První lednová sobota patřila již po šestatřicáté tradičnímu setkáni trampu jezdících na řeku Oslavku uctít památku kamaráda Pegina a vzpomínáni na všechny kamarády, kteří po něm odešli do trampského nebe.
Koná se pod zříceninou Ketkovskeho hradu (Levnov), nebo jak mu říkají trampové Ketkovaku.
Mrzlo, až praštělo, když jsme si to šlapali ze Senorad, naštěstí sněhu byl jenom poprašek, o to víc jinovatky.
Místo pod hradem, kde bývá symbolicky táboráček se rychle naplnilo par stovkami trampu a přidruženého lidu. Zalomovaly se palce, vyměňovali novoročenky, a tlachalo s těmi, které jsme dlouho neviděli. Sem tam přitom padla slzička, či lok ohnivé vody.
Oheň byl zapálen v deset hodin, kamarádi zazpívali Vlajku, minutou ticha uctili ty, kteří již mezi námi nejsou. A pak se hrálo, až muzikantům mrzly prstíky.
A nova sezona byla otevřena.
Kolem poledne se sešlost rozcházela, někteří na výšlap po okolí, či do teplých chat, většina do přilehlých hospůdek. My tradičně do té v Ketkovicích. Zněly tam kytary starých pardu střídavě s Romanem Horkým od Kamelotu a spol.
Po cestě do Brna jsme se ještě zastavili na Dělnáku v Zástavce, kde pro změnu hrála mladší generace a to tak krásně, ze se nám vůbec nechtělo domu.
Ale vše má svůj konec a jistě se tam za rok zase sejdeme.

Ahoj Lilka

 

TAM ZA TOU DUHOU JE ZEMĚ KOUZELNÁ
KDE ŠŤASTNÍ JSOU LIDÉ A KDE MNĚ KAŽDÝ ZNÁ
POJĎ PŮJDEME SPOLU DO ŘÍŠE MÝCH SNŮ
KAM ZA SVÝMI DĚDY RÁD SE VRACÍVÁM A BUDEME SNÍT

TAM NEBE JE MODRÉ A MOŘE HLUBOKÁ
KDE ŘEKA JE KLIDNÁ A KACHNA DIVOKÁ JEŽ ČLOVĚKA NEZNÁ
SE TEBE NEBOJÍ ŽIJE TAM V MÍRU LID BARVY OBOJÍ
JAK PLYNE ČAS

TAM O TÉ ZEMĚ JÁ CHTĚL BYCH S TEBOU JÍT
KDE Z PŘEKRÁSNÝCH KVĚTŮ BYS JEDNÍM MOHLA BÝT
POJĎ PŮJDEME SPOLU DO ŘÍŠE MÝCH SNŮ
A BUDEME SNÍT