knihy o Amerických indiánech

Jerry Pupál Vecka

CO VIDĚLA AMERICKÁ PRÉRIE

 
Titul knihy Jerryho Pupála Vecka a fotka mohyly poblíž pevnosti Fort Fetterman. Na tomto místě zahynulo osmdesát vojáků včetně poručíka Fettermana. Je to historické místo s nádherným výhledem na krajinu státu Wyoming.

My jsme nežádali bílého muže, aby k nám přišel. Vznešený Duch dal nám tuto zem.

Zdejší zem je náš domov. Vy máte svoji zem a my se do vás nemícháme a ani nezasahujeme.

Velký duch nám také dal mnoho zvěře.

Ptáme se, kde je?
                                         
                                            Crazy Horse

Územní nároky a problémy byly znovu centrem konfliktu. Pod vedením náčelníka zvaného Red Cloud – Červený mrak – započaly bitky brzy po povstání v Minnesotě. Nemalou měrou k celému konfliktu přispívali prospektoři a těžební průmysl. Přicházeli stále noví emigranti, zabírali zem a indiánům z kmene Teton Lakota se tato situace absolutně nelíbila. Jednalo se zhruba o území, které je nyní v Montaně a ve Wyomingu.

V roce 1865 indiáni začali napadat vojenské patroly a vagony emigrantů a vůbec všechny, kteří se nacházeli na emigrantských cestách zvaných Bozeman nebo Oregon Trail.

Generál Patrick Connor vyslal tři vojenské skupiny s cílem potrestat nepřátelské kmeny. Bylo těžkým oříškem objevit indiánské tábory. Indiáni úspěšně používali partyzánskou taktiku. Napadli nepřítele a zmizeli. Vojákům se přesto podařilo zničit indiánský tábor Severních Arapahů. V roce 1866 pouze někteří náčelníci přijali pozvání bílého muže a přijeli do pevnosti Fort Laramie. Diskutovalo se o podmínkách smlouvy. Red Cloud trval na tom, že žádná pevnost nesmí být postavena podél Bozeman Trailu. Čelní představitelé armády odmítli jeho požadavek a chief Red Cloud odjel i se svými válečníky. Odjeli, aby se připravili na válku.

Vojáci pod velením plukovníka Henryho Carringtona postavili pevnost Fort Reno a pustili se do budování nových strategických obranných pevností v severním Wyomingu a v jižní Montaně. Účel byl jediný. Střežit trail. Nájezdy však pokračovaly a budovatelům nebylo zdaleka dopřáno klidu. Do obrazu indiánské historie vstoupil Crazy Horse – Bláznivý kůň. Byl to mladý indián z kmene Oglala, ale již s pověstí nebojácného válečníka a mistra strategie. Byl to on, kdo v roce 1866 nastražil osvědčenou léčku, která byla nesčetněkrát s úspěchem použitá. On sám byl hlavní aktér a sehrál skvělou úlohu.

Vzhledem k tomu, že nebyla uzavřena žádná konkrétní smlouva s indiány, tak se stavělo. Vojáci doslova dřeli. Co potřebovali k tomu, aby dílo vyrůstalo, bylo dřevo. Potřebovali dostatek stavebního materiálu. Museli mít dřevo i k topení. Vyjížděli každý den z pevnosti, káceli stromy a přiváželi zpátky klády naložené na vozech. Ale věc měla háček – tyto dřevařské kolony byly neustále napadány. Jednoho dne začala dřevaře obtěžovat malá skupina indiánů. Najížděli na kolonu, aby vzápětí obraceli koně zpátky. Velitel pevnosti vyslal skupinu vojáků, aby kolonu ochránili. Rozkaz byl stručný: Zabezpečit návrat kolony do pevnosti. Nic víc. Za tím účelem vyjel z pevnosti poručík Fetterman s osmdesáti vojáky.

Poručík Fetterman s jednotkou pěšáků a s kavalerií snadno odrazil dorážející tlupu válečníků. Zdálo se mu velice snadné zahnat indiány. Tlupa rudochů se však vrátila a za bojového halekání zahájila znovu útok. Tentokrát je slávychtivý poručík nejen snadno odrazil, ale pokračoval v dalším pronásledování. Zapomněl na velitelův důsledný rozkaz.

Sám Bláznivý kůň dokázal to, co bylo příčinou katastrofy. Popojížděl, unikal, aby i z koně spadl, a všelijak předstíral, že jeho zvíře má velký problém. Poručík nabyl přesvědčení, že bude snadné indiána i s několika válečníky zlikvidovat. Následoval je až do údolí, kde vojenskou jednotku napadli po obou stranách ukrytí válečníci. Neméně než tisíc pět set skrytých indiánů čekalo, aby Fettermanovu jednotku zlikvidovali. A také se tak stalo. Napadli je ze všech stran a pobili. Absolutně nikdo nepřežil. Žádnému z vojáků se nepodařil únik zpět do pevnosti. Někteří z pěšáků se navzájem postříleli, udělali si poslední službu. A mrtvoly byly rituálně zohyzděny.

Po této katastrofě nazývané Fetterman Fight – Fettermanova pranice – armáda vyslala čerstvé jednotky, které byly vyzbrojeny modernějšími puškami. Puškami, které byly schopné rychlejší palby. Nabíjely se mnohem snadněji, takže rány z těchto zbraní padaly jedna za druhou. Zbraně zvané breach-loading rifles – zepředu nabíjené pušky.

Na tyto moderní zbraně Red Cloud se svými válečníky později těžce doplatil. Utržili těžké ztráty na životech. Stalo se tak ve dvou bitvách. Jedna je známa jako Hayfield Fight – Pranice při sklízení sena – a druhá, krvavější, jako Wagon Box Fight – Bitka za korbami vozů.
Nájezdy indiánů nepřestávaly, a proto se federální vláda ve Washingtonu rozhodla, že udržování obou cest – Oregon a Bozeman Trail – je příliš nákladné. Světe, zboř se! Podřídili se podmínkám náčelníka Red Clouda. Znovu se sešli v pevnosti Fort Laramie a tentokrát byla smlouva podepsána. Velice důležitá smlouva a platí snad i dodnes! Vládní zástupci souhlasili s opuštěním pevností a zrušením obou cest na západ.
Armáda se stáhla z regionu a indiáni přestali vyrážet na válečnou stezku. Nicméně spálili do mrtě všechny pevnosti na Bozeman Trailu a všechny srubové stavby a obchody – Traiding Post. Siouxové a jejich spojenci v tomto kole v bitvách Velkých plání – co, milý čtenáři? – indiáni vyhráli! Nějak často myslím na majora Terazkyho!
Bílá rasa však dál neustále vnikala do indiánských území. Na těchto územích se totiž opět nacházelo zlato, kožešiny a dobrodružství. Současně si v té době kmeny Jižních Cheyennů a Centrálních Arapahů vymohly malé ústupky od bílých a další smlouva byla podepsána. Smlouva zvaná Medicine Lodge Treaty. Spatřila světlo světa v roce 1867. A jak to bylo podrobně s oním zmiňovaným poručíkem Fettermanem? Byl mladý a ctižádostivý a chtěl mermomocí něco dokázat! Vešel do historie a umřel mladý. Vraťme se tedy zpět.
Když byli dřevaři napadeni a kapitán pevnosti Fort Phil Kearny vyslal – ač s nedůvěrou – k veliteli oddílu poručíka Fettermana, výslovně zdůraznil rozkaz. „Poručíku Fettermane! Podpořte dřevorubce a umožněte jim cestu zpět do pevnosti. Nic víc a nic míň!“ velel kapitán velice důrazně.
Původně byl velitelem jednotky určen zkušenější a starší poručík, ale Fetterman trval na svém a naléhal na kapitána. Byl nažhavený prokázat svoje schopnosti a něco dokázat. V té době bylo známo jeho prohlášení: „Dejte mi osmdesát vojáků a já v tomto kraji vyhladím indiány!“ Vytahoval se. Jeho nevhodnou a drzou vychloubačnost indiáni brali v úvahu. Dobře o ní věděli a pamatovali si ji. Než jednotka vyrazila z pevnosti, kapitán znovu opakoval rozkaz. „Zaručit návrat vozů s nákladem a okamžitě zpět do bezpečí pevnosti! Poručíku Fettermane! Rozumíte?“ ptal se s důrazem. Nedočkal se odpovědi. Poručík něco zabrblal, jako že provede či „yes sir“ a podobně, ale neudělal a neprovedl. Mladý a ctižádostivý poručík podlehl indiánským lstivým svodům a taktice zkušených válečníků. A čekalo jich v kopcích mnohem víc.

Kolem dřevařů objížděla malá skupina indiánů. Děsně řvali, ale drželi se mimo dostřel. V té době se střílelo z předovek a sypal se černý prach do hlavně. Někdy víc a někdy míň. Potom se vecpala koule obalená těsnítkem. Obalená do plínky, aby dolétla dál. Indiáni to považovali za zbytečné, kule měli v ústech a po nasypání prachu tyhle kule plivali do hlavně. Průměr koulí byl záměrně menší, a tím pádem bez problému kule spadla na nálož prachu. Taky nedolétla daleko. Někdy i vypadla. Měla rozhodně menší razanci.

Na kopcích a z obou stran se vyrojili indiáni. Za šílené jízdy se od jejich stran oddělili jezdci, kteří uzavřeli ústupovou cestu. Marně dával trubač povel k ústupu. Začal boj muže proti muži. Indiáni byli v obrovské přesile a celá řež trvala jen dvacet minut. Nakonec zůstalo několik jezdců ukrytých za padlými zvířaty. Rudí jedinou ztečí je bleskově dostali. Dva poslední kavaleristé se navzájem střelili do hlavy. Indiáni dodrželi své zvyky a skalpovali všechny. Taky všechny pořezali a zohyzdili. Později udělali z kůstek prstů náramky. Víra je silná a víra je poslední, co jednomu zůstane. Záleží na tom, jak se vyvedla!

Co nebylo dobré, byla skutečnost, že v pevnosti zůstala nepatrná jednotka vojáků. Nastaly oprávněné obavy, že indiáni zaútočí znovu. Byla zima a třeskuté mrazy. Nikdo se dobrovolně nepřihlásil k tomu stát se kurýrem. A bylo nutné někoho a ihned vyslat do pevnosti Fort Laramie. Oznámit katastrofu a zabezpečit vyslání vojenské pomoci do pevnosti zbylých. Konečně se našel jedinec a dostal od kapitána nejlepšího koně.
Odvážný muž se jmenoval Portugee Philips. Vyjel v noci ve strašných a drsných zimních podmínkách a ujel tu cestu za tři dny a dvě noci. Správnou cestu však nacházel kůň. Jezdec se spíš jen kymácel v sedle. Dojel do pevnosti a tam v budově důstojníků se právě konal ples. Všichni byli vyšňoření, ženy voněly voňavkami a muži si ťukali na zdraví. A do toho přijel utrmácený jezdec s ohromující zprávou. Pomoc vyrazila během několika hodin. Portugee Philips se celý týden léčil, ale jeho kůň podlehl útrapám. A štěstí bylo, že Red Cloud už nezaútočil. Jeho kmen oslavoval velké vítězství u táborových ohňů.

Ve zmiňovaném údolí tragické bitvy je postavená mohyla na památku poručíka Fettermana a jeho vojáků. Nedaleko odtud je pevnost – anebo to, co z ní zbylo – Fort Phil Kearney. A nedaleko pevnosti se nachází další památník. Wagon Box Fight. To byla ta pranice, kde se napadení ukrývali za sundanými korbami vozů a měli, aspoň se rudým zdálo, nepředstavitelně rychlé pušky. Vozové korby byly zhotoveny ze silných desek a byly předovkami neprůstřelné. Na každou noc vojáci i civilisté korby sundali a rozestavěli je do kruhu. Tím pádem vznikl dokonalý ochranný val.

Dvakrát po sobě poslal Red Cloud své válečníky na obranný val dřevorubců a dvakrát byli indiáni odraženi. Ztráty na straně rudochů byly velké. Moderní pušky byly nepřekonatelné. Opět a opět se chrabří bojovníci přesvědčovali o tom, že po první salvě nenastane žádná pauza. Zkrátka padala rána za ránou a padali indiáni. Hlavně pušek byly doslova rozžhavené. Hrstka dobře vyzbrojených třiceti mužů dokázala odrazit mohutnou přesilu a postřílet šedesát indiánů. Historické záznamy ukazují, že bylo na straně indiánů sto dvacet zraněných. Red Cloud odtáhl a dřevařská výprava také. Na druhé straně, ač za hradbou a dobře krytí korbami, přesto padlo šest mužů a dva muži byli zraněni.

Výňatek z připravované knihy o Amerických indiánech

Jerry Pupál Vecka

CO VIDĚLA AMERICKÁ PRÉRIE

 Text a  fotografie Jerry Pupál Vecka

Stránku pripravil Pekelník

Doplnené ilustračné fotografie a grafika:

Lupino z trampskej osady PARDALI /Portland USA/

Pekelníkov trampský archív a TRAMP NET

2013

Mapa, která ukazuje, kde žili indiáni v Severní Americe.

Hudba v pozadí stránky

Pieseň "Vzpomínka na staré campy" hraje Pupál.

  Napísal Jerry Vecka - Pupál z STO Colorado v USA.